Vatikánské dikasterium pro nauku víry vydalo stanovisko „Nihil obstat“ ke zjevením Panny Marie z jihoitalského Scoglia. V souladu s novými normami o nadpřirozených jevech nevyjadřuje jistotu ohledně nadpřirozené pravosti jevu, ale konstatuje, že v obsahu zjevení nebyly nalezeny žádné prvky, které by byly v přímém rozporu s učením církve. Výrok dikasteria zároveň povzbuzuje místního biskupa, aby pastorační hodnotu tohoto místa docenil, například prostřednictvím poutí.
Výrok dikasteria se týká zjevení popsaných Cosimem Fragomenim v Kalábrii. V roce 1968 se mu údajně po čtyři dny zjevovala Panna Maria a mimo jiné mu adresovala slova: „Na tomto místě chce Bůh otevřít okno do nebes, chce zjevit své milosrdenství!“. Hlas prý zazněl z obrovské skály porostlé bujnými keři, odtud název Panna Maria ze Scoglia, tedy ze skaliska. Na místo, kterému se přezdívá „italské Lurdy“ každoročně přichází 600 000 poutníků ze všech kontinentů.
„V sekularizovaném světě, v němž žijeme a v němž mnozí tráví svůj život bez jakéhokoli odkazu k transcendenci, jsou poutníci, kteří přicházejí do skalní svatyně, mocným znamením víry,“ napsal kardinál Victor Manuel Fernández, prefekt Dikasteria pro nauku víry, v odpovědi na dopis místního ordináře, biskupa Francesca Olivy, ze dne 3. června. Potvrzuje v něm biskupem navržené „Nihil obstat“ týkající se událostí kolem diecézní svatyně Panny Marie ze Scoglia, v lokalitě Santa Domenica di Placanica v italské Kalábrii.
V poselstvích, která Cosimo vyslechl, Maria vyzývá k obrácení a modlitbě a vyjadřuje přání, aby se toto kalábrijské město proměnilo ve velké centrum spirituality, kde se lidé mohou setkat s Božím milosrdenstvím. Muž proto vyčistil okolí skály a v pískovci vytvořil výklenek, do kterého umístil mramorovou sochu Marie. Rostoucí příliv poutníků vedl k vybudování kaple a později k výstavbě velké svatyně. V roce 2016 povýšil biskup z Locri-Gerace Francesco Oliva poutní místo na „diecézní svatyni“ Panny Marie ze Scoglia a v roce 2017 svěřil jeho péči Misionářům evangelizace.
Dekret Dikasteria pro nauku víry povoluje docenit pastorační hodnotu místa, pořádáním poutí či modlitebních setkání. Zároveň však tento výrok neznamená prohlášení nadpřirozené povahy tohoto jevu a věřící nejsou povinni v něj věřit.
Zdroj: vatican.va