Život v orwellovském režimu

RUSHAN ABBASOVÁ patří mezi přední aktivisty bojující za práva ujgurské menšiny v Číně. Během své únorové cesty po Evropě, kde upozorňovala na temnou tvář země hostící ještě před pár dny zimní olympijské hry, navštívila také Prahu. Setkala se zde s řadou zástupců politické i občanské sféry a v Arcibiskupském paláci ji přijal biskup Václav Malý.

Jaká je historie pronásledování Ujgurů v Číně?

Narodila jsem se a vyrostla v Urumči, hlavním městě Východního Turkestánu. Číňané tuto oblast ovšem nazvali kolonialistickým pojmenováním Sin-ťiang, což v čínštině znamená „nové teritorium“. Správný geografický i historický název je ale Východní Turkestán. Během dospívání jsem cítila neustálou diskriminaci Ujgurů ze strany čínského režimu. Komunisté začali okupovat naši domovinu v roce 1949 a k pronásledování Ujgurů používali různé nálepky: v 50. letech 20. století je označovali za nacionalisty, během kulturní revoluce v 60. letech jako kontrarevolucionáře (můj dědeček strávil tři roky ve vězení), následně se Ujgurové stali separatisty a po útocích 11. září 2001 z nich byli teroristé a extrémisté. Čína využila tzv. války proti teroru k dalšímu zintenzivnění likvidace ujgurského etnika jako celku. Já sama jsem odešla do Spojených států amerických už v roce 1989.

Hraje v pronásledování Ujgurů nějakou roli náboženství?

Čína již dlouhá desetiletí vede proti náboženstvím válku. Komunisté vnímají věřící, ať jsou muslimové, křesťané, či buddhisté, jako nebezpečné lidi. Víra je pro ně duševní poruchou, která musí být léčena. Čínská vláda v podstatě prohlásila všechny běžné náboženské praktiky za radikalizaci. Ujgurové vyznávají islám, takže v našem případě jít do mešity a modlit se je zločin. Když má žena na hlavě šátek, je to zločin, a když má muž vousy, je to taky zločin. Nezákonný je dokonce i pozdrav „salam alejkum“, což arabsky znamená „mír s tebou“. Komunistická vláda staví v blízkosti velkých ujgurských měst krematoria, kde se spalují těla zemřelých, čímž jde záměrně proti muslimským tradicím. Těla totiž nezpopelňujeme, ale pohřbíváme. Náboženství je tedy rozhodně jedním z důvodů pronásledování nejen Ujgurů, ale také Tibeťanů, a dokonce i chanských křesťanů, protože podzemní část církve čelí neustálé perzekuci a zatýkání. Pro 1,4 miliardy Chanů, jak jsou označováni příslušníci většinového etnika v Číně, je možné slíbit věrnost pouze komunistické straně, nikomu dalšímu. Čínská vláda dokonce prostřednictvím státních médií oznámila, že Bibli i Korán je nutno přizpůsobit ateistické ideologii komunismu. Které náboženství by se ale mohlo ztotožnit s čínskou komunistickou ideologií? Čínské vládě to nejen prochází, ale dokonce za to byla odměněna uspořádáním olympiády, již druhé během několika málo let. To vše v době, kdy páchá genocidu na Ujgurech, pošlapává svobodu v Hong-Kongu a brutálním způsobem ničí tibetskou kulturu.

Je možné z neustále se zhoršující situace vinit prezidenta Si Ťin-pchinga? Během takřka deseti let jeho vlády se pronásledování Ujgurů i dalších skupin obyvatel zjevně zintenzivnilo.

Čínská vláda není zcela závislá na jednom člověku. Komunisté mají dlouhodobé plány. Mají je na 25, 50 i 100 let dopředu. Své plány dodržují a rozvíjejí. Podívejme se, kdy začalo otevřené pronásledování Ujgurů. Bylo to v roce 2008 po 29. letních olympijských hrách v Pekingu. Do té doby se vláda snažila své zločiny proti lidskosti a nerespektování základních lidských práv před světem ještě skrývat. Uspořádání olympiády bylo ale pro Čínu potvrzením její moci a vlivu ve světě. Jakoby si díky tomu uvědomila, že dosáhla vůdčího postavení a může si dělat, co chce. V roce 2009 se udál v Urumči známý masakr: zabití na 200 mladých lidí, kteří pokojně vyjadřovali svůj nesouhlas s vedením země. Organizace Human Rights Watch odhadla, že následně zmizelo kolem 40 tisíc Ujgurů. Ve stejné době došlo k brutálním zásahům proti tibetským demonstrantům. To vše jen rok po konání letních olympijských her. Byl to ovšem jen začátek. V roce 2012 čínská vláda v Sin-ťiangu povolila tzv. „politiku okamžité střelby“. Pokud policista nebo voják uzná za nutné na ulici zastřelit Ujgura, nebude za to potrestán. Je známý případ cyklisty, který jel ve městě na červenou a byl zastřelen. Jeho rodina se pak spolu s dalšími lidmi vydala před budovu místní samosprávy, kde žádali vyšetření incidentu. Demonstranti byli označeni za extremisty a všichni skončili ve vězení. Rok 2012 můžeme označit za začátek otevřené genocidní strategie: začala nucená sterilizace žen, nucené potraty a také to, co nazývám institucionalizovaným znásilňováním ujgurských žen. Ujgurky jsou totiž nuceny do sňatků s Chany, kteří jsou k tomu podporováni vládními finančními příspěvky, nabídkou práce i bydlení. Pokud žena sňatek odmítne, ona i její rodina jsou označeni za radikální islamisty.

Dosud jste popisovala situaci v provincii Sin-ťiang na obecné úrovni. Dotklo se ale popisované bezpráví i vaší vlastní rodiny?

Začátkem roku 2017 jsme ztratili kontakt s celou manželovou rodinou, s jeho rodiči, sestrami a jejich manžely, bratrem a jeho ženou i se 14 neteřemi a synovci. V následujícím roce jsem se zúčastnila jedné z konferencí ve Washingtonu, kde jsem mluvila o podmínkách v pracovních táborech i o celkovém útlaku Ujgurů v Číně. A dva měsíce na to zmizela moje sestra Gushan, penzionovaná lékařka. Uplynulo 42 měsíců a my stále nevíme, co se s ní stalo a zda ještě vůbec žije. Během své snahy upozornit na zmizení naší rodiny jsem často během rozhovorů ukazovala fotky příbuzných a žádala od čínské vlády odpověď na mé otázky. V tamních médiích jsem následně byla obviněna ze lži s tím, že jsem ukradla fotografie cizích lidí, o kterých tvrdím, že jsou moji příbuzní. Na Vánoce 2020 se k nám doneslo, že Gushan byla odsouzena na 20 let za podporu terorismu. Jedinou další informaci jsme získali vlastně omylem: reportér agentury Reuters se na tiskové konferenci mluvčího čínského ministerstva zahraničí zeptal na případ mé sestry a on odpověděl, že Gushan Abbasová byla potrestána podle zákona. Ten mluvčí úplně zapomněl, že jeho vláda několik let prohlašovala, že žádný případ Gushan Abbasové není. To bylo ovšem naposledy, kdy jsme o ní něco slyšeli.

Vaše sestra je patrně jedním z oněch až tří milionů Ujgurů zadržovaných v pracovních a převýchovných táborech. Jak se svět dostává k informacím o těchto místech a o počtech vězněných lidí?

Už od jara 2019 pracuji s počtem tří milionů zadržovaných lidí, což je číslo, které uvádějí jak odborníci věnující se ujgurské otázce, tak vysocí představitelé amerického ministerstva obrany. K dispozici jsou satelitní snímky obrovských koncentračních táborů, z nichž se dá k tak hrůzným číslům dojít. Potvrzují to také údaje o spotřebě elektřiny, vody a dalších zdrojů, které lze získat z oficiálních čínských údajů. Dále existují svědectví lidí, kterým se podařilo uprchnout, nebo svědectví některých propuštěných vězňů. Na veřejnost se také dostalo několik důležitých tajných dokumentů čínské vlády. Nejde tedy o mé přehnané odhady, ale o čísla odvoditelná z oficiálních zdrojů.

Dochází tedy k likvidaci ujgurského etnika jako takového?

Ano. Novináři, kteří v poslední době mohli navštívit oblast Sin-ťiangu, dosvědčují, že v ulicích mnohých měst už Ujgury téměř nevidíte a tamní prázdné domy jsou přidělovány nově přistěhovaným Chanům. Ke snaze o konečné vymazání ujgurské populace musíme přičíst i skutečnost, že asi milion ujgurských dětí byl umístěn do státních sirotčinců nebo čínských náhradních rodin. A na druhou stranu sama státní čínská média uvedla, že 1,1 milionu dospělých mužů, Chanů, bylo umístěno do ujgurských rodin. Přidělený Číňan bydlí s vybranou rodinou, dohlíží na její každodenní život, a protože většina ujgurských mužů musí odejít do koncentračních táborů a táborů nucených prací, ženy se stávají oběťmi sexuálního násilí ze strany nasazených čínských dohlížitelů, a to ve svých vlastních domovech, ve svých vlastních postelích.

Hovoříte o nesvobodě, kterou ujgurské rodiny zažívají ve svých domovech. A co na ulicích měst?

Pod neustálou kontrolou čínské vlády nejsou jen vězni v koncentračních táborech, ale skutečně všichni obyvatelé tamní oblasti. Na každém rohu jsou policejní kontrolní stanoviště a kamery jsou rozmístěné skutečně všude po městě. Ty jsou schopny rozpoznávat obličeje na základě rasové příslušnosti. Každé domovní dveře mají svůj QR kód, každé auto má GPS, takže vláda ví, kdo kam a kdy vchází nebo jede. V Sin-ťiangu je potlačena svoboda slova, svoboda vyznání, svoboda pohybu. Celý Východní Turkestán, tedy Sin-ťiang, se stal totálním policejním státem, jak jej popisoval George Orwell v románu 1984, a to za použití té nejmodernější techniky.

Olympijské hry v roce 2008 byly podle vás bodem obratu, a to obratu k horšímu. Co může přinést současná olympiáda?

V roce 1936 se odehrály olympijské hry v Berlíně a Německo pod Hitlerovou vládou už tehdy spřádalo plány na genocidu, na vyhlazení židovského obyvatelstva. Tehdejší olympijský výbor tak nesl spoluvinu na dalším vývoji, protože nezrušil konání her v nacistickém Německu. Současný Mezinárodní olympijský výbor (MOV) se již podruhé svým způsobem podílí na genocidě Ujgurů tím, že se v Číně koná během krátké doby už druhá olympiáda. Navíc se tak stává spolupachatelem vlastně celé mezinárodní společenství. Politici účastnící se her, sportovci na závodištích i sponzoři, všichni ti se na tom spolupodílejí a genocidu tak vlastně podporují. MOV měl bezpočet příležitostí k odložení nebo úplnému přeložení her jinam, nicméně jeho zástupci stále tvrdí, že olympiáda není politickou záležitostí. A tak se ptám: Lze genocidu redukovat na politickou rovinu? Je nucená sterilizace ujgurských žen jen politickou záležitostí? Stejně jako odebírání dětí ujgurským rodinám? A jsou snad pouhou politickou záležitostí miliony lidí v koncentračních táborech? Tady jde přece o lidskou důstojnost. A právě proto můžu říct, že MOV legitimizuje genocidu v Číně. Připomeňme si, že po druhé světové válce celé mezinárodní společenství tvrdilo, že o genocidě Židů nemělo tušení, že informace přicházely jen pomalu a nebylo možné je ověřit. Dnes žijeme v 21. století, v informační době, kdy nikdo nemůže říct, že nevěděl. O genocidě Ujgurů vědí všichni, a přesto se v Pekingu hry konají. To jediné, co se počítá, jsou peníze. Krvavé čínské peníze, které tamní režim vydělává na utrpení nevinných lidí, mezi nimiž je i moje sestra nebo členové rodiny mého muže.

RUSHAN ABBASOVÁ se narodila 14. června 1967 v Urumči, v letech 1984–1988 vystudovala biologii na Sin-ťiangské univerzitě. Už za studií byla jednou ze spoluorganizátorek prodemokratických shromáždění a demonstrací na protest proti politice Číny v Sin-ťiangu. Roku 1989 odjela do USA, kde pokračovala ve studiu rostlinné patologie a brzy se stala americkou občankou. Od té doby je hlasitou aktivistkou a obhájkyní lidských práv Ujgurů. Je zakladatelkou a výkonnou ředitelkou neziskové organizace Campaign for Uyghurs a generální tajemnicí Ujgurské akademie USA.