Život s Bohem jako dálnice do nebe

Boží ajťák - devět dní s carlem acutisem: příběh, je tenká kniha s dvěma chlapci a kočkou na obálce. Navzdory nevelkému rozsahu a ilustrované obálce má ovšem mnohem větší potenciál, než jen zahnat dlouhou chvíli během jednoho všedního odpoledne a zaujme nejen dospívající kluky.

Boží ajťák je svižně napsaný příběh dospívajícího chlapce, který tráví devět dní čekání na výsledky testů a další prognózu své nemoci ve “společenství” blahoslaveného Carla Acutise. Daniel je sympatický kluk, který po zdrcující diagnóze naplno prožívá všechny očekávatelné pocity. Je vystrašený, nazlobený, zmatený. A ve změti všech těchto pocitů umí být navzdory svému zoufalství i vtipně ironický a trochu drzý:

„Pro Boha jsme mnohem důležitější… . On miluje každý vlas na naší hlavě – a ví přesně, kolik jich tam je”, řekl otec Tomáš.

„No to je výborné!“ Vyskočím z lavice a rozběhnu se pryč od jeho rozčilujícího klidu. „To si určitě připomenu, až začnou vypadávat!“ křiknu na něj přes rameno.

Těsně předtím, než proklouznu dveřmi, ale zachytím jeho tichá slova. „V to doufám.“

Během devíti dní, kdy se modlí novénu k blahoslavenému Acutisovi a hltá o něm další a další informace, prochází pozvolnou proměnou. Když znovu vstupuje do ordinace, aby se dozvěděl, co ho čeká, vchází už jako jiný Daniel. Jeho proměna je uvěřitelná - takto Bůh v životě lidí opravdu působí. Nejen skrze svátosti ale i “pod vedením” svatých a jejich odkazů.

“Dva dny do prognózy. Měl bych být vyděšený, v depresi, naštvaný, plný nenávisti k celému světu, ale nejsem. Ano, mám strach, ale cítím taky naději do budoucna. A zvláštním způsobem je to větší naděje, než jakou jsem kdy cítil. Předtím naděje součástí mého života nikdy nebyla. Děkuji ti, Carlo,“...

Carlo Acutis, italský teenager, zemřel v roce 2006 ve věku patnácti let na leukémii. Příběh jeho nedlouhé životní pouti je fascinující. Samozřejmě, na umírání dětí na rakovinu nic fascinujícího není, to je věc především smutná. Každopádně, u “obyčejného” kluka z vyšší vrstvy a prakticky nevěřící rodiny je již méně obvyklá kombinace radostné přátelské povahy, nadprůměrných počítačových dovedností a hlubokého vztahu k eucharistii. Malý Carlo si prosadil první svaté přijímání dřív, než bývá zvykem, a co nejčastěji se účastnil mše svaté. Ze svých úspor se staral o bezdomovce. Ve škole se zastával slabších a handicapovaných. Pro Boha získal řadu vrstevníků i dospělých. Vytvořil webové stránky, na kterých zdokumentoval eucharistické zázraky z celého světa. A v patnácti letech zemřel.

Člověk si říká, proč se takové věci dějí. Pokud by se dožil požehnaného věku, jistě by celý život prožil ve službě Bohu a lidem a udělal by mnoho dobrého. Ale Bůh umí vytěžit mnoho i z mála. Carlův osud má potenciál oslovit mnoho mladých lidí a fascinuje i dospělé. Jeho krátký život byl oslavou Boha, prožívaný naplno a proměňující nemálo lidí v jeho okolí. Jeho příběh je srozumitelný a přitažlivý pro malé i velké, kluky i holky, nemocné i zdravé, a zcela jistě i pro nevěřící nebo hladající, kteří mají výhrady vůči “zkostnatělé instituci církve”, nebo zástupům vážných a nesrozumitelných středověkých svatých.

Stejně tak jako samotný osud blahoslaveného Carla Acutise, má sílu proměnit náš pohled na život víry i knížka Boží ajťák. Je čtivá, na mnohých místech vtipná, a zároveň dojemná. Střípky zajímavých informací ze života blahoslaveného Acutise fungují v knize jako skvělá “návnada”, která láká k tomu složit z dalších informací a detailů o jeho životě úplnou mozaiku a skrze ni se nechat inspirovat a proměňovat.

V knize se objevují zmínky o všech možnostech, které církev nabízí pro plnější a hlubší život víry, ze které čerpal i Carlo - častá zpověď, každodenní účast na mši svaté, adorace, modlitba růžence. Ačkoliv je každý tento poklad církve v knize zmíněn jakoby “mezi řečí”, několika málo větami příběhu nebo samotného Carla, zanechává ve čtenáři stopu a “nutí” k zamyšlení… Co dělám pro svůj duchovní život já? Kde v mém životě stojí Bůh? Umím vnímat Krista v eucharistii tak hluboce, jako mladý Carlo? Ten již ve svých patnácti letech věděl, že: “Když se vystavíme slunci, opálíme se…ale když se postavíme před Ježíše v eucharistii, staneme se svatými.”

Eucharistie byla pro Carla “dálnicí do nebe”. Kniha Boží ajťák z pera dominikánské terciářky, jejíž příběhy pro dospívající s křesťanskou tematikou oceňuje katolická literární kritika ve Velké Británii i Spojených státech, pro nás může být zajímavou cestičkou… blíže k Bohu i k nám samotným.

Knihu můžete zakoupit na našem e-shopu eshop.cirkev.cz.