Žijme jako lidé, kterých se Bůh dotkl, vyzval ostravsko-opavský biskup Martin David v Třebnici

U příležitosti výročí 850 let od narození sv. Hedviky Slezské, patronky ostravsko-opavské diecéze, se věřící vydali v sobotu 9. března na pouť k jejímu hrobu do polské Třebnice. V Roce modlitby přijelo prosit a děkovat za ostravsko-opavskou diecézi přes 500 poutníků.

Kromě osobních aut dorazilo do Třebnice na dvanáct autobusů a mikrobusů. Autobusy vypravily děkanáty Jeseník, Krnov, Opava, Hlučín, Místek a z toho frýdeckého přijely rovnou dva. Další autobusy přijely z farností Ostrava-Zábřeh a Stará Bělá, Ostrava-Hrabůvka, Ludgeřovice a Zlaté Hory. Další autobus vyslalo biskupství. V Třebnici se tak sešli zástupci z farností napříč diecézí. Jak ale biskup Martin poznamenal na začátku poutě, to podstatné netkví v přesném seznamu účastníků. „Jsme tu i za všechny, kteří zůstali doma. Přinášíme sem Bohu na přímluvu svaté Hedviky i jejich úmysly,“ poznamenal biskup.

Ten také předsedal slavnostní mši svaté v poutním chrámu sv. Bartoloměje a sv. Hedviky Slezské. V promluvě podotkl, že sv. Hedvika nežila na obláčku, ale byla ponořená do reality své rodiny, ve které měla jak kanonizované světce, tak lidi s nejrůznějšími škraloupy.

„Přestože jsme u hrobu, přenesme se do místa jejího narození. Pokud byste dnes navštívili rodiště sv. Hedviky bavorský Andechs a přišli na hrad, kde Hedvika vyrůstala, najdete v knížecí kapli hradu vyobrazeny všechny svaté, blahoslavené, případně v pověsti svatosti zesnulé příbuzné z Hedvičina rodu. A je jich tam celá řada. Některé Hedvika pravděpodobně osobně znala. Pochopitelně, že taková duchovní společnost musela mít na Hedviku nemálo pozitivní vliv. Ovšem rod, z nějž svatá Hedvika pocházela, nebyl jen rodem světců a světic; našli bychom v něm rovněž mnoho dokladů o nedůsledně praktikované víře, případy mravních selhání, dokonce i hříšného a pohoršlivého jednání. Hedvičina sestra Anežka je nelegitimní manželkou francouzského krále Filipa II. Její bratr Ekbert, bamberský biskup, je mnohem víc světským pánem než skutečným pastýřem, a dokonce se zaplete do vraždy švábského krále Filipa. Její synové Jindřich a Konrád proti sobě vedou bratrovražednou válku,“ vypočítal v promluvě biskup.

Svatá Hedvika se musela vypořádat i s touto zátěží a zvolila cestu trpělivého následování Krista. Biskup poznamenal, že v jednoduché době nežila ani sv. Hedvika ani my v jednadvacátém století.

„Výčet problémů její ani naší doby by nebyl úplně krátký. Svatá Hedvika nám svým příkladem ukazuje, že to, co chceme, aby bylo předáváno, musí být také žito. Církev a společnost i dnes potřebuje lidi, kteří budou ukazovat příklad dobrého života. Církev a společnost i dnes potřebuje lidi, kterým záleží na společenství rodiny, farnosti církve a jsou ochotni se pro něj nasadit jako sv. Hedvika. Církev i dnes potřebuje světce!“

Jak na to? Biskup si v závěru promluvy vypůjčil citát kardinála Josefa Ratzingera, který pronesl pár týdnů před konkláve, na kterém se stal papežem. „V tomto dějinném okamžiku potřebujeme lidi, kteří vrátí Bohu ve světě věrohodnost díky své osvícené a žité víře. Potřebujeme lidi s pohledem upřeným na Boha, kteří se od něho učí lidskosti. Jedině díky lidem, kterých se dotkl Bůh, se Bůh může vrátit k lidem.“ (J. Ratzinger) Biskup Martin proto kázání uzavřel výzvou: „Buďme jako sv. Hedvika lidmi, kterých se dotkl Bůh.“

Poutní program pokračoval odpolední katechezí o modlitbě, modlitbou křížové cesty v přírodě a besedou o modlitbě s biskupem Martinem. Na závěr se pak poutníci sešli v bazilice při pobožnosti u hrobu sv. Hedviky.

Celou fotogalerii od Romana Polácha z projektu Člověk a Víra najdete na následujících odkazech: hlavní výběr snímků, galerie z cestování do Třebnice, galerie ze mše svaté, galerie z odpoledního programu, galerie kláštera.