Zemřel otec Diego Fares, přítel a žák papeže Františka

Řeholník zemřel po dlouhé nemoci ve věku 66 let v rezidenci Tovaryšstva Ježíšova v Římě. Otec Spadaro, který od roku 2016 působí jako spisovatel v La Civiltà Cattolica, na něj vzpomíná jako na společníka "výjimečného svou moudrostí, humorem a silou". Pohřeb se bude konat ve čtvrtek 21. července v 10.30 hodin v jezuitské generální kurii v Římě.

"Blízko lidem, blízko Ježíši". Myšlenkové souznění s Jorgem Mariem Bergogliem bylo trvalou součástí života a činnosti otce Diega Farese, argentinského jezuity a přispěvatele listu La Civiltà Cattolica, který včera po dlouhé nemoci zemřel v římské rezidenci San Pietro Canisio ve věku 66 let. V roce 1976 ho do Tovaryšstva Ježíšova přijal tehdejší provinciál jezuitů otec Jorge Mario Bergoglio, který se později stal jeho duchovním průvodcem a stálou oporou.

Příznačné bylo rozhodnutí papeže Františka v březnu 2018 při mši na Zelebý čtvrtek darovat otci Diegovi knihu "10 věcí, které papež František navrhuje kněžím". Až do samého konce byl otci Diegovi nablízku i papež František a naposledy ho kněze navštívil 10. července.

"V blízkosti lidem," vysvětlil otec Fares v rozhovoru pro Vatican News v roce 2018, "rozehráváme hru o to, zda se Ježíš stane přítomným v životě lidstva, nebo zda zůstane v rovině idejí, uzavřený do textů, ztělesněný nanejvýš v nějakých dobrých zvycích, které se postupně stávají rutinou."

Intelektuál s vyhrnutými rukávy

Otec Fares se narodil 9. srpna 1955 v Mendoze v Argentině. Studoval na Colegio Maximo de San Miguel a 12. prosince 1986 byl vysvěcen na kněze. Fenomenologii pravdy Hanse Urse von Balthasara věnoval svou doktorskou práci z filozofie, kterou v roce 1994 obhájil na Universidad del Salvador (USAL). Na téže univerzitě vyučoval metafyziku a působil také na Papežské katolické univerzitě v Argentině.

Jeho akademická činnost byla vždy doprovázena pastoračním nasazením při kázání duchovních cvičeních a přítomností po boku chudých. Pracoval asi dvacet let v Buenos Aires s týmem více než stovky laiků v "Domě svatého Josefa" (El Hogar de San José), přijímacím středisku pro dospělé žijící na ulici nebo v extrémní chudobě, a v "Domě dobra" (Casa de la Bontad), hospici pro nevyléčitelně nemocné, který založil jezuita otec Ángel Rossi, s nímž napsal několik knih.

"Vždycky jste se na něj mohli spolehnout"

V roce 2016 začal pracovat jako autor pro La Civilità Cattolica, kde, jak se dočteme na stránkách tohoto jezuitského časopisu, "uměl spojit pastorační a intelektuální moudrost", "s vášní a nepnavně". "Diego," napsal na Twitteru redaktor otec Antonio Spadaro, "byl jedinečným jezuitským společníkem, výjimečným moudrostí, humorem a silou. Člověk se na něj mohl vždy spolehnout, protože dokázal být šťastný, aniž by myslel na sebe, ale na Pána svého života."

Zármutek vyjádřila také argentinská biskupská konference: "Modlíme se za jeho věčný odpočinek," píše se v nótě, "a za to, aby nám z nebe pomohl být dobrými a plodnými hlasateli jako on.

Kromě toho, že otec Fares přispíval do filozofických a duchovních časopisů, dlouhá léta redigoval blog "Kontemplace evangelia". Mezi jeho četné publikace patří "Jako kapka na houbě. Papež František mistr rozlišování", "Program štěstí. Blahoslavenství s papežem Františkem", "Otevřeno výzvám. Návrhy pro formaci k řeholnímu a kněžskému životu", "Vůně pastýře. Biskup ve vizi papeže Františka" a "Papež František je jako bambus. U kořenů kultury setkávání".

Starost o ovce

"Františkova výzva, abychom byli pastýři, abychom měli vůni ovcí a nebyli knížaty nebo piloty," vyprávěl otec Fares v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas v roce 2015, "pochází z doby před čtyřiceti lety, z doby, kdy jsme byli novicové a studenti a on byl naším provinciálem a později rektorem. Vzpomínám si na jednoho spolubratra, který při procházce zahradou naší koleje, kde jsme měli prasata, krávy a ovce, uviděl Bergoglia, našeho rektora: pomáhal jedné ovci rodit. Kolega byl překvapený a nabídl mu pomoc. Ovce odmítla jedno jehně ze tří, která porodila. Bergoglio se na chvíli zamyslel a najednou vzal to malé jehňátko, podal mu ho a řekl: "Postarej se o něj!" - "A jak to mám udělat?" – „Jdi na marodku, ohřej mu mléko a dej mu ho v láhvi." Po dobu pěti měsíců měl tento student ve svém pokoji jehně, které řádně vonělo po ovcích... Ovečka ho následovala po celém domě, do kostela i do školy. Bergoglio mu pak řekl: "Já jsem tě zkoušel. A teď ses to naučil: když se o ni staráš, ovce jde za tebou. Tak se to má dělat".