Zamilovat se do mše svaté

Na mši svatou přicházíme v neděli z různých důvodů. Z povinnosti, touhy po duchovní posile či útěše, ze snahy o vzorný život katolíka. Už jste ovšem někdy v neděli ráno zamáčkli budíka s přesvědčením či jistotou, že právě “v tom je naše důstojnost, v tom je naše povolání, abychom vydávali skrze Krista, s ním a v něm slávu Otci”, - nebo-li účastnili se mše svaté? Možná se nám s tímto vědomím nebude příští neděli vstávat o mnoho lehčeji. Když už ale na bohoslužbu v neděli “musíme”, je možné prožívat ji hlouběji? Je možné ji lépe chápat a odnést si z ní do všedních dní více než minulou neděli? Je možné v budoucnu již na mši “nemuset”, ale jít s vděčností, že že jsme “byli vyvoleni, abychom směli stát před Bohem a mohli mu sloužit, shromážděni v církvi, která je tělem Kristovým a chrámem Ducha”?

Jako praktikující katolíci o mši svaté ledacos víme. Netřeba nám zdlouhavě vysvětlovat, proč se jí máme (minimálně každou neděli) účastnit. Tím spíše ale tušíme, že tajemství eucharistie je tak hluboké, že vědomosti o ní můžeme “kutat” celý život a zřejmě nedojdeme dna. To samé se dá říct o prožitcích, a snahách se tomuto tajemství přiblížit a více z něj čerpat.

Kde ale najít v dnešní nepřeberné nabídce knihu textů o mši svaté, která by nám tajemství eucharistie přiblížila nebo osvěžila, poodkryla nám možná nové souvislosti, měla švih a šarm, ‘tah na branku’ a zároveň pevný základ v katolickém učení? Francouzský kardinál Jean-Marie Lustiger (1926 - 2007) promlouval v osmdesátých letech o mši svaté na vlnách Radia Notre Dame. Tyto promluvy si posluchači přáli mít v písemné podobě, aby o nich mohli více rozjímat. Vznikla tak kniha, u nás vydaná poprvé v roce 2002 a pak ještě jednou o šest let později pod názvem Tajemství eucharistie. Nadčasový text ‘mistra zkratky’, který až s hmatatelnou láskou mluví o eucharistii, vyšel již ve třetím vydání na jaře 2022 pod názvem Mše svatá (Uvedení do křesťanské liturgie). Více jak tři desetiletí neutuchajícího zájmu dávají knize ocenění ‘prověřeno časem’. Chcete se, možná znovu, možná poprvé, zamilovat do mše svaté? Přijměte pozvánku ke čtení.

Útlý svazek čítá okolo sta stran. Provází nás bohoslužbou od vstupního zpěvu až po závěrečné požehnání. Je zdrojem takové lásky a úcty ke každému úkonu mše svaté, že je možné se k tomuto textu vracet kdykoliv má člověk pocit, že mu každonedělní obřad poněkud ‘všedne a šedne’. 

Když se řekne Pán s vámi, odpovídáme možná již rutinně bez většího usebrání… I s Tebou. Tento úkon netrvá déle než pár vteřin, a přitom může znamenat tak mnoho:

“První požehnání. ‘Pán s vámi’ je možná jedno z nejstarobylejších a nejkrásnějších požehnání… nachází se na téměř každé stránce Bible. Je to víc než přání, je to skutek víry, potvrzení, které prostupuje celým Písmem svatým a které uznává, že Bůh je ve svém lidu neustále přítomen, tedy ‘s vámi’. Požehnání par excellence! Je totiž ‘zhuštěným’ vyjádřením smlouvy Boha s jeho lidem, uzavřené na Sinaji. … Říci: ‘Pán s vámi’, totiž znamená vyjádřit samo podstatu Zjevení, znamená to potvrdit, že sám Bůh se zavazuje, že si ve svém lidu učiní svůj příbytek, znamená to obnovit, v díkůvzdání a v naději, tu smlouvu, jejímž prostředníkem byl Mojžíš.”

Je to zcela jiný pocit, když kněz pronese na začátku mše svaté tento pozdrav… a nám se může před očima rozvinout, co vše ten pozdrav znamená. A podobně nově můžeme po přečtení knihy vnímat všechny úkony bohoslužby.

“Každý zpěv při eucharistickém shromáždění, ať se jedná o adoraci, úkon kajícnosti, přímluvu či chvalozpěv, je modlitba: škála je široká.” Jaký je například význam a účel vstupního zpěvu? “To není zpěv, který si bude každý poslouchat sám pro sebe. Je to liturgický akt podstatně vyjadřující společenství, k němuž se každý připojuje, aby vzniklo eucharistické shromáždění. Každý tak ve spojení s ostatními vstupuje do slova určeného Bohu. Tímto společným duchovním aktem se mezi muži a ženami, dosud oddělenými a často si navzájem cizími, vytváří společenství adorace a modlitby. Najednou, jedním srdcem, začínají Bohu společně zpívat stejnou chválu a stejnou prosbu. Zda dobře či špatně, to už je jiná věc.”

Lustigerova Mše svatá má (stejně jako by měla mít každá naše účast na bohoslužbě) přesah do každodenního života: “Žalm, čtený po úryvku ze Starého zákona, je tím, co hluboce spojuje všechna tři čtení. Nejsem vůbec schopen dostatečně důrazně vyjádřit, jaké stěžejní místo zaujímají žalmy v životě z víry. Je třeba je znát, milovat, naučit se je jako svou druhou mateřštinu, jinak se nám nepodaří do Písma vstoupit, ani Božímu slovu porozumět…. Ten, kdo se naučí postupně modlit žalmy a tím se celou Biblí procházet, jednoho dne zvolá: „Teď už rozumím tomuhle detailu, tomuto náznaku, které mi při prvním přečtení nic neříkaly, a až nyní nacházejí v mém nitru odezvu. A bude překvapen, že naslouchá Bohu, který k němu hovoří. Neboť žalmy nás dovedou naladit na stejnou tóninu, v jaké zní v našich srdcích zpěv Boží.”

Francouzský kardinál Jean-Marie Lustiger konvertoval v roce 1940 ještě jako náctiletý Aaron Lustiger od židovské víry k víře katolické. Jak se později ukázalo, nebyla to jen chladná součást plánu, jak si zachránit život před nacisty. Po studiích vstoupil do kněžského semináře, během života zastával funkci biskupa a kardinála a v katolické víře prožil více jak padesát let svého života. Celou knihou tak prostupují odkazy na židovské kořeny křesťanské liturgie a odkrývá zajímavé souvislosti. Jeho kniha není pouhým návodem na to, jak ‘správně pochopit’ nebo ‘dobře prožít’ nedělní bohoslužbu. Lustigerovy texty nabízí víc. Jsou milostným dopisem, ve kterém autor vyznává obdiv a úctu a učí milovat.