Začíná druhá fáze synody: "Nikdo by se v církvi neměl cítit vyloučený nebo nevyslyšený"

Kardinálové Grech a Hollerich, podsekretáři Becquartová a Marín a otec Costa před několika dny ve Vatikánském tiskovém středisku představili kontinentální fázi synodální cesty, kterou papež zahájil v říjnu 2021 po celém světě. Sešly se synody diecézí pěti kontinentů a zapojily se i země v nouzi, jako je Ukrajina, Nikaragua a střední Afrika. Nyní se připravuje dokument. Řečníci: "Ne šok, ani způsob, jak prosazovat osobní plány, ale prostor pro přijetí a naslouchání."

Není a nebude to "šok" pro církev, ani způsob, jak prosazovat "osobní programy" nebo "měnit doktrínu", ani to není a nebude parlament, "kde se hlasuje a většina rozhoduje o tom, co se dělá", nebo kde se vyměňují prázdná slova odtržená od reality lidí. Synodální cesta o synodalitě, která nyní začíná svou druhou, kontinentální fázi, a která skončí v roce 2023 shromážděním slaveným ve Vatikánu, má jediný cíl: aby církev na celém světě kráčela společně, bez vyloučení a vylučování, ale aby naslouchala hlasu všech, aby "nikdo netrpěl tím, že se necítí být přijat a vyslyšen".

Právě naslouchání je půdou, na které se diecéze pěti kontinentů pohybují už téměř rok od začátku této cesty v říjnu 2021, kterou papež strukturoval - poprvé v historii tohoto institutu, který si přál Pavel VI. - ve třech fázích a se zapojením "zdola". Tedy od Božího lidu. Vertikální plakát s obrazem papeže s rukou u ucha a slovy v angličtině "Synodální církev je církev, která naslouchá" se skutečně vyjímal na konferenci ve Vatikánském tiskovém středisku, kde se za přítomnosti početného publika novinářů konala prezentace druhé fáze synodální cesty.

"Živá církev"

Generální sekretář synody kardinál Mario Grech, generální relátor kardinál Jean-Claude Hollerich, podsekretáři sestra Nathalie Becquartová a monsignor Luis Marín de San Martín a konzultor otec Giacomo Costa přiblížili současnou a budoucí práci a zhodnotili materiál, který byl dosud shromážděn v první konzultační fázi, do níž byli přímo zapojeni laici, věřící a skupiny. Obrovské množství dokumentace, z níž je zřejmá tvář "živé církve, která potřebuje autenticitu a uzdravení", jak zdůraznil Grech a vysvětlil, že ačkoli se souhrny získané z diecézí světa musí ještě prohloubit a ne vždy "byl princip konzultace uplatňován ve všech církvích se stejnou pečlivostí", první údaj, který se jasně objevuje - a v žádném případě není samozřejmostí - je velká a nadšená účast Božího lidu. "Bylo působivé objevit nadšení a kreativitu všech těchto skupin. Už od prvních týdnů bylo jasné, že Duch svatý působí!" řekl Hollerich, který je také prezidentemKomise biskupských konferencí Evropské unie (Comece).

Proces zpětné vazby

"Lidé nám říkali: je to poprvé, co se nás církev ptá, co si myslíme," opakoval otec Costa a zdůraznil, že fáze konzultací definitivně neskončila, ale pokračuje. "Synoda není příležitostí k obecnému výčtu všech problémů církve, ale snažíme se pochopit, jak společně postupovat při hlásání evangelia. Nejde o lineární proces, ale o proces, který probíhá tam a zpět...". I dokument, který bude vypracován na konci kontinentální fáze, "nebude shrnutím stovky a více syntéz", upřesnil Costa, ale nástrojem, který "vyzdvihne prioritní body". Text bude poté zaslán zpět všem diecézím a biskupským konferencím. "Nechceme se vracet a opakovat to, co chceme říct, jako v dialogu mezi neslyšícími, ale společně růst."

Podle monsignora Marina je tento proces "nezvratný", jistě "s různou rychlostí", ale "bohatý na nuance". "Je třeba vyjasnění," řekl, "ale postupně se ujímá očista, obnova a reforma církve".

Církve v trpících zemích

Nejen to: na synodní cestě, zdůraznila s. Becquartová, se silně angažovaly země s obtížnou sociálně-politickou situací. Pro xaveriánskou řeholnici bylo vzrušující a zároveň dramatické "číst synodní shrnutí zemí, jako je Nikaragua, Ukrajina, Haiti, Myanmar, Libanon, Středoafrická republika, a objevovat příběhy iniciativ, které navzdory všem překážkám uskutečnily pro synodní konzultace". "Jejich radosti a bolesti, sny a vize církve vyjádřené otevřeným způsobem jsou zkušeností Ducha, který působí v životě křesťanských společenství na všech kontinentech."

Grech také říká, že se toho hodně naučil: "Viděl jsem, že církev jde s trpícími lidmi, s chudými a marginalizovanými. Církev, která nese, bere na sebe břemena a výzvy lidstva". Zkrátka církev "bratrská", protože, jak maltský kardinál zopakoval, "synodalita a bratrství jsou dvě strany téže mince. Jsme-li bratři, nemůžeme předstírat, že můj bratr nebo sestra netrpí. Musíme se naučit chodit, pomáhat si a podporovat se navzájem."

Žádné zkreslení

Ve stejném duchu se nesla i odpověď kardinála Hollericha na otázky, které v sále pokládali především američtí novináři a které se týkaly možných změn a otřesů, jež může synoda v církvi přinést: "Naším úkolem není vyvolat v církvi šok, ale naslouchat tomu, co říká Boží lid. Pak je tu rozlišování, které není jen naše, ale i církevní." Podle lucemburského arcibiskupa je v tomto rozlišování "mnoho prvků, je v něm výzva k novým věcem, ale také dosavadní tradice církve. Jedná se o velmi složité téma, které nelze redukovat na pozice. Synodní model je modelem církevního konsensu: naslouchání tomu, co Duch říká církvi, a hledání odpovědí. Není to Parlament, kde se hlasuje a většina rozhoduje o tom, co se udělá."

Vpravo, vlevo, ale Kristus uprostřed

Generální zpravodaj vyzval k "vzájemné upřímnosti": "V církvi existuje pravice a levice, ale moje představa je, že jdeme s Kristem, někteří napravo, někteří nalevo, někteří vpředu, někteří vzadu. Důležité je dívat se na Krista, pokud se vždy dívám na něj, dívám se i na druhé a na opačnou pozici, než je ta moje." Stručně řečeno, je třeba "synodální konverze", aby se překonaly zájmy a představy, ale aby se naslouchalo, sloužilo, rozlišovalo.

Přístup k homosexuálním osobám

Od kardinálů Hollericha a Grecha také poukaz na přístup církve k homosexuálním osobám: "Plně věřím v tradici církve. A v tomto procesu není důležitá změna doktríny, ale naslouchání. Naslouchat všem. Naslouchat také utrpení lidí," řekl lucemburský kardinál. Změna, pokud vůbec nějaká, spočívá v "přístupu", aby byla "církví, kde se každý může cítit jako doma": "Nejsem pro změnu žádné nauky, jsem pro církev, kde se opravdu každý může cítit vítán. Když lidem zavřeme dveře, některé z nich uvrhneme do zoufalství. A to je něco, co nechceme."

"Nemůžeme vyloučit žádného a žádnou," dodal Grech. "Proto je důležité, abychom šli společně. Když však říkáme "církev naslouchající", znamená to, že nejen biskup musí naslouchat, ale také biskupu musí být nasloucháno. Riziko je vlastně monologem na jedné i druhé straně. Je důležité naučit se naslouchat: názorům, ale také tomu, co Duch svatý dnes církvi sděluje. Je to obtížné, ale důležité. Církev musí praktikovat synodální styl, ale nikdo se nesmí cítit vyloučený, nikdo nesmí trpět tím, že není vyslyšen".