Začíná advent a nový církevní rok

V neděli 1. prosince začíná advent a nový liturgický rok. Období čtyř neděl před 25. prosincem je dobou radostného očekávání příchodu Spasitele, duchovní přípravy na Vánoce, dobou rozjímání a dobročinnosti. Dříve byl advent zároveň dobou postu, kdy byly zakázány zábavy, svatby a hodování.

Slovo advent pochází z latinského adventus, tedy příchod. O první adventní neděli si připomínáme druhý příchod Krista, druhá adventní neděle vyzývá k pokání, třetí adventní neděle (gaudete) vyjadřuje radost z blížící se oslavy narození Páně a čtvrtá adventní neděle (zlatá) je již ve znamení příprav na slavnost Narození Páně.  Bohoslužbám vévodí fialová barva jako barva liturgická, barva Boha, barva symbolizující pokoru, pokání, skromnost, zdrženlivost; v širším významu je pak fialová barva symbolem popela či prachu, ze kterého jsme povstali a v nějž se také obrátíme.

Tím, že každoročně prožíváme adventní čas spolu se slavením adventní liturgie zpřítomňujeme křesťanské očekávání proroků Starého Zákona, kteří připravují lidstvo na druhý příchod Mesiáše.

Výpočet začátku adventu je jednoduchý. Počítá se vždy čtyři neděle před Štědrým dnem. Pokud ten připadá na neděli, tak je Štědrý den zároveň poslední adventní nedělí. Podle staré církevní tradice se však do těchto dnů vstupuje již předcházejícího večera, zřejmě jde o pozůstatek židovských vlivů – v židovství totiž den začíná a končí se západem slunce, nikoliv půlnocí. 

V době adventu mohou lidé přijít rozjímat na roráty, což jsou staročeské adventní písně sestavené podle biblických, převážně prorockých textů, kdy jejich název vychází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. stol z Francie: „Rorate coeli de super...“ („Daruj nám nebe Rosu a Pána ...“). Začínají brzy ráno ještě za tmy a v některých kostelích jsou slaveny jen při svíčkách.

Symbolem adventu je adventní věnec, jehož historie sahá do 19. století, kdy ho poprvé v Hamburku vytvořil protestantský teolog Johannes H. Wichern. Kruhový tvar představuje Boží věčnost, jednotu, vzkříšení a věčný život a společenství. Zelené rostliny jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti.

Čtyři svíčky poukazují na čtyři týdny, které chybí do Vánoc. Světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je „Světlo světa“ (Jan 8,12). Každému, kdo věrně a s láskou vyhlíží příchod Páně, bude předán věnec spravedlnosti, vítězný věnec života.

Advent je tedy pro věřící obdobím velkého očekávání a nadějí, že Bůh splnil svá přislíbení daná už starozákonním věřícím a poslal Ježíše Krista na svět. Během adventu by si měli lidé dát do pořádku své svědomí ve vztahu k Bohu i druhým lidem a šířit kolem sebe naději a radost.