Lupa
Obsah Obsah
Portál
Reklama

Za sv. Terezií do Lisieux

Autor: Irena Nováková Zdroj:Katolický týdeník
Datum publikace23. 12. 2022, 10.47
TiskTisk

Vyrazíte z Paříže vlakem směr normandské filmové letovisko Deauville. Vystoupíte ale jednu zastávku před konečnou, ani ne dvě hodiny cesty a 200 kilometrů od pařížské metropole v Lisieux.

image:Image 22/source/orig/21142_za-sv-terezii-do-lisieux_1.jpg
Původní dveře a dlažba z cely sv. Terezie.
Snímky archiv autorky

Na první pohled není žádný důvod z vlaku vystupovat a nepokračovat tu jednu zastávku až k moři. Městečko s dvaceti tisíci obyvateli, bez zvláštní architektury, poničené za druhé světové války. Přesto kromě pár studentů, kteří se vracejí na víkend domů ze studií v Paříži, se mnou vždycky také pár lidí vystoupí. Takřka všichni pak směřují do L’Ermitage Sainte Thérese, do „poustevny“ pro poutníky v těsné blízkosti Karmelu, kde žila svatá Terezie se svými třemi sestrami. Pro hosty tu nejsou žádná omezení jejich osobního programu, jedině pokud se přihlásíte na obědy nebo večeře – potom vás čeká příjemné neformální posezení se spolupoutníky u dobrého normandského jídla.

Do Karmelu je možné přijít každý den v 11.15 hodin na mši sv. v přítomnosti karmelitánek. V Karmelu je samozřejmě hrobka s ostatky svaté Terezičky, pod níž jsou uloženy také ostatky jejích tří sester, které tady s ní žily. Na rozdíl od ní, která zemřela ve 24 letech na tuberkulózu, se všechny sestry dožily vysokého věku. Sestra Céline, která na Karmel vstoupila jako poslední z rodiny, zemřela až v roce 1959 a až donedávna byly v komunitě řeholních sester v Lisieux dvě řeholnice, které Céline osobně znaly. Ta byla umělecky založená a do kláštera si přinesla fotoaparát – díky tomu je možné mít dnes k dispozici řadu fotografií svaté Terezie a řeholního života v její době. Množství těchto snímků je vystaveno v malém moderním muzeu, které je součástí Karmelu.

Nahlédnout do života světice

Muzeum určitě stojí za prohlídku. Sestry věnovaly do expozice například původní dveře z Tereziiny cely včetně dlažby, po níž chodila – a návštěvník dnes může taky. Kromě zmíněných fotografií a předmětů každodenní potřeby klášterního života z doby této světice zde můžete zhlédnout krátký film natočený v dnešní klášterní klauzuře. Přibližuje běžný život komunity a je v něm možné zahlédnout i celu svaté Terezie. Tento film je odpovědí na četné dotazy poutníků a turistů, zda je možné navštívit její celu. To samozřejmě není možné, neboť ta se nachází v části kláštera oddělené klauzurou. Díky krátkému filmu se tam ale virtuálně dostanete.

Upoutá i velké množství zbraní z první světové války. Co však mají společného se světicí, která zemřela v roce 1897, dávno před touto válkou? Kromě její záliby v postavě Johanky z Arku, o které napsala divadelní hru a kterou společně se sestrami v klášteře nazkoušely, mě nic nenapadalo. Odpovědí je však její slavné dílo – Dějiny duše. Původně to byly tři rukopisy a po Tereziině smrti je klášter v Lisieux vydal, což byla obvyklá praxe: po smrti řeholnice vydat jakýsi oběžník a případně tím pro klášter něco vydělat. Brožura se posléze dostala do rukou vojákům na nedalekých bojištích první světové války. Mnozí z nich se obrátili a během války nebo po jejím skončení do kláštera donesli své zbraně. To byla jedna z prvních svědectví, která přicházela do kláštera po rozšíření této publikace, jež způsobila doslova „uragán slávy“. Ten vyvrcholil prohlášením Terezie za svatou v roce 1925, dva roky po její beatifikaci.

Původní verzi Dějin duše přitom Tereziiny rodné sestry dost upravily. Obávaly se totiž některých jejích interpretací, ale od roku 1971 je rukopis všech tří deníků vydán už v nekorigované verzi. Kdo rozumí francouzsky, může si zajít do úžasného knihkupectví naproti karmelskému muzeu pro publikaci nazvanou „OEuvres completes“ – obsahuje kompletní rukopisy, poezii, divadelní hry a korespondenci svaté Terezie v jednom svazku. Nějakou památku si ale mohou odvézt všichni bez ohledu na znalost jazyka – vřele doporučuji vydat se u pokladny nalevo a zakoupit některý z produktů, které vyrábějí řeholní sestry přímo na Karmelu. Výtěžek jde přímo klášteru. Mezi krásnými předměty najdete například svíčky ve tvaru růží nebo úžasné lampy ozdobené nasušenými květinami z klášterní zahrady. Kousek Karmelu si tak můžete odvézt s sebou domů nebo svým blízkým.

Do okolí kláštera

V Lisieux je ještě několik míst spojených se životem svaté Terezie. Návštěvníkům je otevřený dům, kde vyrostla – Les Buissonets. Když jí byly čtyři roky, po smrti matky se sem přestěhoval otec se všemi dcerami, aby byl nablízku rodině své švagrové, která mu pak byla po celý zbytek života velmi nápomocná. Terezie zde žila celkem 11 let. Z tohoto domu viděl Ludvík Martin odcházet téměř všechny své dcery do kláštera. Céline a Léonie se rozhodly pro klášterní život až po jeho smrti. Dům je dnes ve správě Komunity Blahoslavenství, právě zde probíhá dvouletá rekonstrukce, ale určitě je zajímavé vidět ho aspoň zvenčí. Jindy si lze prohlédnout dům i zevnitř včetně původního nábytku a věcí každodenního života. Vše vypadá, jako by Martinovi odešli včera.

Druhé největší poutní místo po Lurdách

Každý poutník nepochybně vystoupá i do baziliky zasvěcené svaté Terezii. Stavby, kterou ona sama samozřejmě nikdy neviděla a jejíž budování sledovaly Tereziiny sestry dalekohledem z nedalekého Karmelu. Stavěla se od roku 1929, kdy začalo do Lisieux přijíždět množství poutníků a Karmel je nedokázal všechny pojmout. Vznikla proto myšlenka postavit ze štědrých poutnických darů chrám, kam se vejde 4 000 poutníků a který je po Lurdách druhým největším poutním místem ve Francii. Ročně ho navštíví na dva miliony lidí.

Svatá Terezie je pomocnou patronkou Francie spolu s její oblíbenou Johankou z Arku, která je hlavní patronkou země. Bazilika byla dokončena až v roce 1954, jelikož stavba byla přerušena druhou světovou válkou. Ale už během válečných operací v Normandii sloužila jako útočiště: lidé se v kryptě nedokončené stavby schovávali v roce 1944 při bombardování a samotné karmelitky (včetně dvou z Tereziiných rodných sester) zde žily ten rok během léta. Průvodce ohromným chrámem vám rád ukáže dodnes viditelné stopy po bombách.

Krypta se nachází pod impozantní hlavní lodí, je zde kaple s neustálou adorací a jsou tu pohřbeni také Tereziiny rodiče Ludvík a Zélie Martinovi, kteří byli v roce 2015 prohlášeni za svaté. Za zmínku stojí i to, že v roce 1980 navštívil baziliku i samotný Karmel papež Jan Pavel II., který později (1997) jmenoval svatou Terezii jako jednu z mála žen učitelkou církve.

Pro úplnost doporučuji navštívit také katedrálu sv. Petra v Lisieux, ohromnou stavbu, jejíž začátky se datují do 12. století a kde je vyznačena část, kam Ludvík Martin se svými dcerami chodil každý den na mši. Katedrále věnoval i drahý oltář, který je zde dodnes.

S problematickými dětmi za sestrou Léonií

Pozornému čtenáři a znalci života svaté Terezie neunikne fakt, že ne všechny sestry se staly karmelitkami. Prostřední z pěti sester, „potížistka“ Léonie, po mnoha neúspěšných pokusech odešla do kláštera v městě Caen. Na prosebný dopis svých sester, že pro ni připravily místo k poslednímu společnému spočinutí v Lisieux pod hrobkou svaté Terezie, odpověděla, že bude pohřbena tam, kam se nakonec složitě dostala, tedy ve svém klášteře v Caen.

Dnes jsou ovšem její ostatky exhumované a začal proces jejího blahořečení. Místní noviny o ní mluví jako o další budoucí velké světici Normandie. Protože byla známá pro své výchovné problémy, přijíždějí za ní do Caen rodiče s modlitbami za své děti. O Léonii se říká, že nejlépe pochopila tzv. malou cestu své sestry, svaté Terezie.

V roce 1925 žádná ze sester nevyužila pozvání papeže, aby se osobně zúčastnily procesu Tereziina svatořečení v Římě, ale všechny tenkrát sledovaly proces prostřednictvím rádia. Papež ve svém projevu oslovil všechny tři sestry svaté Terezie, které byly karmelitánky, ale na Léonii zapomněl. Prý se jen usmála a řekla, že je to tak dobře, že je to součást malé cesty.

Napište sv. Terezii

Při svých mnoha návštěvách Lisieux jsem měla možnost seznámit se s jednou ze sester zdejší karmelitánské komunity a požádala jsem ji, ať mi pro čtenáře Katolického týdeníku něco prozradí. Ptala jsem se, jestli je cela svaté Terezie v úplně původním stavu. Prý ano, jen jedna věc se musela nahradit: závěsy, které se rozpadaly. A tak sestry ušily nové a téměř identické. A k čemu prázdná cela slouží dnes? Sestry dostávají korespondenci z celého světa. Každé psaní pečlivě kladou pod polštář svaté Terezie a v cele se potom nad všemi dopisy, které po čase zase odnášejí, modlí. Nemůžete-li tedy sami odcestovat do Lisieux a máte-li něco na srdci, napište svaté Terezii.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou