Z alkoholika světcem: Inspirativní příběh Matta Talbota

Ctihodný Matt Talbot se narodil roku 1856 v Dublinu v Irsku v katolické rodině. Jeho cesta od alkoholismu k životu naplněného svatostí je inspirací pro mnoho lidí, kteří se potýkají se závislostí. Katolická církev ho uznala v roce 1975 za ctihodného Služebníka a v současné době probíhá šetření zázraku na jeho přímluvu, aby mohl být prohlášen za blahoslaveného.

Matt Talbot strávil více než patnáct let svého života jako alkoholik, pak našel sílu v eucharistii, růženci a zpovědi, aby dodržel slib, který dal ve svých 28 letech, že se veškerého alkoholu zdrží. Vypěstoval si přitom hluboký vnitřní duchovní život.

P. Selva Thomas, jeden ze salesiánských kněží, kteří slouží v kostele Panny Marie Lurdské v Dublinu, kde je Talbot pohřben, říká, že mnoho lidí, kteří se potýkají s alkoholismem nebo drogovou závislostí, se k Talbotovu hrobu chodí modlit i téměř sto let po jeho smrti: "Lidé cítí, že hrob Matta Talbota v centru Dublinu je místem, kam mohou přijít a prožít duchovní nápravu, i když podstupují jiné formy terapie.“

Matt Talbot se narodil 2. května 1856 v chudé dělnické rodině v Dublinu. Byl druhým z dvanácti dětí, z nich tři zemřely v kojeneckém věku, a vyrůstal obklopen chudobou a nadužíváním alkoholu. Všichni muži v rodině pili tak, že se někteří upili k smrti.

Ve dvanácti letech odešel ze školy, sotva uměl číst a psát, a začal pracovat u obchodníka s vínem, kde si zvyknul ochutnávat alkohol a často se vracel domů opilý. Už v raném mládí si vypěstoval závislost na alkoholu, která ho pohltila na dalších patnáct let. Přestože pracoval jako nekvalifikovaný dělník v dublinských docích a později jako zedník, výplatu často prohýřil v hospodě, takže se ocitl ve stavu bídy a zoufalství.

Zlom nastal v roce 1884, kdy Talbot ve svých 28 letech, bez peněz a ponížený, když mu odmítli úvěr, přísahal, že změní svůj život. Šel ke zpovědi a slavnostně se zavázal, že bude tři měsíce abstinovat. Tento slib byl prvním krokem na cestě k celoživotní střízlivosti, která byla podložena hlubokým duchovním obrácením.

Uprostřed obtíží spojených s odvykáním se Talbot uchyloval modlitbě a našel útěchu v reálné přítomnosti Krista v eucharistii a růženci. Nakonec se jeho život stal životem modlitby, pokání a oddanosti církvi. Připooval se k mnoha modlitebním skupinám, které mu poskytovaly silný pocit společenství. Stal se jedním z prvních členů Sdružení abstinujících Nejsvětějšího srdce v Dublinu, a to hned po jeho založení v roce 1898.

Díky nově nabyté střízlivosti se Talbot mohl konečně naučit pořádně číst a psát, což mu umožnilo prohloubit svou víru. Četl životopisy sv. Kateřiny Sienské, sv. Vincence z Pauly, sv. Filipa Neriho, sv. Tomáše Mora a mnoha dalších.

Podle P. Hugha O'Donnella, který v kostele posledního odpočinutí Matta Talbota slouží již 20 let, byl Talbot "chudý člověk, který žil mimořádně cílevědomým životem". O'Donnell uvedl pro agenturu CNA, že i když pokračoval v práci v těžkých podmínkách v docích, byl vždy soustředěn na Boha: "Modlitba pro něj byla to samé jako dýchání, nebyla to žádná námaha, dělal to rád. Byl schopen pracovat, ale pokaždé, když byla v práci přestávka, buď si četl, nebo se modlil.“

Posledních 35 let svého života byl Talbot členem třetího řádu sv. Františka neboli sekulárních františkánů. Vstával brzy, aby se denně zúčastnil mše svaté, než začal v šest hodin ráno pracovat. Přijal asketické tradice prvních irských mnichů a podstoupil mnoho osobních pokání. Spal jen na několika prknech vedle postele a hlavu měl opřenou o malý špalek dřeva. Dokázal fyzicky pracovat celý den při velmi malém příjmu jídla.

Talbotova smrt 7. června 1925 byla stejně skromná jako jeho život. Zkolaboval na dublinské ulici cestou na mši na neděli Nejsvětější Trojice a byl převezen do nemocnice, kde ho již prohlásili za mrtvého. Teprve tehdy vyšel najevo rozsah jeho pokání, která odhalila řetězy, jež nosil jako projev zbožnosti.

Františkáni si Talbotovu památku připomínají každoročně 19. června. Příští rok uplyne 100 let od jeho smrti. V roce 1931 začal jeho kanonizační proces a v roce 1975 byl prohlášen za ctihodného. V současné době probíhá šetření zázraku na jeho přímluvu. Jan Pavel II. si přál jeho blahořečení, aby se poté mohl stát patronem závislých. Talbot je známý hlavně v anglosaských zemích a v Polsku, kde je patronem mnoha hnutí, ústavů a závislí i jejich rodiny se k němu s důvěrou obracejí. 

Zdroj: CNA