"Všemohoucí Otec" je Boží příjmení

“Kdo věří, modlí se celou noc a čeká, že uslyší Boží hlas. Kdo věří, neztratí se, protože má hvězdu, která mu ukazuje cestu. Kdo věří, tomu spí v srdci lev, chrání ho a střeží. Kdo věří, toho nezasáhne ani letící šíp. Kdo důvěřuje Bohu, našel svůj domov. Kdo věří, nezakopne o kámen ani ho neuštkne had. Věřím v tebe. Ty mě zahrnuješ vším dobrem. Děkuji, Pane.”

»František vyšel po mši z kostela, držel tatínka za ruku a stěžoval si:

„Ty modlitby jsou tak dlouhé! To Věřím v Boha je nekonečné!“

„Věřím v jednoho Boha (neboli Krédo) není modlitba. Je to vyznání naší víry.“

„A co to znamená?“

„To znamená, že přede všemi říkáš, co je základem tvého života.“

„Tomu nerozumím.“

„Tahle slova shrnují víru křesťanů celého světa. Je to, jako kdybys řekl: Děti, tady je všechno, v co věříme!“ «

Vyznání víry (Krédo, z latinského “credo” - věřím), recitujeme a slyšíme s dětmi při každé slavností a nedělní bohoslužbě. A jak již řekl Františkův tatínek v nové knize Bruna Ferrera s názvem Věřím - Vyprávěj mi o vyznání víry, slova Kréda shrnují základ křesťanského pohledu na svět. Pro mnoho dětí a jistě i řadu dospělých se jedná “jen” o tu část bohoslužby, kdy musíme ukolébaní nebo hluboce zaposlouchaní po kázání opět procitnou, vstát a vyznat, čemu věříme.

Bruno Ferrero, salesiánský kněz a spisovatel se spolu se svojí spolupracovnicí Annou Pierretiovou již poněkolikáté ujímají nelehkého úkolu přiblížit dětem velká tajemství víry, tentokrát ukrytá v nicejsko-cařihradskému vyznání víry, což je, jak známo, zpřesněný a rozšířený text apoštolského vyznání víry, který recitují katolíci již více jak tisíc šest set let.

V knížce Věřím - vyprávěj mi o vyznání víry, se prolínají moudré (ze strany synka někdy až  přemoudřelé) hovory otce se synem spolu s napínavými i krásně dojemnými příběhy, které dobře vystihují či ilustrují podstatu jednotlivých článků víry. Za každým příběhem následuje v několika stručných bodech velmi výstižné shrnutí, jež podtrhává myšlenku příběhu i části vyznání. Pokud knihu předčítáme, nebo čteme spolu s dětmi, je zajímavé se jich po přečtení příběhu zeptat, jak článek víry, o kterém se četlo, pochopily a odpověď porovnat. Na konci každé části (vyznání je rozděleno do dvanácti článků) pak nechybí modlitba, ve které můžeme s dětmi uvádět nabyté vědomosti a dojmy z příběhů do svého života modlitby a prohlubovat tak náš vztah s Bohem.

“My všichni máme účast na Kristově vítězství nad smrtí: Neboť křtem jsme byli spolu s Kristem pohřbeni, abychom s Kristem vstali k novému životu. Proto nyní vykonejme to, nač jsme se čtyřicet dní připravovali, a obnovme své křestní vyznání: Zřekněme se ducha zla a vyznejme víru v Krista Ježíše,”... tak zní každoročně o velikonoční vigílii slova, která v liturgickém obřadu uvádějí recitaci Kréda. Proměna a obnova našeho duchovního života skrze almužnu, půst a modlitbu tak může v postní době probíhat se zrakem upřeným ke skutečnosti, ze které naše touha po obrácení vychází: Bůh je nekonečný, všemohoucí a nekonečně milující a v Ježíši Kristu se kvůli nám (pro naši záchranu) stal člověkem. To vyznáváme v Krédu a to Bruno Ferrero a jeho příběhy vypráví vlastně v každé knize, kterou Karmelitánské nakladatelství v této “sérii” dětských knih s malebnými ilustracemi slovenského malíře Juraje Martišky vydalo.

V knize Vyprávěj mi o Desateru (2021) Bruno Ferrero převypravuje znění jednotlivých přikázání do srozumitelné formy, která uchvacuje srdce dětí i dospělých. V jedné větě moudře a velmi niterně shrnuje poselství Boha daného lidem a související příběhy jsou originální a neotřelé. Vyprávění z biblické doby střídají příběhy z dnešních dní a nechybí ani několik vyprávění pohádkových. Další kniha Vyprávěj mi o svatém přijímání (2022) je opět souborem deseti částí, krom moudrosti, modliteb a rozjímání tentokrát plných jídla a tak trochu „ztřeštěných“ příběhů.

Všechny zmíněné knihy jsou ideálním společníkem do rodin s předškolními a školními dětmi. V blížící se postní době může jejich předčítání naplnit rodinnou večerní pospolitost citlivými příběhy, které pohladí, dojmou, potěší...a přiblíží něco z nekonečné Boží krásy.