Vojáci se v Lurdech modlili za mír

Na 10 tisíc poutníků ze 42 zemí světa se sešlo v polovině května ve francouzských Lurdech na 62. mezinárodní vojenské pouti. Po covidové odmlce opět přijeli také Češi.

V roce 2020 se pouť nekonala vůbec, loni jen ve značně omezené podobě. Jak se shodli mnozí účastníci, vzhledem k tragédii na Ukrajině bylo toto setkání od 13. do 15. května, tradičně spojené s modlitbou za mír, i zvláštním znamením naděje.

„Papež František se s vámi dělí o své hluboké znepokojení nad válkou, která se nedávno rozhořela na Ukrajině, a žádá vás, abyste se modlili zvláště za své bratry ve zbrani, kteří jsou rozděleni u bran Evropy,“ vzkázal přítomným z Vatikánu státní sekretář kardinál Pietro Parolin a ujistil je o papežově blízkosti i o modlitbě za padlé či zraněné a za jejich blízké. Myšlenka na mír i na kolegy, kteří za něj obětovali zdraví či životy, je hlavním motorem této pouti, která se v Lurdech koná už od roku 1958. Češi se sem oficiálně vydávají od roku 1999, vzápětí po obnovení duchovní služby v armádě. „Právě vojáci si silně uvědomují, jak cenný mír je, protože jsou tak blízko válce a jejímu utrpení,“ vysvětlil KT Zdeněk Peterka, asistent českého hlavního vojenského kaplana P. Jaroslava Knichala. Oba byli součástí zhruba stočlenné české delegace pod vedením generálky Lenky Šmerdové.

Pouť tradičně začala slavnostním ceremoniálem v podzemní bazilice sv. Pia X. K němu patří představení jednotlivých národních výprav s vlajkami a několika vojenskými hudbami. Dvojice francouzských veteránů – muž a žena – na úvod přivezla k oltáři svíčku, která sloužila k zapálení reprezentativní svíce letošní pouti s vyznačením ročníku i vlaječek všech zúčastněných států. Kromě evropských zemí to byly třeba Peru anebo některé africké státy. „Pro Evropany byla velmi zajímavá vojenská hudba Pobřeží slonoviny, která se zcela vymyká tomu, co si pod vojenskou kapelou obvykle představujeme. Spíš působili jako skupina jazzových nadšenců, která místo pochodu tančila a vrtěla se. Měli velký úspěch,“ popsal Zdeněk Peterka s úsměvem. Malá výprava z Ukrajiny zase na výraz podpory sklidila mohutný potlesk.

Sobotu, která zpravidla patří národnímu programu, Češi zahájili mší svatou v mariánské bazilice s mešním formulářem za vlast a modlitbou za mír i za české vojáky a jejich rodiny. Na zraněné a padlé kolegy mysleli při následném přenesení svíce na vyhrazené místo na břehu Gávy, kde ji generálka Šmerdová po modlitbě vojenského kaplana Petra Hašky rozsvítila. Vysokou zdobenou svíci vyrobila pro tento účel charitní chráněná dílna v Paloníně. A přes poledne poutníci vystoupali na kopec za bazilikou mezi zastaveními křížové cesty. „Kaplani v české armádě patří k jedenácti různým církvím a letošní zamyšlení připravil evangelický kolega Dan Petříček, což bylo pro nás katolíky zase něco nového,“ podotkl Zdeněk Peterka. Po odpoledni naplněném vystoupeními vojenských hudeb, sportovními kláními družstev, která vynalézavě zapojila i své veterány, nebo oblíbeným vyměňováním nášivek mezi poutníky z různých zemí a jednotek, se všichni zase sjednotili k tradiční lurdské modlitbě růžence v průvodu se svícemi. Nedělní dopolední mší sv. v podzemním kostele s oficiálním rozloučením letošní program skončil. Celebroval ji maďarský primas kardinál Péter Erdő a koncelebrovali mj. katoličtí vojenští kaplani včetně P. Petra Fialy a P. Jaroslava Knichala.

„Služba vojenského kaplana u nás – na rozdíl od armád některých jiných států – není určená jen pro věřící. Ze stovky poutníků byli někteří vojáci z povolání, někteří veteráni, studenti vojenských škol nebo členové aktivních záloh – a někteří věřící a praktikující, jiní takzvaně hledající, další přijeli zkrátka kvůli setkání s kolegy a víkendu na hezkém místě,“ vysvětlil Zdeněk Peterka. „Služba vojenského kaplana je, jak říkáme, službou přítomnosti a každý má možnost ji přijmout nebo odmítnout.“ Myšlenka na mír a smíření mezi národy však je vlastní všem. Na tento úmysl se také každé úterý od 12 hodin koná modlitba v pražském vojenském kostele na Hradčanech.