Vložme plnou důvěru v ženy, vyzval papež s odkazem na italskou blahoslavenou Armidu Barelliovou

Papež se na Svatopetrském náměstí setkal s více než deseti tisíci věřícími, kteří přijeli do Říma poděkovat za loňské blahořečení italské zasvěcené laičky Armidy Barelliové, spoluzakladatelky Katolické univerzity Nejsvětějšího Srdce.

Tvořící žena, která podřídila se Boží vůli a zasvětila se světu: Armida Barelliová je bohatstvím pro celou církev. František to zdůraznil při audienci pro více než deset tisíc věřících, kteří se s vlajkami a transparenty shromáždili na Svatopetrském náměstí v Římě na děkovné pouti za blahořečení spoluzakladatelky Katolické univerzity Nejsvětějšího Srdce Páně, misionářky a vedoucí italské Katolické akce. Papež poukázal zejména na práci blahoslavené Armidy Barelliové a její schopnost navazovat vztahy s druhými.

Ženské vedení v církvi po vzoru blahoslavené Armidy Barelliové

Armida Barelliová byla také vynikající předchůdkyní ženského vedení v církevní a sociální oblasti, poznamenal František a dodal, že dnes je „zapotřebí integrovaného modelu, který by skloubil kompetenci a výkonnost, často spojované s mužskou rolí, s péčí o vazby, nasloucháním, schopností zprostředkovávat, navazovat a rozvíjet vztahy, které byly dlouho považovány za výsadu ženského pohlaví a jejichž produktivní hodnota byla často podceňována“. A je potřeba integrace a reciprocity rozdílů, aby se „zajistila generativita i v sociální a pracovní sféře“.

„I dnes potřebujeme ženy, které vedeny vírou jsou schopny prosadit se v duchovním životě, vzdělávání a profesní přípravě“.

Být laiky zapálenými pro evangelium a život

Papež vyzdvihl to, že Barelliová byla apoštolkou, pokornou, tvořivou a podnikavou odpovědí Bohu, která vytrvale kráčí po naznačené cestě, chce se o své zkušenosti podělit s ostatními a snaží se jít „za hranice svých možností a nedokonalostí“.

„Výzva této blahoslavené ženy, abychom se nespokojili s přizpůsobivým způsobem života, kompromisy a řešeními typu "to nezvládnu", "na to nemám", "nemám čas"... a tak dále, ale abychom raději žili jako apoštolové radosti a v radosti, rezonuje i dnes. Být apoštoly znamená být laiky a laičkami s nadšením pro evangelium a pro život, starat se o dobrý život všech a budovat cesty bratrství, které dají duši spravedlivější, inkluzivnější a jednotnější společnosti. A je důležité to všechno dělat společně, v kráse plynoucí ze zkušenosti sdružování, která na jedné straně vychovává k tomu, aby člověk uměl naslouchat a vést dialog se všemi, a na druhé straně vyjadřuje ono "větší my", které vychovává k církevnímu životu, životu jako lid kráčející společně“.

Redakčně upraveno