VIDEO: Arcibiskup Gänswein: Benedikt XVI. žil láskou k Pánu až do konce

Osobní sekretář papeže Benedikta XVI. arcibiskup Georg Gänswein se coby host Vatikánského rozhlasu podělil o dojemné svědectví o posledních hodinách zesnulého papeže. Vyprávěl také o letech, jež strávil po jeho boku.

Tisíce věřících vzdaly poslední poctu tělesným ostatkům Benedikta XVI. Vy jste s ním strávil velkou část života, jak prožíváte současné chvíle?

Po lidské stránce je mi dost špatně. Cítím se zle, trpím… Ale duchovně je mi naopak velmi dobře. Vím, že papež Benedikt je nyní tam, kde chtěl být.

V jakém duchovním rozpoložení byl Benedikt XVI. ve svých posledních dnech? Jaká byla jeho poslední slova?

Já jeho poslední slova na vlastní uši neslyšel, ale noc před jeho smrtí je zaslechla jedna z ošetřovatelek. Kolem třetí hodiny v noci řekl: „Miluji tě, Pane“. Ošetřovatelka mi to sdělila, jakmile jsem k němu ráno přišel. Obvykle zpíváme u jeho postele ranní chvály. Také ono ráno jsem Svatému otci řekl: „Udělejme to jako včera. Já se budu modlit nahlas a vy se ke mně přidáte duchovně“. Už se totiž nedokázal modlit nahlas, tak byl unavený. V tom okamžiku jen trochu pootevřel oči – rozuměl sdělení – a maličko kývl hlavou na souhlas. Tak jsem se začal modlit. Kolem 8. hodiny začal dýchat čím dál s většími obtížemi. Byli přítomni dva lékaři a řekli mi: „Obáváme se, že přišel okamžik, kdy svede svůj poslední zápas na této zemi“. Zavolal jsem řeholnice z kláštera Mater Ecclesie s tím, že se dostal do agonie. V tom okamžiku byl při vědomí. Dopředu jsem měl připravené modlitby doprovázení umírajícího a všichni společně jsme se je asi čtvrt hodiny modlili, zatímco Benedikt XVI. dýchal stále obtížněji. Viděl jsem, že nemůže pořádně dýchat. Pak jsem se otázal jednoho z lékařů, jestli je to agonie. Potvrdil mi to: „Už to začalo, ale nevíme, jak dlouho to bude trvat.“

Co se stalo pak?

Byli jsme tam a všichni se v tichosti modlili. V 9:34 pak vydechl naposledy. Poté jsme v modlitbách pokračovali, už ne za umírající, ale zesnulé. Skončili jsme zpěvem Alma Redemptoris Mater. Zemřel ve vánočním oktávu, jeho oblíbeném liturgickém období, v den jednoho z jeho předchůdců, sv. Silvestra, jenž byl papežem za časů císaře Konstantina. Silvestr byl zvolen papežem v den, kdy si připomínáme jiného německého papeže, sv. Lva IX. původem z Alsaska… Řekl jsem, že zavolám okamžitě papeži Františkovi, aby byl první, kdo se to dozví. Udělal jsem to a František mi řekl: „Hned jsem u vás!“ Přišel, já ho doprovodil do pokoje, kde Benedikt zemřel, a všem jsem řekl, aby zůstali. Papež pozdravil, já mu nabídl židli, na kterou se posadil a u Benediktova lůžka se modlil. Udělil požehnání a pak se rozloučil. To se stalo 31. prosince 2022.

Která slova z Benediktovy duchovní závěti se vás nejvíce dotýkají?

Celá ta závěť se mě hluboce dotýká. Musím přiznat, že vybrat jen určitou část je těžké. Ten testament byl ale napsaný už 29. srpna 2006, v den liturgické připomínky umučení sv. Jana Křtitele. Je psaný rukou, velmi malým písmem, ale čitelným, v druhém roce jeho pontifikátu. I kdybych neznal předem autora, rozpoznal bych ho, je v něm Benediktův duch. Když ho čteme nebo nad ním rozjímáme, můžeme vidět, že pochází od něj. V těch dvou stránkách je on celý.

Je to, když to zobecníme, vyjádření díků Bohu a jeho vlastní rodině?

Ano, je to vyjádření díků, ale také povzbuzení věřícím, aby se nenechali svést na scestí domněnkami, ať už v oblasti teologie, filozofie nebo jakékoliv jiné. Nakonec je to církev, živé Kristovo Tělo, jež předává víru všem a pro všechny. Někdy i v teologii se stává, že jsou některé velice osvícené teorie, či se jimi zdají být, které za rok či dva jsou už překonané. Zatímco víra katolické církve je tím, co nám přináší skutečné osvobození a přivádí nás do kontaktu s Pánem.

Jaké je nejsilnější poselství Benediktova pontifikátu?

Jeho síla spočívá v heslu, které si zvolil, už když se stal mnichovským arcibiskupem. Jde o citaci ze třetího Janova listu „cooperatores veritatis“, to znamená „spolupracovníci pravdy“. Tím se myslí, že pravda není jen nějaká myšlenka, je to osoba – Syn Boží. Bůh se vtělil v Ježíši Kristu, v Ježíši z Nazareta a právě zde je ono Benediktovo poselství: nenásledujte jen nějakou teorii o pravdě, následujete samotného Pána. „Já jsem cesta, pravda a život“. To je jeho poselství. Poselství, které není tíživým břemenem, ale spíše tím, co pomáhá nést všechna každodenní břemena a přináší radost. Problémy zůstávají, ale je víra silnější, víra musí mít poslední slovo.

Svět nikdy nezapomene onen 11. únor 2013, kdy Benedikt XVI. ohlásil svou rezignaci. Někteří dál tvrdí, že to nebylo svobodné rozhodnutí, či dokonce že chtěl dál určitým způsobem zůstat papežem. Co si o tom myslíte?

Tuto otázku jsem mu sám položil v různých situacích. „Svatý otče, lidé pátrají, co stojí za vaším oznámením z 11. února po konsistoři. Pořád pátrají, pátrají, pátrají…“ A Benedikt prohlašoval: „Ti, co nevěří, že mým důvodem rezignace je to, co jsem oznámil, mi neuvěří, ani když jim to budu opakovat.“ Jediným důvodem je ten, který sám oznámil, a my bychom na to neměli zapomínat. O svém rozhodnutí mi řekl dopředu. „Musím to udělat“. Byl jsem mezi prvními, kteří se mu to snažili rozmluvit. On mi na to suše odpověděl: „Poslyšte, neptám se vás na váš názor, ale oznamuji vám své rozhodnutí, nad nímž jsem se modlil a které jsem protrpěl. Rozhodl jsem se „coram Deo“ (před Boží tváří)“. Někteří tomu nevěří nebo vymýšlejí různé teorie, říkají, že papež odejde jen částečně a něco si ponechá (některé pravomoci), atd. Tím ho vlastně urážejí. Každý máme samozřejmě vlastní vůli a svobodu a můžeme říkat věci, které mají větší či menší smysl. Ale zcela čistá pravda je toto: už neměl sílu vést církev, jak to řekl latinsky onoho dne. Zeptal jsem se: „Svatý otče, proč latinsky?“ Odpověděl: „Je to jazyk církve“. Ti, kdo si myslí, že můžou nebo mají najít jiný důvod, se mýlí. On sdělil pravý důvod. Amen.

Který aspekt vaší blízkosti s Benediktem na vás nejvíce zapůsobil během dlouhého období, kdy byl emeritním papežem?

Bylo to skoro deset let. Benedikt už jako kardinál a jako profesor měl veliký dar. Mnozí hovoří o pokoře. Ano, je to pravda, ale také (nebylo to možná tak vidět) měl schopnost přijímat, když s ním lidé nesouhlasili. U profesorů je to normální. Mezi nimi jsou konfrontace, diskuze, „bitvy“ mezi odlišnými argumenty. V tomto kontextu se také někdy používají silná slova, která ale nezraňují a, je-li to možné, vyhýbají se kontroverzi. Něco jiného je to ale u biskupa nebo pak papeže. Ten káže a píše ne jako soukromá osoba, ale někdo, kdo dostal pověření kázat a být pastýřem svého stáda. Papež je prvním svědkem evangelia a samotného Pána. A tady jsme viděli, že jeho slova, slova nástupce svatého Petra, nebyla přijímána. To nám ale říká, že leadership se v církvi neděje pouze rozkazováním a rozhodováním, ale také utrpením a tento podíl utrpení nebyl nepatrný. Když se z něj stal emeritní papež, všechna tato zodpovědnost pro něj samozřejmě skončila.

Myslel si, že bude po své rezignaci žít tak dlouho?

Asi před třemi měsíci jsem mu řekl: „Svatý otče, brzy bude desáté výročí mého episkopátu, na slavnost Tří králů 2023. Měli bychom to oslavit.“ To ale také znamená deset let od jeho odchodu z papežského úřadu. Někteří lidé se mě ptají, jak je možné, že Benedikt XVI. odstoupil se slovy, že už nemá síly, a pak ještě žil deset let. On na to odpovídal: „Musím říct, že jsem tím prvním, koho překvapuje, že mu Pán dal více času. Předpokládal jsem sotva rok a on mi jich dal deset! 95 let je dobrý věk, ale roky a stáří mají také svou tíhu, i pro „emeritního papeže“. Říkal také, že to „přijal a snaží se dělat, co slíbil: modlit se, být přítomný a především doprovázet svého nástupce modlitbami“. Je to moc krásné. Doporučuji také těm, kteří mají potíž s jeho rozhodnutím, aby si znovu přečetli, co Benedikt řekl, když děkoval papeži Františkovi u příležitosti 65. výročí svojí kněžské služby. Jednou jsem také z legrace řekl, ne úplně elegantně: „Svatý otče, udělal jste rozhodnutí, aniž byste je konzultoval s hlavními zainteresovanými.“ Načež on odpověděl: „Neudělal jsem žádné rozhodnutí, ale přijal jsem, co mi Pán dal. On mi dal toto a já mu musím děkovat. Takové je moje přesvědčení. Druzí mohou mít své vlastní domněnky, teorie nebo přesvědčení, ale tohle je to moje.“

Co z toho bylo pro váš život největším poučením a co vám bude nejvíce z Josepha Ratzingera chybět?

Tím největším ponaučením je, že víra psaná, mluvená a hlásaná není pouze něčím, co říkal a kázal, ale co žil. Pro mě je to vzor. Víra naučená, vyučovaná a hlásaná se stala žitou vírou. A to je pro mě, v tomto okamžiku utrpení, v němž nejsem sám, velkou duchovní útěchou.

Ve své duchovní závěti Benedikt XVI. píše: „Když v této pozdní chvíli svého života pohlédnu na prožitá desetiletí, vidím tolik důvodů k vděčnosti“. Byl šťastným a naplněným člověkem?

Byl hluboce přesvědčený, že v Pánově lásce se nelze nikdy zmýlit, přestože lidsky děláme mnoho chyb. Toto přesvědčení mu dávalo pokoj a, můžeme-li to tak říci, onu pokoru a také průzračnost. Měl ve zvyku říkat, že víra musí být prostá, ne zjednodušující, ale prostá. Protože všechny ty velké teorie, teorie velkých teologů se zakládají na víře. A právě to je a zůstává jedinou potravou pro člověka samého i pro ostatní.