Poutní stezka Mater Dei, dlouhá 157 km, v sedmi etapách spojuje deset mariánských svatyní rozesetých podél boloňských Apenin. Via Mater Dei, založená roku 2018, si klade za cíl spojit množství duchovních, kulturních, přírodních a archeologických památek s postavou Panny Marie.
Projíždět starobylými vesnicemi, poznávat jejich tradice, ponořit se do klidu Apenin, být v kontaktu se zemí, větrem, sluncem, deštěm, navštěvovat místní řeholní společenství. Via Mater Dei není jen turistickým zážitkem, jehož cílem je zvelebovat území a podporovat hospodářské aktivity, ale má i silný duchovní charakter.
Ačkoli Via Mater Dei nepředstavuje z technického hlediska žádné zvláštní obtíže, je to přesto náročná trasa kvůli výškovým rozdílům při přechodu z jednoho apeninského údolí do druhého nebo při dosažení svatyní, které se často nacházejí na vyvýšených místech. Veškeré informace naleznete na webových stránkách viamaterdei.it, kde je také možné si vyžádat mapového průvodce s podrobnostmi o členité trase.
„Charakteristickým rysem Via Mater Dei je skutečnost, že každá etapa má svůj cíl. Tím se liší od jiných poutí“, dodává otec Massimo Vacchetti. „Vzpomeňte si na Camino de Santiago, kde každá etapa je přiblížením se k závěrečné etapě, kterou je právě Santiago de Compostela. Naproti tomu ve Via Mater Dei je každá etapa cílovou rovinkou: svatyně s historií, tradicí, zázrakem, povoláními, která vznikla kolem řeholní komunity, která je zde přítomna. V této cílové rovince najde každý sebe sama“.
Specifikem této poutní stezky je možnost projít ji od začátku do konce nebo si vybrat část podle časových možností a schopností každého chodce. „Není nutné být poutníkem“, vysvětluje italský kněz, „stačí být chodcem“. Právě vzhledem k tomu, že každá etapa končí v místě, kde žije nějaká řeholní komunita, a nikoli na opuštěném místě, je možné projít Via Mater Dei v kterémkoli ročním období, a zachytit tak měnící se krásu Apenin s jejich různými barvami a vůněmi.
„Naším záměrem bylo také nabídnout řeholním komunitám, které střeží tyto svatyně, možnost vrátit se do hry, jak je k tomu vyzývá papež František: takříkajíc „vyjít ze sebe“ a setkat se s novým typem věřících, jimiž jsou poutníci“, vysvětluje boloňský kněz a dodává: „Každá pouť má také kající charakter: neseme si s sebou břemeno duchovních ran. Chůze přináší i fyzická zranění: puchýře, sluneční spáleniny, stopy po batohu na ramenou. Za touto obětí se skrývá žádost o vykoupení, žádost, aby zlo mohlo být překonáno a přemoženo. To je důvodem radosti, kterou člověk cítí, když dosáhne cíle: vnímá, že srdce se všemi svými vnitřními válkami může najít místo přijetí, míru a smíření. Myšlenkou Mater Dei je také nabídnout těm, kteří ji vykonají, v každé svatyni možnost smíření srdce prostřednictvím svátostné zpovědi“.
Za pouhých několik let přinesla tato cesta významné ovoce v příbězích těch, kteří se jí zúčastnili: „Jsou to povolání, která na konci této zkušenosti dozrála a ujasnila se, nebo dokonce znovuobjevení sebe sama. Jeden mladý muž mě zaujal: pracoval ve skladu. Tato cesta ho přivedla k objevení ošetřovatelského povolání, kde slouží druhým. Zní to jako maličkost, ale objevil to, k čemu byl stvořen. Skutečným přínosem pouti ve vztahu k přírodě, k druhým a k Bohu je znovuobjevení sebe sama: překonáváme sami sebe a nacházíme to, co nám nejlépe vyhovuje. Na druhou stranu“, uzavírá otec Massimo Vacchetti, „život je vždy pokusem o znovuzrození, o nový začátek, a to i v situacích, které se zdají být mnohovrstevné. Člověk na cestě je člověk, který chce vždy začít znovu, s novým srdcem a jiným pohledem na vlastní realitu“.