Katolická ukrajinská novinářka dokumentuje každodenní život na Ukrajině po ruské invazi a zároveň sdílí svou víru v Boha. „V těchto dnech usínám s růžencem v rukou a modlitbou ‚Zdrávas Maria‘ na rtech,“ říká novinářka v Kyjevě, která z bezpečnostních důvodů zůstává v anonymitě. Ve svém posledním videu ze 3. března zmiňuje „Věřím, že držím Pannu Marii za ruku. Je poblíž."
St. Rita Radio, pobočka EWTN v Norsku, překládá a sdílí každodenní zprávy ukrajinské novinářky ve formě videí a podcastů s názvem „Deník z Kyjeva“. První epizoda byla vydána 26. února.
Tří až šestiminutové videoepizody (dostupné na YouTube a také na Spotify a Apple podcast) obsahují komentář překladatele, zatímco se objevují obrázky a krátká videa z Ukrajiny.
"V hlavě mi vyvstává otázka, kde je v tom Kristus?" ptá se novinářka v epizodě z 28. února. "Miluje nás, Ukrajince, stejně jako Rusy, Poláky a Američany...Všichni jsme jeho děti. Ďábel se však zmocnil srdcí a oslepil je, takže nastává válka, zkáza a smrt,“ dodává. "Dnes je mým úkolem modlit se, obrátit se, konat dobro, jak jen mohu, a projít touto Golgotou s důvěrou v Pána, který jí prošel jako první."
Pål Johannes Nes, který seriál produkoval, řekl CNA, že projekt deníku „začal nápadem ukázat příběh lidí žijících ve válce“. 42letý šéfredaktor sídlící v Haramsoya v Norsku založil toto rádio v květnu 2020 společně se svou ženou Erikou Evou Nes. O rok později, v roce 2021, začali spolupracovat s EWTN. I když se jedná o rozhlasovou síť, St. Rita Radio produkuje poslední rok videa a „Deník z Kyjeva“ je „pořadem vytvořeným pro sociální média“.
"Odezva na zprávy z Ukrajiny byla v Norsku velká," řekl o úspěchu pořadu. „Myslím, že se nyní blížíme k 1 000 000 zhlédnutí. Každá epizoda je sdílena 10–20 000krát.“ Pål Johannes Nes vede čtyřčlenný tým dobrovolníků, mezi které patří i zmíněná ukrajinská novinářka, která se s Nesem znala již před válkou. „Zeptal jsem se jí, zda by byla ochotná vyprávět svůj příběh, příběh o tom, jak žít život víry v době války."
Ten příběh se odvíjí způsobem, který si ani jeden z nich nikdy nedokázal představit.
Při vyprávění o nedávném útoku v Žytomyru, který zničil 10 budov, 12 lidí zranil a 2 zabil, novinářka vyzdvihla to dobré.
"Na tragické zprávy jsme již zvyklí a ukazuje se, že se na ně často zaměřujeme. Možná bychom ale měli začít děkovat Bohu. Proč? I za to, že 12 lidí nezemřelo, ale přežilo. Za to, že jsem prožil další noc a další den." "Ačkoli selháváme ze sklíčenosti a zoufalství, protože chceme, aby to skončilo dříve... Ježíš také upadl, ale vstal a pokračoval v nesení kříže."
Jeden z nejtěžších dnů nastal 27. února, kdy si novinářka vzpomněla, že spala jen dvě hodiny a zbytek času trávila neustálými modlitbami. Nesmí se ven, připomněla ohlášené letecké útoky a ostřelování, které zasáhlo mimo jiné i dětskou nemocnici.
"Posílám všem svým přátelům SMS, aby se modlili," řekla. "Dnes mnoho lidí strávilo noc na kolenou s růžencem v rukou, plakali a prosili Boha o milost."
V dalších epizodách novinářka děkuje posluchačům za jejich modlitby a žádá je, aby se modlili i nadále. Požádala o přímluvu Neposkvrněné Srdce Panny Marie, kterému je zasvěcena Ukrajina, a svatého Michaela Archanděla, patrona Kyjeva.
Poté, co raketa vypálila na předměstí Kyjeva jen 30-35 kilometrů od jejího domova, uvědomila si, jak řekla v epizodě z 1.března, křehkost svého vlastního života.
"Jsme naživu a je to zázrak," řekla o útoku, který přišel bezprostředně poté, co sledovala mši online. "Byl to neuvěřitelný zážitek dále se modlit a uvědomit si, že raketa může zasáhnout kdykoli i u mě doma."
Následující den pak popsala podivné plynutí času na Ukrajině během invaze. "Každý den trvá jako celý rok."