Velvyslanec České republiky při Svatém stolci Václav Kolaja se účastnil setkání papeže Františka s diplomaty, které se koná každoročně na začátku ledna. Krátce jsme se ho zeptali, co pro něj bylo z papežova projevu nejdůležitější, ale také jak probíhají jednání mezi Vatikánem a Českou republikou o tzv. konkordátu.
Novoroční setkání papeže s diplomaty bylo jako obvykle příležitostí rekapitulovat palčivá témata naší doby v celosvětovém měřítku. Zaznělo mezi nimi i důrazné varování před rozpoutáním globálního konfliktu. Co Vám v papežových slovech nejvíce zarezonovalo?
Jak jste uvedla, papež ve svém tradičním novoročním proslovu k diplomatickému sboru akreditovanému u Svatého stolce opět důrazně vyzval ke světovému míru, v období, kdy je naše planeta prostoupena rostoucím počtem konfliktů, jež podle Svatého otce hrozí transformovat „třetí světovou válku po kouscích“ ve skutečně globální konflikt.
Papež se ve svém „projevu o stavu světa“ věnoval konfliktům a krizím v různých částech světa, migrační krizi ve Středomoří, ve Spojených státech a v Latinské Americe, změně klimatu a také pronásledování křesťanů. Zvláštní pozornost pochopitelně věnoval těm nejvýraznějším konfliktům - na Blízkém východě a na Ukrajině.
Pokud mám uvést, co mi v papežových slovech nejvíce zarezonovalo, pak by to byl asi Františkův apel na to, abychom neztráceli ze zřetele obrovské utrpení civilního obyvatelstva ve válečných konfliktech. Svatý otec upozornil, že i na obou zmíněných konfliktech je vidět, že moderní válka často nerozlišuje mezi vojenskými a civilními cíli. Vyzval k tomu, abychom si jasněji uvědomovali, že civilní oběti nejsou jakýmisi vedlejšími škodami, ale jsou to muži a ženy se jmény a příjmeními, kteří přicházejí o život, a že závažná porušení mezinárodního humanitárního práva jsou válečnými zločiny a že nestačí na ně poukazovat, ale je třeba jim také předcházet...
Kromě pohledu na mezinárodní politickou scénu, novoroční promluva zahrnovala také některé morální imperativy vybízející například k vymýcení hladu ve světě, ale také k respektu ke každému lidskému životu v nejširším slova smyslu. Proto papež rozhodně odmítl praxi surrogátního mateřství a veškeré další praktiky, které člověka zotročují nebo ho redukují na předmět obchodu, pranýřoval tzv. Ideologické kolonizace, především v souvislosti s teorií gendru, odsoudil rostoucí projevy antisemitismu i pronásledování křesťanů. Co byste z této “morální” oblasti chtěl vyzdvihnout pro náš středoevropský region?
Vyzdvihl bych důraz, který Svatý otec - v souladu s tradičním učením církve - kladl na nutnost ochrany života ve všech jeho podobách. Specificky kritizoval praxi náhradního (surogátního) mateřství, které podle jeho názoru představuje vážné ohrožení důstojnosti ženy a dítěte, když zneužívá materiální nouzi ženy. Myslím, že by neměla zapadnout papežova slova o tom, že dítě je vždy dar, nikoliv obchodní kontrakt, ani jeho výzva, aby se mezinárodní společenství pokusilo tuto praxi celosvětové zakázat. A důležité bylo v tomto směru i papežovo varování před „kulturou smrti“.
A zvýraznil bych i Františkova slova určená mladým lidem, zejména těm, kteří půjdou poprvé k volbám, a sice aby si vážili možnosti účastnit se demokratických voleb, pokládali ji za povinný příspěvek k budování společného dobra a volili svobodně a informovaně. Politika by měla být chápána nikoliv jako přivlastnění si moci, ale jako služba bližnímu na lokální nebo národní úrovni.
Z naší české perspektivy nelze při novoročním bilancování nepřipomenout stále chybějící smlouvu mezi naším státem a Vatikánem (tzv. konkordát), jejíž sjednání dokonce současná vláda dokonce zahrnula do svého programu. Jsou v tomto směru nějaké dobré zprávy?
Určitě jsou. Od počátku loňského listopadu proběhlo v Praze několik kol jednání o návrhu textu nové smlouvy. Nemohu sdělovat bližší informace k jejich průběhu či obsahu, ale v obecné rovině mohu říci, že jednání jsou konstruktivní a na obou stranách je patrná vůle dohodnout se co nejdříve na vzájemně přijatelném textu.