Věděli jste, že každý den v týdnu má svůj duchovní smysl?

Katolická církev, aby pomohla věřícím vytrvat v křesťanském životě, přidělila každému dni v týdnu zvláštní zbožný účel.

Neděle

Tento den byl vždy zasvěcen Pánu, jak říká Bible (Ex 20,8-9) a připomíná třetí přikázání („Pomni, abys den sváteční světil.“). 

Pondělí

V raném středověku bylo pondělí zasvěceno zvláštnímu uctívání Božího Syna, později však bylo zasvěceno Duchu Svatému, aby se prosilo o jeho pomoc na začátku týdne.

Dále je pondělí v rámci svobodné a dobrovolné pobožnosti, kterou církev schvaluje, aniž by ji předepisovala, zasvěceno modlitbě za duše v očistci. Spojení pondělí s modlitbami za duše v očistci není oficiálně ustanoveno v liturgickém kalendáři katolické církve, ale vychází z lidové zbožnosti a tradic. 

Úterý

Úterý je obecně zasvěceno uctívání andělů a zvláště anděla strážného. Inspiraci pro modlitbu k andělu strážnému najdete zde. 

Středa

Středa je dnem  pobožnosti ke cti svatého Josefa a k získání milosti dobré smrti, jelikož svatému Josefovi náleží právě patronát nad umírajícími.

Čtvrtek

Čtvrtek je naopak eucharistický, připomíná nám, že Syn Boží ustanovil ve čtvrtek svátost eucharistie (poslední večeře), v níž odkazuje lidskému pokolení navždy své tělo a krev, abychom je jedli a pili.

Pátek

Každý pátek je podle tradice zasvěcen umučení Krista a připomíná nám, že v tyto dny církev vybízí ke zdrženlivosti a pokání. Podle kánonu 1251 Kodexu kanonického práva se totiž „každý pátek, pokud se nekryje se slavností, má zachovávat zdrženlivost od masa nebo jiného jídla, kterou určí biskupská konference; půst a zdrženlivost se mají dodržovat na Popeleční středu a Velký pátek“.

Může být zvykem přidat ke zdrženlivosti v tento den ve tři hodiny odpoledne recitaci pěti Otčenášů a pěti Zdrávasů na počest pěti ran Ježíše Krista.

Sobota

Sobota byla po mnoho staletí stejným svátkem jako neděle, a to z několika důvodů. Především k uctění odpočinku Páně po stvoření a k připomenutí, že Ježíš si často vybíral sobotní den, aby konal uzdravení a zázraky a aby chodil kázat do synagog. 

Ředitel Katolické encyklopedie José Gálvez Krüger upozornil, že v dějinách „od dob Francouzské revoluce probíhá programový proces odkřesťanšťování společnosti. Protože Francouzská revoluce, ačkoli se často vykládá jako čas pokroku a připomenutí lidských práv, není nic jiného než protikřesťanské a vražedné hnutí.“ Dodal, že všechny revoluce na světě probíhaly podle stejného vzoru.

„První, co je dle tohoto vzoru třeba udělat, je odstranit Boha z každodenního života obyčejného člověka“. Podle Gálveze Krügera je to patrné z toho, jak se na mnoha místech „odmítá kalendář svatých, zasvěcení každého dne určitému vzoru ctnosti a svatosti“. Dále se to projevuje „v zákazu zpřítomňování víry a jejího veřejného vyznávání, tj. procesí, veřejného slavení náboženských svátků a nošení náboženských symbolů“.

Podle ředitele Krügera je nutné „znovu pokřesťanštit společnost, počínaje skromností v oblékání až po vybavení domácnosti (mít doma svěcenou vodu nebo třeba obrázek Panny Marie)“. Vybídl také společnost, aby věnovala zvláštní pozornosti kalendáři katolických světců, protože „každý den je zasvěcen člověku, který může být vzorem ctnosti a svatosti“.

Zdroj: Aciprensa, redakčně upraveno