Ve Vítkovicích spojili modlitbu s pohybem

Od blahořečení Marie Antoníny Kratochvílové uplynulo 25 let. Její rodná farnost Ostrava-Vítkovice toto výročí propojila s pohybem a již počtvrté v řadě uspořádala cyklopouť. S organizací pomohla i Charita Ostrava.

Fotogalerie

2

„Jsem samozřejmě rád, že má naše farnost blahořečenou rodačku. Když jsme přemýšleli, jak její výročí oživit, aby nesplývalo s oslavami sv. Pavla – světce našeho kostela, vznikla myšlenka uspořádat cyklopouť. Nápad se ujal mezi místními i mezi lidmi mimo naši farnost a letos tady máme čtvrtý ročník,“ vysvětlil farní kněz Anton Rusnák.

Po slavnostní mši byla biskupovi Martinu Davidovi věnována báseň místní farnice Nadi Mackové:

„…
Jsme moc rádi, že jste 25. výročí blahořečení s námi dnes oslavoval
a na farníky z Vítkovic pamatoval.
Nyní budeme rádi, pokud našim kolům dáte požehnání
neb bez něj marné naše lidské namáhání.“

Následovalo žehnání bicyklů, na nichž se poté jejich majitelé vydali na pouť po okolí kostela. Nakonec se všichni opět sešli u společné modlitby a občerstvení.

Letos se zapojila i Charita Ostrava. Navázala tak na dlouhodobou spolupráci s farností Ostrava-Vítkovice, v rámci které je udržován rozvoj místní komunity.

„Sejdeme se na kolech, po mši svaté se uskuteční žehnání kol a poté se opět na kolech vydáme na pouť – každý rok máme jinou trasu. Tam společně celou akci ukončíme a spojíme tak modlitbu s pohybem, tedy příjemné s užitečným,“ sdělila Naďa Macková z Vítkovic.

Akce se neúčastnili pouze místní. Letos dorazila i návštěva ze Slovenska: „Po návštěvě Olomouce se spolkem katolických žen jsme se dozvěděly o oslavách Marie Antoníny, a tak jsme se vydaly také do Ostravy. Mše byla krásná a pojmout oslavy formou cyklopoutě se zdá jako dobrý a originální nápad,“ svěřila se se svým dojmem paní Melanie z Nitry.

Akce proběhla v neděli 16. června. Kvůli špatnému počasí přijelo tento rok méně cyklistů než obvykle. Přesto se našli takoví, kteří dojeli například až z Šenova.

„Člověk je šťastný, když se v dnešní složité době něco podaří. Tím spíš, když jde o něco dobrého, tedy něco, co nám vytváří společenství,“ dodal P. Anton Rusnák.

Marie Antonína Kratochvílová

Takto shrnul příběh Marie Antoníny biskup Martin ve svém kázání: „V jejím životě vyrostlo to, co zasely sestry v domově pro sirotky v Bialsko-Biale. Tam Marie vyrůstá v prostředí klidném naplněném láskou k Bohu a radostnou službou. Potom se i ona stává tou, která zasévá skrze své mimořádné učitelské a vychovatelské schopnosti. Ještě před vstupem do kongregace Chudých školských sester naší Paní učí na škole v Karviné, poté učí ve Lvově, má na starost internát v Tlumači, potom má na starost přípravu kandidátek opět ve Lvově.“

Biskup v promluvě zmínil také její působení během druhé světové války: „Na začátku války musely se sestrami opustit Lvov a ukončit učitelskou činnost. Věnují se však tomu, co je potřebné. Marie Antonína organizuje potravinovou a materiální pomoc lidem deportovaným na Sibiř. Nakonec je pro tuto pomoc v podezření ze spolupráce s ilegálními skupinami zatčena a gestapem vězněna. Tady se naplno rozvine a ukáže její trpělivost, kterou musela mít už jako učitelka a vychovatelka. V jejím životopisném medailonku se píše: Ve vězení byla tři měsíce vyslýchána a krutě bita. Utrpení snášela s tichostí a spojovala se v něm s trpícím Kristem. Odpouštěla a povzbuzovala ostatní vězeňkyně ke křesťanskému přijetí situace.“

„Nechme se povzbudit příkladem Marie Antoníny. Buďme připraveni Boží setbu přijímat, ale také sami rozsévat a mějme trpělivost. Boží království roste jedině díky lásce, která dozrává v našem srdci,“ uzavřel své kázání ostravsko-opavský biskup.