Vatikánská nemocnice Bambino Gesù pomohla více než půldruhému tisíci ukrajinských pacientů

Od začátku války na Ukrajině přijala vatikánská dětská nemocnice Bambino Gesù k léčbě 1 600 ukrajinských dětí. V rozhovoru pro Vatican News matka jednoho z ošetřovaných dětí, ukrajinská lékařka a další zaměstnanci nemocnice hovořili o komplexní péči poskytované malým Ukrajincům a jejich rodinám.

Ještě před válkou se v této nemocnici, která přijímá pacienty z celého světa, léčilo mnoho dětí z Ukrajiny a nyní jich je ještě mnohem více. Pro nemocnici je to nebývalá výzva, na kterou její zaměstnanci reagovali velkoryse a profesionálně. Na to upozorňuje Anya z Kyjeva, která je matkou chlapce Lonyho. „Z Ukrajiny jsme odjeli 26. března a 27. března jsme už byli v Itálii a dorazili na kliniku Bambino Gesù, kde se mé dítě léčilo“, uvedla v rozhovoru pro Vatican News. „Lony byl velmi slabý, protože měl druhou recidivu: Po odstranění nádoru se u něj objevila druhá recidiva a příjezd do Itálie byl pro nás jedinou šancí na přežití“.

Od začátku války na Ukrajině přijala nemocnice Bambino Gesù k léčbě celkem asi 1 600 ukrajinských dětí. Většina dostala možnost ubytování, které zajišťuje nemocnice nebo jiné charitativní organizace. V současné době se v nemocnici Bambino Gesù léčí 20 dětí a dalších 13 žije se svými opatrovníky v hotelech tohoto zdravotnického zařízení a dochází do nemocnice na různé zákroky.

„Prožili jsme velice náročnou cestu“, říká Anya. „Ale byli jsme zde velmi dobře přijati: Dali nám najíst, ubytovali nás a poskytli veškerou pomoc, kterou jsme potřebovali. Můj syn potřeboval pleny, všechno nám dávají: Plenky, oblečení, jídlo - vše zajišťuje Bambino Gesù. Nebydlíme přímo v nemocnici, ale v hotelu, už pět měsíců, je to mimo Řím, ale přivážejí nás sem i zpátky autobusem“.

Sara Catena, kontaktní zaměstnankyně pro zahraniční pacienty, uvedla, že se o malé pacienty a jejich rodiny stará nejen personál nemocnice, ale také řada dobrovolníků. Zaměstnávají také překladatele, jejichž počet se od začátku války zvýšil. „V nemocnici jsme také zahájili výuku italštiny, aby se pacienti i rodiče mohli začít učit italsky. Funguje zde také školní služba: učitelé přicházejí k lůžku nemocných dětí a vyučují je“.

„Jedna vzpomínka se mi navždy vryla do paměti“, svěřuje se mladá ukrajinská matka. „Když jsme 24. února uslyšeli výbuchy, utekli jsme do vesnice v Žytomyrské oblasti, ale i tam bylo neklidno a naše dítě bylo velmi vystrašené. Když jsme sem dorazili, výbuchy už tu nebyly slyšet, a to bylo zvláštní. Ale když kolem proletí vrtulník nebo letadlo, můj syn vždycky zvedne hlavu k nebi“.

Tyto problémy nezůstávají bez povšimnutí personálu nemocnice Bambino Gesù, který si je vědom toho, že emocionální stav dítěte má významný vliv na jeho fyzické zdraví a rychlost uzdravení. „Tyto děti přicházejí s vážnými psychickými zraněními, protože byly náhle vystaveny bombardování“, vysvětluje Sara Catena. "Když sem přijdou, mlčí, nemluví, ale později se tento stav zlepšuje díky naší službě klinické psychologie a našim muzikoterapeutům. Hudba, kterou terapeuti přinášejí na oddělení, podporuje tyto děti v tom, aby si hrály a vyjadřovaly se prostřednictvím hudby - a také díky našim profesionálním učitelům se nám postupně daří odstraňovat bloky a navracet je do rovnováhy“.

Účinnost takového komplexního přístupu k léčbě a péči o mladé pacienty a jejich rodiny může posoudit ukrajinská lékařka Maryana Mityai, která sama přišla do Itálie jako uprchlice a získala azyl v jedné z vatikánských struktur. Nyní Maryana Mityai pomáhá dětské nemocnici Bambino Gesù v lepší péči o ukrajinské děti. „Mým úkolem je být prostředníkem mezi malými ukrajinskými pacienty a jejich rodiči a terénním oddělením“, vysvětluje a dodává, že tak usnadňuje práci zdravotnického personálu, protože pacientům lépe rozumí.

„Lékařská péče je zde vysoce specializovaná a především bezplatná“, říká ukrajinská lékařka. „A to je velké plus pro rodiče, ale také pro malé děti, které jsou pro nás všechny tím nejcennějším - jde o život dětí“, upozorňuje. „Rodiče mají neustále obavy z toho, co se na Ukrajině děje, je tu strach, ale mají alespoň naději, že jejich děti teď budou žít plnohodnotný a zdravý život, jako všichni jejich vrstevníci na světě“.