V zapojení tolika lidí do synodálního procesu vidím pro diecézi velikou naději, píše arcibiskup Graubner v pastýřském listu

„Milé sestry a bratři, především chci v této chvíli upřímně poděkovat všem, kteří přijali výzvu papeže Františka a zapojili se do práce synodních kroužků,“ zahajuje arcibiskup Graubner svůj list a pokračuje: „Mám radost, že se do práce v synodálních kroužcích zapojilo tolik lidí, kteří udělali zkušenost synodality. Mnozí jste udělali zkušenost s působením Ducha Svatého, který vytváří církevní společenství z těch, kteří se jím nechají vést. Za tento veliký dar děkuji Pánu Bohu a právě v něm vidím velikou naději pro naši diecézi.“

Zmiňuje pak nicméně i neutěšené údaje: pokles počtu účastníků na bohoslužbách ze 115 tisíc v roce 2000 na 75 tisíc v roce 2017 i poklesy v počtech pokřtěných, prvokomunikantů a biřmovanců nebo úbytek seminaristů. Oproti patrné únavě mnoha kněží je ale podle něj vidět i plodnou námahu v řadě rozrůstajících se farností, práci církevních škol a rozvoj Charity, a konečně i sám synodální proces, do kterého se v arcidiecézi zapojilo přes pět tisíc lidí, z nich nejvíce z věkové kategorie 30–60 let. „V tom vidím velkou naději,“ dodává arcibiskup Graubner.

Syntéza výstupů ze synodálních kroužků podle něj poukázala kriticky na řadu skutečností, ale taky naznačila velkou sílu touhy a ochoty nasadit se pro obnovu církve. „Pro správné přijetí syntézy je zásadně důležitý postoj lásky, která se nebojí kritiky, ale dívá se do textu jako do zrcadla diecéze. Nesmíme všechnu kritiku vztahovat na sebe, ale ani nesmíme říkat, že všechno se týká jen jiných, nýbrž v pokoře se ptát, jestli se něco z řečeného netýká aspoň z části také mě,“ píše arcibiskup Graubner a upozorňuje: „Nejednou se ukáže, že kněží i laici volají po stejné věci, ale chyba je někde v komunikaci nebo způsobu vidění.“ Zásadní je proto tedy otázka, co ode mě žádá Bůh. Pak je třeba trpělivě počítat s postupnými kroky a hledat spojence a také rozlišit, co je řešitelné ve farnosti, co v diecézi a co patří na světovou úroveň. Vzhledem k rozdílnosti situace bude také třeba v různých farnostech začít z jiného konce, všude ale může jít o stejnou povznášející zkušenost spolupráce s Duchem Svatým na budování živé církve.

Některými tématy se už arcibiskup Graubner zabývá s děkany i dalšími kněžími, například návrhem zavést povinné pastorační rady ve farnostech, jiné úvahy ukazují, že bude třeba jít do větší hloubky. „Někteří chtějí snížit mravní nároky, ale ty nestanovili lidé, nýbrž Kristus. Mnozí kritizují kněze, ale nikdo rodiny, a přitom kněží jsou takoví, jak je vychovaly rodiny. Někteří myslí, že svěcení ženatých mužů vyřeší nedostatek kněží. Hlubší rozbor však ukazuje, že základním problémem není celibát, ale nedostatek chuti žít pro druhé nebo chybějící smysl pro službu a oběť, že mládež vyrůstající v blahobytu a hledající kariéru se těžko rozhoduje pro povolání, které není atraktivní ani oceňované. Smysl pro službu druhým nebo schopnost vycházet s druhými se pěstuje od dětství v rodině,“ zdůrazňuje arcibiskup Graubner.

Velké zapojení věřících středního věku i mladých lidí dává podle něj velkou naději, protože dobré výsledky se mohou ukázat jen tehdy, když začnou všichni najednou. „Když mladí rodiče přijmou více dětí a dobře je vychovají, když mladí muži ukáží velkorysost a odvahu nabídnout se Bohu do kněžské služby, když kritici raději pomohou a farníci převezmou svůj díl odpovědnosti za služby ve farnosti nebo údržbu kostela, když kněží s pokorným vědomím svých chyb a nedostatků budou ukazovat trpělivost a vyzařovat radost z Boha. Když se všichni rozhodnou začít u sebe,“ dodává arcibiskup Graubner. K lepší informovanosti o tom, co se v diecézi již osvědčilo, a také k odpovědím na otázky bude podle něj více sloužit diecézní časopis Oldin, který se má stát hlavním informačním kanálem ke sněmovním kroužkům a všem, kteří mají zájem o život místní církve. „Tak úsilí jedněch může povzbudit druhé. Povzbuzení a dobrých příkladů není nikdy dost,“ uzavírá arcibiskup svůj list a všem věřícím uděluje požehnání. (celý pastýřský list si lze přečíst zde)