V neděli bude prohlášen za svatého biskup, který pečoval o migranty

Papež František v neděli svatořečí Giovanniho Battistu (Jana Křtitele) Scalabriniho, který se v 19. století zasloužil o pastoraci italských emigrantů a za tímto účelem založil mužskou i ženskou kongregaci Misionářů a misionářek sv. Karla Boromejského, známějších jako skalabriniáni a skalabriniánky. Je proto znám jako „otec migrantů“. Skalabrinští misionáři jsou dnes přítomni v 33 zemích.

Skalabrinští misionáři slouží ve farnostech, domovech pro migranty, školách, sirotčincích, nemocnicích, přístavech, diecézích a školských centrech po celém světě. V současné době působí ve třiatřiceti zemích více než tisíc řeholníků a laiků, kteří následují kroky Jana Křtitele Scalabriniho, považovaného za otce všech migrantů a uprchlíků, protože se angažoval ve prospěch mnoha Italů, kteří museli na konci 19. století emigrovat do USA a Jižní Ameriky.

„Scalabrini byl první, kdo se zamyslel nad významem cesty, na niž se církev vydala spolu s migranty“, řekl mons. Pierpaolo Felicolo, nový generální ředitel nadace Migrantes, na tiskové konferenci, která se konala v Římě před Scalabriniho nedělní kanonizací na Svatopetrském náměstí. „Byl prorokem, předchůdcem a průkopníkem v posuzování migrace ve všech jejích aspektech. Jeho odkaz přináší ovoce dodnes: založil kongregaci Misionářů svatého Karla Boromejského – skalabriniánů (1887) pro duchovní a materiální pomoc migrantům a kongregaci Misionářek svatého Karla Boromejského - skalabriniánek (1895). V roce 1961 byl založen sekulární institut skalabrinských sekulárních misionářů, inspirovaný jeho charismatem. Misionáři působí po celém světě prostřednictvím 52 domovů pro migranty, 13 středisek "Stella Maris" (pro pracující na moři), 13 škol a sirotčinců a 4 nemocnic.

„Scalabriniho kanonizace“, uvedl otec Leonir Chiarello, generální představený skalabriniánů, „je výzvou, abychom si připomněli spoluzodpovědnost, kterou máme při přijímání a ochraně migrantů a uprchlíků, a také zavazuje k tomu, abychom v jejich výchozích zemích podporovali právo na rozvoj a mír, a tak se vyhýbali nucené migraci“. P. Chiarello vysvětlil, že misionáři se snaží podporovat migranty také rozvojovými programy v zemích, odkud se tito lidé mnohdy nuceně stěhují.

„Být migranty spolu s migranty“, vysvětlila sestra Neusa de Fatima Mariano, představená skalabriniánek, „je povolání, pozvání, způsob života. Duch, který nás oživuje, rozpoznává a miluje Krista v migrantech. Své poslání pro migranty, s migranty a mezi migranty plníme také ve vzdělávací, pastorační, zdravotní, kulturní a sociální oblasti“.

Podle Scalabriniho myšlenek je cílem každé činnosti „učinit vlastí člověka celý svět“. Z inspirace a svědectví zasvěcených skalabriniánů se zrodila zkušenost mezinárodních center sekulární větve. Tam se migranti setkávají s místní mládeží cílových zemí. „Tato centra se stávají laboratoří nových vztahů, setkávání, při němž se objevují vzájemné hodnoty. Toto setkání se stává plodným, byť nikoli bez velikonočního tajemství, protože rozmanitost také zraňuje“, vysvětlila Giulia Civitelli, skalabrinská sekulární misionářka.

Jana Křtitele Scalabriniho prohlásí papež František za svatého téměř 25 let po jeho blahořečení, ke kterému došlo díky uzdravení jednoho misionáře trpícího rakovinou. Postulátor otec Graziano Battistella objasnil, že kanonizace proběhne bez uznání druhého zázraku, ale po předložení více než šedesáti žádostí několika biskupů, které dokazují širokou úctu ke Scalabrinimu. „Těmi, kdo jsou zodpovědní za pastoraci migrantů, jsou biskupové“, řekl postulátor, „proto věřím, že Svatý otec nám chtěl v tomto směru představit vzor: biskupa, který položil základy dnešní pastoraci migrantů“.