V Dubu nad Moravou lidé vzpomínali na zavražděného Cyrila Vrbíka

„Násilná smrt P. Cyrila vyvolal v té době u kněží i věřících veliké překvapení i obavy. Nečekané a násilné smrti by na tomto světě neměly vůbec být, pořád jsme ale na této zemi jenom ve stanu, jak říká apoštol Pavel, a trvalé obydlí nám teprve Bůh dá,“ zmínil během bohoslužby biskup Josef Nuzík a dodal, že podle svědectví arcibiskupa Graubnera otec Cyril nikdy nenaříkal nad svými starostmi ani nemocemi, ale smutný byl jen z toho, když někdo ztratil cestu k Bohu.

P. Cyril Vrbík (1927–2002) přijal kněžské svěcení v roce 1969 a působil v Místku, Vsetíně a od roku 1980 jako probošt u Panny Marie v Dubu nad Moravou, kde žil až do své smrti 22. října 2002 – smrti z rukou vraha, jemuž předtím poskytl pomoc. „Své kněžství žil naplno. Ze skromnosti na sebe moc nehleděl, žil pro Boha, pečlivě se staral o kostel, ale především měl rád lidi a zvláště děti. Žil pro spásu duší, ale o sobě říkával, že ze své ubohosti nemá na to, aby dosáhl svatosti potřebné pro nebeskou slávu. Jedinou šancí je pro něho prý mučednictví a za mučednickou smrt se modlíval,“ vzpomíná na něj bývalý olomoucký arcibiskup Jan Graubner ve své knize Kněžské osobnosti a pokračuje: „Otec Cyril se stal znamením. Svou dobrotu projevil i v poslední chvíli, a to ještě svému vrahovi, který jej v noci požádal o pomoc, když potřeboval obvázat krvácející ruku. Otec Cyril byl i po půlnoci schopen vidět očima víry potřebného člověka a posloužit mu jako svému Pánu. Tak, jak to léta kázal a jak to také sám dělal. Jeho dobrota byla zneužita. Vražedné zlo si vzalo na sebe klamavý kabát. Ale to nic neubírá na velikosti jeho svědectví.“

Fotogalerie (Člověk a Víra)