V diecézní fázi synodálního procesu volají lidé po transparentnosti i spoluzodpovědnosti

Členové diecézního synodálního týmu předali v pátek 20. května 2022 arcibiskupovi Janu Graubnerovi závěrečnou syntézu – desetistránkové shrnutí výstupů z jednání synodálních skupin, aby ji stvrdil svým podpisem. Úplný text syntézy si lze přečíst v přiloženém dokumentu.

Syntéza shrnuje texty 782 výstupních formulářů, na kterých se podílelo celkem 5 350 členů skupinek ve farnostech i jiných společenstvích. Ti za východisko synodality označili osobní vztah k Bohu, který se uskutečňuje ve společenství církve. K jeho posílení navrhují klást ve farnostech větší důraz na vzdělávání a duchovní doprovázení v oblastech života ve víře, Písma svatého, liturgie a schopnosti vést malá společenství nebo třeba podporovat růst neformálních „prostor“ farnosti, kde se může odehrávat diskuze.

V péči o lidi na okraji účastníci synodálního procesu upozorňují na množství těch, kterým církev odsunutím působí zranění, a oni se proto necítí být plnohodnotnými členy: lidí rozvedených a znovu sezdaných, homosexuálů nebo osob nežijících předmanželskou čistotu, ale také všech sympatizujících, hledajících nebo nově přistěhovaných, kteří dosud nemají vazby na komunitu. Na začlenění všech, kdo se mohou cítit na okraji života farnosti a jimž se dosud věnovala jen malá pozornost, kladou účastníci synodálního procesu skutečně veliký důraz: častěji než dosud se k nim má přistupovat individuálně a je třeba nebát se je oslovovat.

Největší část syntézy se pak zabývá tématy souvisejícími s fungováním církevního společenství, účastí na jeho životě, spoluzodpovědností věřících za fungování farnosti a synodalitou. O farnosti mluví jako o provázané síti malých společenství, vzájemně si nekonkurujících, nýbrž doplňujících a povzbuzujících se. Účastníci synodálního procesu volají po týmové spolupráci a otevřenosti, v níž jsou farníci dostatečně a srozumitelně informováni o všem, co se jich týká, nebo po probuzení zájmu věřících o nejrůznější služby: nejen při liturgii, ale také při péči o nemocné nebo přípravě na svátosti. Většího zapojení se podle nich má dostat ženám a navrhují také myšlenku farního sněmu jako praktického příkladu synodality ve farnosti.

Důležitým nástrojem spoluzodpovědnosti má podle synodálního souhrnu být pastorační rada farnosti, od níž očekávají nejen hojnější zapojení věřících, ale také zlepšení komunikace s knězem. Za největší problém v tomto ohledu označují účastníci synodálního procesu autoritativní styl vedení ze strany kněze, který má podle nich nahradit spíše lidsky zralá komunikace a blízkost věřícím. K tomu je ovšem mimo jiné třeba, aby duchovní nebyl přetížen starostmi o správu kostelů a administrativu, ale měl prostor a čas věnovat se farníkům a vést je.

Vedle toho se účastníci synodálních skupin zabývali také ekumenismem nebo liturgií, v níž požadují například změnu přímluv při bohoslužbě, aby lépe odrážely aktuální dění ve společnosti i farnosti, dále srozumitelnější a radostnější homilie nebo častější slavení křtu během nedělní mše svaté.

Celý text závěrečné syntézy ve formátu pdf lze stáhnout zde.