S omluvou a projevem kajícnosti, které nemají být jen uznáním minulých křivd všeho druhu, ale také projevem snah o vytvoření bezpečného prostředí pro oběti zneužívání, slavil olomoucký arcibiskup Josef Nuzík mši svatou v neděli 23. března 2025 v katedrále sv. Václava.
Bohoslužbu, při které s ním koncelebrovali generální vikář Mons. Ladislav Švirák a farář katedrální farnosti P. Michal Pořízek, zahájil arcibiskup Josef Nuzík uprostřed katedrály, pod jubilejním křížem. „V židovském národě se každý padesátý rok slavil jako jubilejní, kdy byli otroci propuštěni na svobodu, dluhy byly odpuštěny a závazky zaplaceny. I v naší diecézi máme nesplacené a neodpuštěné dluhy v rodinných, sousedských a občanských vztazích,“ upozornil a dodal: „Odpuštění nezmění minulost, ale může změnit budoucnost a umožnit nám žít bez zášti, odporu a pomsty.“
V úkonu kajícnosti pak prosil Boha za odpuštění všech případů zneužívání moci i zneužívání sexuálního, zvláště ze strany představitelů církve, za ty situace, kdy církev nenabídla obětem pomoc a nevyvinula snahu o spravedlnost, za zneužití důvěry vloženou v duchovní, za netoleranci a nepřijetí osob jiného přesvědčení, odlišné sexuální orientace nebo náboženského vyznání. Zmínil také hříchy pomluvy a nactiutrhání, šíření nepravd a nenávisti na sociálních sítích nebo mlčení tam, kde bylo třeba se ozvat a hájit pravdu, a prosil Boha i za odpuštění špatné správy obdržených prostředků a nedostatečnou transparentnost a spravedlnost v nakládání s majetkem.
Následně pak arcibiskup s koncelebranty a přisluhujícími přešel k oltáři, kde mše svatá pokračovala bohoslužbou slova, uzavřenou kázáním. Arcibiskup Nuzík v něm připomněl, že církev jako společenství lidí, kteří nejsou dokonalí, musí umět přiznat vlastní chyby a selhání svých členů. „Chceme k této nové cestě využít i síly milostí Svatého roku naděje, který prožíváme,“ zmínil.
Připomněl, že vedle lítosti a kajícnosti jsou důležité i konkrétní kroky – jako třeba setkávání s oběťmi zneužívání na Velehradě a v Kroměříži. „Byl zde i prostor pohovořit mezi čtyřma očima a vyslechnout bolesti těchto našich bratří a sester. Slyšet jejich hlas bylo pro mě důležité,“ dodal olomoucký arcibiskup a upozornil, že v církvi existují také procesní a zákonné postupy, které chrání oběti a zajišťují spravedlnost, posilují prevenci a reagují na toto zlo. „Chceme být jako církev prostředím, kde se oběti nemusejí bát promluvit a kde všichni nacházíme bezpečné prostředí a jistotu,“ zdůraznil.
Úkolem církve přitom podle něj také je myslet na oběti tohoto zla kdekoli ve společnosti: ve školách, rodinách nebo sportovních klubech. „Církev nežije jen pro sebe, ale žije tím, čím žije celá společnost. Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je radostí a naději, smutkem a úzkostí Kristových učedníků,“ citoval koncilní dokument a dodal: „Na srdci nám přitom leží nejen případy z nedávné doby, ale v řešení je také případ z 50. let, kdy se jistý kněz Barták dopouštěl zneužívání mladých děvčat. Teprve nedávno o tom promluvil syn jedné z žen, která toto vytrpěla a nesla jako bolestné tajemství až do konce života.“
Věřící při této bohoslužby tak podle něj mají prosit za uzdravování všech takových ran a být světlem pro všechny, aby každý, kdo trpí, našel pomoc a oporu. „Nemůžeme ovšem ustrnout v lítosti a bolesti, ale z každého utrpení potřebujeme hledat cestu ven, usilovat o uzdravení a hledat světlo naděje pro nový začátek. Podobně také církev musí hledat stále lepší způsoby, jak chránit všechny, kdo by se mohli stát oběťmi,“ dodal arcibiskup Nuzík a své kázání uzavřel slovy: „I když cesta k uzdravení není snadná a přináší různé obtíže a bolesti, je nutná. Prvním krokem je otevřenost k příslušné autoritě a pak k terapii psychické i duchovní. Děkuji všem, kteří dokázali tento krok udělat.“ (Celý text kázání naleznete zde.)
Následně olomoucký arcibiskup oslovil přímo všechny oběti sexuálního zneužívání. „Děkuji nejprve všem z vás, kteří jste našli odvahu o své bolesti svědčit. Vaše utrpení a odvážné svědectví nám otevřely oči a pomohly nám uvědomit si, že jsme jako církev selhali. Nic z toho, co se snažíme dělat, nemůže vaši bolest zmírnit. Lítost nad vaším utrpením a konkrétní skutky a opatření vycházející z vašich svědectví nám ale pomáhají zabránit tomu, aby se toto zlo mohlo v církvi opakovat,“ řekl a přešel ke slovům omluvy.
„Vás všechny, drazí bratři a sestry, jménem svým, ale také jménem svých předchůdců biskupů, jménem kněží i jménem všech synů a dcer církve prosím o odpuštění. Prosím také o odpuštění za utajování a skrývání těchto případů a za to, že jsme vás nechtěli slyšet a chápat tehdy, kdy jste nás nejvíc potřebovali. Z celého srdce vás prosím o odpuštění. Drahé ženy, přijměte, prosím, také naši omluvu za každé pohrdání a podceňování, jichž jsme se dopustili ve vztahu k vám. Prosím, odpusťte nám,“ prosil. V gestu kajícnosti pak odložil všechny insignie i obuv a bos přešel před oltář, kde se chvíli modlil vleže.
A prosba o odpuštění i symbol kajícnosti provázely také závěr bohoslužby, kdy se všichni účastníci společně modlili po svatém přijímání. „Pane, chci v tomto jubilejním roce přetnout všechna pouta neodpuštění. Rád bych teď v síle tvého svatého Ducha odpustil každému, kdo mě v mém životě zranil. Zříkám se pokušení ospravedlňovat se a hledat důvody, pro které mi bylo ublíženo. Zříkám se každé touhy po pomstě a odplatě pro ty, kteří mě zranili. Ve tvé síle odpouštím všem, každé jednotlivé zranění, jež mi kdo způsobil. Pane, prosím o milost odpustit každému, jemuž odpustit mi připadá velmi těžké. Pane, dej mi sílu, aby moje ochota odpustit stále rostla,“ neslo se zpola zaplněnou katedrálou.
Na oběti zneužívání přitom arcibiskup Nuzík pamatuje opakovaně a dlouhodobě. V sobotu 12. dubna se také proto uskuteční již čtvrté setkání, na které jsou zváni všichni, kdo se zejména v církvi setkali s jakýmkoli způsobem zneužívání. Program v prostorách Arcidiecézní charity Olomouc zahájí ve 13.00 křížová cesta a adorace před Nejsvětější svátostí a ve 14.00 naváže mše svatá. Po jejím skončení pak následuje setkání s arcibiskupem Nuzíkem v přilehlých prostorách.
„Téma zneužívání v církvi a ochrany před tímto zlem stále ve veřejném prostoru rezonuje. Pro mě je důležité slyšet hlas obětí také přímo. Tito lidé v sobě nesou hlubokou bolest a já cítím jako povinnost jim naslouchat, být jim nablízku a pomáhat jim hledat cesty k uzdravení,“ říká arcibiskup Nuzík a uzavírá: „Nejde přitom jen o minulost, ale také o to, aby se podobné věci už nikdy neopakovaly: také o tom při těchto setkáních diskutujeme a lidé, kteří se zneužíváním mají zkušenost, nám pomáhají vytvořit z církve bezpečné prostředí.“ Více o setkáních arcibiskupa Nuzíka s oběťmi zneužívání lze najít zde.