Už zase ta škola…

Každý rok se to opakuje. Není snadné se připravit a začít nový školní rok v klidu. Mnozí z nás (hlavně maminky) propadají opětovně úzkostem, napětí, pocitu přetížení. Přestože si dáváme předsevzetí, že „tentokrát to zvládneme už lépe“. Dalo by se to udělat i jinak?

Ano, je potřeba zařídit mnoho praktických věcí – a některé nelze dělat s předstihem. Ale přesto šance na zmírnění stresu existuje. Hana Imlaufová z Křesťanské pedagogicko-psychologické poradny v Praze konstatuje, že tam, kde přichází nová situace, velmi často nastává zátěž. Ať už je to nástup dítěte do školky, do základní školy, přechod na jinou školu nebo přechod na střední školu. „Nové okolnosti mohou způsobovat stres v rodině, obavy, jak to budeme zvládat či stíhat. Když už jde dítě z druhé do třetí třídy a má stejnou paní učitelku i kamarády, je to mnohem snazší než nástup do první třídy,“ říká psycholožka. Pokud rodiče vidí, že jejich dítě je úzkostnější a nejisté, měli by ho povzbuzovat. Snažit se mu nové situace vysvětlovat, přiblížit mu, jak to bude asi probíhat, ujišťovat ho, že to společně zvládnou a že ho budou podporovat.

Návrat k řádu

Proti stresu maminek (protože ty často obstarávají a zařizují do školy vše potřebné) doporučuje Hana Imlaufová, aby se víc zapojili také tatínci: „Aby byli svým ženám co nejvíc nablízku, aby spolu řešili, kdo co zařídí, aby se spolu bavili i o tom, na jaké kroužky budou děti chodit. Velkou pomocí je, když si tatínek vezme na starost nějaký kroužek, na který bude dítě vodit či vozit. Jednak to podpoří ženu, aby neměla pocit, že je na všechno sama, a jednak i dítě je pak jistější, když vidí, že rodiče plánují věci společně a vzájemně si pomáhají. Ženám také pomůže, pokud nástup do zaměstnání nejde souběžně s nástupem dítěte do školky či školy. Je vhodné počkat, až ten největší nápor ustoupí.

„Je důležité pomáhat dětem rozdělit si den, udělat si plán povinností i radostí. Je dobré, když rodiče společně s dětmi kontrolují žákovskou knížku, připravují batoh na školní výlet nebo šijí masku na dětské vystoupení. Je třeba pomáhat určit čas pro splnění školních povinností, čas pro hry, zábavu, sport, společenskou činnost,“ píše Bruno Ferrero v knize Vychovávej jako Don Bosko (Portál, 2007).

Hana Imlaufová vysvětluje, jak řád pomáhá předcházet stresu: když vím, jak bude něco probíhat, dává mi to větší jistotu. I proto doporučuje na konci prázdnin „návrat k řádu“. To znamená nejen začít chodit dřív spát a dřív vstávat (ne se slovy „už půjdeš do školy, tak teď musíš dřív vstávat“, ale spíš s povzbuzením, že to pomůže všem si takhle zvykat). Je vhodné vnést řád i do věcí. „Probrat s dítětem jeho hračky a další věci, dát pryč, co nebude potřebovat, uklidit psací stůl, nakoupit potřeby do školy a také jim najít vhodné místo – to všechno pomáhá v nastavování režimu a vnitřní jistoty, že to můžeme mít trochu pod kontrolou,“ říká Hana Imlaufová. Dá se říct, že podobně jako mají učitelé „přípravný týden“, můžeme si něco podobného udělat také doma v našich rodinách.

Svěřovat v modlitbách

„Zdůraznila bych také nehmotnou přípravu. Při večerní modlitbě, když se rodina sejde a ztiší, můžeme Bohu předkládat prosby za nový školní rok. Můžeme mu říkat, že nevíme, co nás čeká, ale že věříme, že nám bude pomáhat. Můžeme děti učit, jak vtahovat Boha do každodenních starostí, které jsou před námi. I my rodiče můžeme svou nejistotu, ale též naději předkládat klidně v modlitbě. Můžeme děti učit, aby hledaly pomoc i u svých křestních patronů nebo andělů strážných,“ povzbuzuje psycholožka rodiče.

A na závěr, na odlehčení a rozptýlení, doporučuje podívat se na film Marečku, podejte mi pero. A také doporučuje, abychom nepropadali pocitu, že musíme vše (včetně například volby kroužků a volnočasových aktivit) mít vyřešené a připravené hned 1. září.