Úterý na pražském synodálním setkání: „Jsou naše farnosti živými komunitami?“

Jaká napětí a jaké otázky vyvstávají v našich zemích v průběhu synodálního procesu? To jsou dvě otázky, které probírají v druhém jednacím dni 7. února delegáti Kontinentálního synodálního setkání v Praze.

Ranní bohoslužbě předsedal kardinál Marc Ouellet, končící prefekt vatikánského Dikasteria pro biskupy: „V dnešním evangeliu Ježíš odsuzuje pokrytectví farizejů. Ti si vykládají Boží přikázání ‘cti svého otce i svou matku‘ tak, jak se jim zrovna hodí a ignorují Boží slovo. Pán se staví proti mentalitě, která se sice k poslušnosti Bohu hlásí, ale jedná přesně obráceně proti Božímu slovu. Toto varování se dotýká i nás na cestě za synodálnější církví. Nejsme náhodou v pokušení, které se často týká i mě samého, překrucovat význam Božího slova?“ uvažoval v homilii kanadský kardinál.

V prvním dopoledním bloku účastníci naslouchali příspěvkům další třetiny zástupců biskupských konferencí. Šestiminutové příspěvky se střídaly s pauzami k modlitbě. „Není to jen čas na odpočinutí mysli, je to prostor k modlitbě,“ upozornil delegáty Mauricio Lopez Oropeza ze Sekretariátu světové synody, který dopolední program moderoval. Chvíle ztišení doprovázela meditativní hudba, kterou předem přichystaly jednotlivé biskupské konference. V úterý dopoledne tak zazněla třeba duchovní hudba z Belgie a Ruska.

Litevská delegátka Vaida Spangeleviciute-Kneiziene ve svém příspěvku zdůraznila nutnost spolupráce kněží a laiků ve farnostech. „U nás mnohde přetrvává postsovětská atmosféra, ve které je víra jen něčím tradičním. Potřebujeme osobní zkušenost s Ježíšem. Rádi bychom lidi přivedli do kostela a ke svátostem, ale schází nám svědectví křesťanství, svědectví zkušenosti s Boží láskou a svědectví Kérygmatu. Důsledkem je, že v mnoha farnostech chybí zkušenost církve jako živé komunity,“ uvedla.

Lucemburští delegáti zvolili dynamičtější model prezentace. U mikrofonu se střídal muž a dvě ženy. Jedna z nich Sandy Syoenová se vrátila ke zkušenostem z diecézní fáze synodálního procesu: „Diecézní fáze synody sice skončila, ale ráda bych navrhla, abychom nezapomněli jazyk, který jsme se tehdy učili a pokračovali v naslouchání a diskuzích na všech úrovních.“ Zástupkyně nejmenšího státu v Beneluxu taky vyzdvihla princip spoluodpovědnosti v církvi a to, jak je zpětná vazba důležitá. Její lucemburští kolegové kladli důraz také na formaci ve víře nebo klimatickou krizi: „Jsme zde, abychom sloužili. Ne, aby nám sloužili bližní v jiných částech světa,“ vzpomněl Jean-Louis Zeien důraz papeže Františka z encykliky Fratelli Tutti na bratrství všech lidí na planetě. „Děkujeme, že jste nám naslouchali,“ uzavřela lucemburská trojice jednohlasně.

Zástupci Malty popsali situaci země s bohatými křesťanskými kořeny, která ale prochází sekularizací a kulturní proměnou. Mluvili o misii, evangelizaci a formaci v duchovním životě. V závěru svého šestiminutového výstupu mluvčí Malty vyzdvihli význam přípravy na biřmování. Sekularizace byla tématem taky pro biskupskou konferenci skandinávských zemí. Její delegáti mluvili o rozevírajících se nůžkách mezi církví a společností. V takové situaci je podle nich bolestné vidět, že se „od sebe vzdalují taky zastánci konzervativních a progresivních pohledů na katolickou víru“. V případě Skandinávie se jedná zejména o neshody na podobě liturgického slavení.

Polský delegát Aleksander Bańka ve svém vstupu podotkl, že by si církev měla osvojit současnější jazyk – už kvůli komunikace s mladými, kteří často církev opouštějí. Smysl synody podle polské delegace nespočívá ve vytváření nějaké nové církve, ale naopak v tom, aby synodální styl prodchnul všechna patra církevní struktury.

Před obědem se účastníci rozdělili už podruhé do diskuzních skupinek, s výstupy se navzájem seznámí odpoledne. V podvečer dostane slovo poslední třetina delegací, mezi nimi i ta česká.

Text homilie kardinála Ouletta, prefekta Dikasteria pro biskupy je v příloze.