Svatý otec v zářijovém úmyslu Apoštolátu modlitby vyzývá zvláště k modlitbě za trpící Zemi.
Úmysl papeže: Za trpící Zemi
Modleme se, aby každý z nás věnoval pozornost bolestnému volání Země a obětí přírodních katastrof a klimatických změn a abychom se osobně nasazovali v péči o svět, který obýváme.
Může nás do modlitby uvést několik myšlenek Svatého otce: „K dosažení integrální ekologie se požaduje hluboká vnitřní konverze, jak na osobní, tak na komunitní rovině.“ Diskuze je důležitá, ale má svá úskalí. Je třeba dbát na to, aby se v diskuzi o zásadních problémech dneška, jakými jsou klimatické změny, udržitelný rozvoj a přínos náboženství ke krizi životního prostředí, nevytratila výzva ke střídmému, prostému a pokornému životnímu stylu, který plyne z nesobeckosti a odmítá jakékoli vykořisťování. „Přál bych si, aby práce všech těch, kteří pečují o trpící Zemi, přispívala k pěstování sdílené odpovědnosti jedněch za druhé, jako Božích dětí, a dobré správě všeho stvořeného, které je Božím darem.“
Národní úmysl: Za novomanžele
Modleme se, aby ti, kdo vstupují do manželství, vytrvali v lásce, věrnosti a vzájemné velkorysosti.
Zkušenost neúspěchu v manželství a rodiny je tak rozsáhlá, že podkopává důvěru v jejich věrohodnost. Všichni ti, kdo hledají nové formy soužití muže a ženy, tuto samotnou touhu neničí, ale ukazují, že je živá a že se zasazují o to, aby živá zůstala. I proto je tak důležité zvěstovat evangelium o rodině i dnes. Stejně tak roste i význam vedení snoubenců v přípravě k manželství. Nelze opomenout ani dobrou přípravu na svatební obřad. Stále více se dnes hovoří také o doprovázení v prvních letech manželského života. Přesto však se zdá toto všechno nedostatečné. Proto se ptáme a modlíme za to, jak přinášet světlo do krizí, strachů a těžkostí. Ale nelze ani opomenout manžele, když je smrt „zasáhne svým bodcem“ (1Kor 15,55). Vždyť se učíme rozumět tomu, co to znamená, že manželé jsou si dáni Bohem k tomu, aby jeden druhému napomohli vykořenit sobectví.