Úmysl papeže Františka na měsíc srpen je za Světové dny mládeže. Modleme se, aby Světové dny mládeže v Lisabonu pomohly mladým lidem znovu naplno žít evangelium a svědčit o něm v jejich vlastním životě.
„V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách.“ (Lk 1,39) Tak zní motto celosvětového setkání mládeže. Vidíme, že se jich účastní stále více mladých lidí. Obtíže putování nás zocelují: „Každý cestou naráží na potíže a pochybení, ale vždycky lze vstát a připojit se ke karavaně. Když člověk zůstane bez hnutí, hrozí, že se z něj stane socha jako z Lotovy ženy, která se proměnila v solný sloup, když se ohlížela zpět k Sodomě. Proto je třeba neustále putovat a hledět vpřed.“ (papež František) Můžeme se vydat na cestu s prosbou, aby nás Maria naučila spěchat k Ježíši: „Přijď, Pane Ježíši! Bůh je láska, říkám spolu se svatým Janem. Jsi Láska, která mne znovu zrodila, vyvolila, posvětila. Jsi Láska, která přichází! Můj Pane, říkám se svatým Tomášem, mé srdce tě očekává, mé srdce tě miluje! Dělej si se mnou, co chceš! Amen.“
Modleme se za všechny, kdo se aktivně podílejí na životě farních společenství, aby pro ně byla služba zdrojem radosti a pokoje.
Pomocníci jsou viditelní i neviditelní. O jednom z těch neviditelných vypráví jeden kněz. Dlouhou dobu chodil pravidelně za jedním nemocným. Vedli spolu stále znova rozhovor na jedno téma. Nemocnému se zdálo, že jeho život jakožto nemocného je zbytečný a neplodný. Kněz mu však uváděl příklad: „Je krásné vidět, když mladé a nadšené duše vstupují do přísných řádů, aby tam sloužily svými oběťmi Bohu k záchraně celého světa.“ Jednou mu nemocný řekl vtipně: „I mne poslal Bůh jakoby k trapistům, do tak přísného řádu, že nesmím z cely ani vycházet.“ A kněz, který mu nosil svaté přijímání, mu odpověděl: „Proto také s vámi počítám, hledám někoho, kdo by mi vymodlil obrácení několika osob v mé farnosti.“ Našel neviditelného dobrovolníka – misionáře. Prosme i za neviditelné dobrovolníky, kteří nejsou vidět nikde na plakátech.