Umučení svatého Jana Křtitele, proroka a mučedníka

29. srpna si katolická církev připomíná mučednickou smrt svatého Jana Křtitele, předchůdce Ježíše Krista, povolaného připravovat cesty Pánu: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš“ (Jn 1,23). Jan, Ježíšův bratranec, byl odsouzen k smrti za to, že hlásal pravdu o Mesiáši a odsuzoval chování izraelského lidu, které uráželo Boha.

Svatý Jan Křtitel je jediným světcem, jehož narození (24. června) i mučednická smrt (29. srpna), se slaví samostatně.

Papež Benedikt XVI. při generální audienci 29. srpna 2012 připomněl, že památka [mučednické smrti] Jana Křtitele „sahá až k zasvěcení krypty v Sebestě v Samaří, kde byla jeho hlava uctívána již v polovině 4. století. Jeho kult se pak rozšířil do Jeruzaléma, do východních církví a do Říma pod názvem 'Stětí svatého Jana Křtitele'“. Papež pak dodal: „V římském martyrologiu se zmiňuje druhý nález vzácné relikvie, která byla pro tuto příležitost převezena do kostela svatého Silvestra v Campo Marzio v Římě. Tyto drobné historické zmínky nám pomáhají pochopit, jak starobylá a hluboká je úcta ke svatému Janu Křtiteli“.

Zprávu o umučení Jana Křtitele najdeme v Markově evangeliu: „Herodes přikázal zajmout Jana Křtitele a vsadit ho do vězení v řetězech kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra Filipa, s níž Herodes odešel žít ve smírném svazku. Jan totiž Herodovi řekl: 'Není ti dovoleno jít a žít s manželkou svého bratra'. Herodiada kvůli tomu chovala k Janu Křtiteli velkou nenávist a chtěla ho dát zabít, ale nemohla, protože Herodes si Jana hluboce vážil, považoval ho za svatého muže a chránil ho, a když ho slyšel mluvit, byl zamyšlený a bázlivý a rád ho poslouchal“ (Mk 6,17-29).

Přišel den, kdy Herodes uspořádal hostinu ke svým narozeninám pro velekněze a vládce Galileje. Během hostiny přišla tančit Herodiadina dcera a Herodovi se tanec mladé ženy tak zalíbil, že jí slíbil splnit každé její přání. Ta si tedy na návrh své zlé matky vyžádala hlavu Jana Křtitele. Herodovi bylo líto Jana, kterého s potěšením poslouchal, ale neměl odvahu žádost odmítnout, ani se nechtěl před svými hosty zkompromitovat. Po chvíli mu byla Janova hlava podána na podnose.

Benedikt XVI. při výše zmíněné audienci (2012) dodal: „Církev dnes slaví památku mučednické smrti svatého Jana Křtitele, Ježíšova předchůdce, který svou krví dosvědčuje věrnost Božím přikázáním. Jeho život nás učí, že když je naše existence založena na modlitbě, na stálém a pevném vztahu s Bohem, získáváme odvahu nechat Krista, aby vedl naše myšlenky a činy.“ Dále zdůraznil, že „oslava mučednické smrti svatého Jana Křtitele nám, křesťanům naší doby, také připomíná, že nelze vyjednávat s láskou ke Kristu, k jeho slovu, k pravdě. Pravda je pravda a neexistuje žádný kompromis“.

„Křesťanský život vyžaduje takříkajíc 'mučednictví' každodenní věrnosti evangeliu, to znamená odvahu nechat v sobě růst Krista a nechat ho řídit naše myšlenky a činy. To se však v našem životě může dít pouze tehdy, je-li náš vztah s Bohem pevný. Modlitba není promarněným časem, neukrajuje prostor z činností, a to ani z těch apoštolských, ale je tomu přesně naopak: jen pokud jsme schopni věrného, stálého a důvěryplného modlitebního života, sám Bůh nám dá schopnost a sílu žít šťastně a klidně, překonávat těžkosti a odvážně o něm svědčit. Ať se za nás přimlouvá svatý Jan Křtitel, abychom vždy věděli, jak si uchovat Boží prvenství v našem životě,“ dodal tehdejší papež.

Zdroj: Aciprensa