Umění a válka: Boj za záchranu ukrajinského dědictví i umělců

Od začátku války na Ukrajině bylo podle organizace UNESCO zničeno nejméně 53 kulturních památek. Za tímto konstatováním se ale skrývá také drama lidí, kteří bojují za záchranu ukrajinského umění, a těch, kteří jsou mluvčími ukrajinské kultury a nyní byli donuceni opustit své prostředí a přesídlit do jiných států nebo do západní části země. Pro Vatikánský rozhlas hovoří Cornélie Schmidmayr, předsedkyně nadačního fondu Peace for Art, který podporuje ukrajinské umělce.

Snažíme se zachraňovat umělecká díla, jak to jde. Na pojišťovny a oficiální přepravce můžeme zapomenout. Zpravidla nezbývá než si poradit svépomocí - líčí situaci těch, kdo se snaží kromě vlastních životů zachránit také kulturní dědictví svého národa. Na různých místech vznikají nadace, které se snaží tyto aktivity podpořit. Jednu z nich založily galeristky Cornélie Schmidmayr a Yvanna Bogdanova-Bertrand. Nadační fond sídlí ve Francii a od 17. března vybírá příspěvky na podporu ukrajinských umělců a ochranu kulturního dědictví.

“Někteří umělci říkají, že nejsou schopni dál tvořit, ale to je menšina. Nyní dokonce i ti, kdo na začátku války tvrdili, že jsou zničení a nebudou schopni nic dělat, začali pracovat na odsouzení páchaných zločinů a vytvářet síť pro realizaci uměleckých projektů. Problém je v tom, že logistické řetězce nefungují. Ve snaze o záchranu uměleckých děl musíme využívat možností každého jednotlivce, spolupracovat s lidmi, kteří jsou na místě a mají k dispozici auta a řidiče. Všechno na vlastní nebezpečí.”

Z východních oblastí Ukrajiny, kde probíhají nejtvrdší boje, přicházejí periodicky zprávy o zničených kulturních památkách. Umělecké a náboženské dědictví je obecně ohroženo, ale jsou tu také lidé, umělci, kteří byli nuceni odejít, dodává Cornélie Schmidmayr:

“Na východě Ukrajiny již byly zničeny kláštery. Snažíme se navázat spojení s evropskými muzei, abychom ochránili velké sbírky náboženského umění, ikon. Ne proto, aby díla převezla, ale aby byla přijata v západní Evropě. Jsou tu ale také lidé, umělci. Všechny iniciativy na jejich přijetí jsou vynikající. Zejména je třeba pamatovat na to, co bude po uplynutí tříměsíční doby pobytu. Vidíme umělce, kteří přicházejí ze země, kde se válčí, se svými rodinami… Co se stane po uplynutí tří měsíců? Je třeba myslet také na další podporu, nejen na pobyt.“

K hojně diskutovanému tématu bojkotu ruských děl minulosti se Cornélie Schmidmayr staví zamítavě. “Dlouho jsme nad tím v nadaci přemýšleli. Musíme pochopit a ctít radikalitu Ukrajinců, kteří zažívají události, jež jsme v 21. století považovali za nemyslitelné. Jako nadace jsme se však vyslovili proti kulturním bojkotům obecně, protože neprospívají šíření pokoje,” konstatuje.

"Ukrajinské umění bylo po staletí zakazováno. Když si uvědomíme, že ukrajinský jazyk byl čtyřicetkrát zakázán dekretem ruského cara, pochopíme, že Ukrajinci jsou v situaci dlouhodobého boje - boje za svou existenci, kulturu a umění. Mají v sobě ducha boje za "pouhé" přežití. Každá generace umělců na Ukrajině zažila krize, války, povstání, hladomory a revoluce. Tyto události se nutně promítly také do umění a kultury. A řekla bych proto, že na estetické rovině je všem ukrajinským umělcům společné odhodlání otřást společností, proměnit ji a směřovat k vytvoření něčeho nového.”

Přeložila: Johana Bronková