Uměl Ježíš číst?

Švédský teolog a profesor Joel Halldorf, který přednáší církevní dějiny na Teologické univerzitě ve Stockholmu, loni vydal knihu o tom, jak celé generace mnichů a církevních představitelů postupně zdokonalovaly umění četby. Ve své knize se mimo jiné zamýšlí nad tím, zda Ježíš uměl číst a jakou roli hrála četba v dějinách křesťanské víry. Přinášíme zkrácenou verzi rozhovoru, který Halldorf poskytl pro křesťanský web cne.news.

Jak by vypadal svět bez čtení?

Čtení je základem mnoha věcí, které vidíme v dnešní době. Neexistovala by škola ani univerzita, nebyla by ani demokracie. A těžko si představit kostel nebo klášter bez knih. Čtení nám pomáhá zapamatovat si informace, což napomáhá pokroku. Kniha není jen zásobníkem informací, ale také nástrojem, který nám může pomoci přemýšlet, meditovat, a dokonce se modlit.V dějinách církve se knihy používaly jako prostředek meditace, v klášterech četli mniši a byl to způsob modlitby. 

První kapitola vaší knihy se ptá: Mohl Ježíš číst? Jaká je vaše odpověď?

Myslím, že ano, mohl. Někteří badatelé se domnívají, že vzhledem ke svému původu prostého tesaře nemohl. Ale nikdy by nebyl uznán za rabína, kdyby neuměl číst. Pravdou však je, že musíme vzít v úvahu, že Ježíše formovala mluvená kultura. To ovlivňovalo způsob jeho vyjadřování a činilo ho vynikajícího v debatách. Pro mě je stále otevřenou otázkou, zda uměl psát. Jediné svědectví o tom máme z 8. kapitoly Janova evangelia, kde Ježíš píše do písku.

Kdyby uměl číst, jaká by byla jeho technika čtení?

Četl by nahlas, jako všichni v jeho době. Čtení bylo něco, co se dělalo ve skupině. Čtení nahlas je dobrý způsob, jak číst pomalu, opakovat verš a zapamatovat si ho. Přínosem je, že se žalmy a další posvátné texty naučíte nazpaměť. To bylo cílem škol spojených se synagogami. Na kříži slyšíme, jak Ježíš cituje Žalm 22. Jeho paměť byla pokladem, z něhož mohl vytáhnout text, který mluví o něm samém. Dělal to celý život, ale i jako útěchu na samém konci.

Jakou roli hrála četba v dějinách křesťanské víry?

Od prvních dnů bylo čtení ústředním tématem. Komunity se velmi podobaly studijním skupinám. Společně se četly Pavlovy listy, evangelia a Starý zákon. Křesťané místo svitků používali kodexy, které vypadaly jako naše dnešní knihy a byly jednodušší na používání. Tak jako je židovská identita založena na Tóře a chrámu, křesťanská identita je založena na četbě Bible. Až do 18. století se většinou četlo ve skupině. Osobní četba v širokém měřítku byla známa až v 17. století.

Proč tomu tak bylo?

Za prvé, knihy se díky knihtisku staly levnějšími. Předtím byla osobní četba dostupná pouze bohatým lidem nebo mnichům s přístupem do knihovny. Díky knihtisku a později parnímu lisu se knihy a brožury staly dostupnými pro široké masy. To mělo vliv na reformaci a později na obrozenecká hnutí v Evropě. V sociální oblasti by vznik dělnických hnutí nebyl možný bez tisku.

Ještě před vynálezem tisku se však objevilo něco jiného: zavedení mezery mezi slovy kolem roku 1000. Před rokem 1000 byla všechna slova navzájem spojena a texty se psaly in scriptio continua. To znamená, že jste museli číst nahlas, abyste slyšeli, co je napsáno. Oddělením slov se však dostala na dosah nová technika tichého čtení. Tak bylo možné číst slova pouze očima.

V dnešní době mnoho lidí čte pouze z mobilu nebo z počítače. Jaký je rozdíl mezi čtením z papíru a z obrazovky?

Papír je fyzický. Při čtení knihy vidíte, jak daleko jste došli. Můžete listovat zpět, protože si pamatujete něco na začátku předchozí stránky. Většina digitálních zařízení vytváří prostředí plné rušivých prvků, bannerů, hypertextových odkazů a videí. To neprospívá hlubokému čtení.

Proč je čtení příběhů tak důležité?

Internet je skvělý pro vyhledávání informací, ale ne pro transformativní čtení. Hlubší, modlitební a reflexivní čtení se lépe provádí z tištěné knihy nebo Bible než z obrazovky.

Ve své knize hovoříte o své první Bibli.

Jako dítě jsem hodně četl komiksy a fantasy. Když mi bylo deset let, byl jsem povolán na pódium v našem letničním kostele a kněz mi předal mou první vlastní Bibli. Hned když jsem ji dostal do rukou, uvědomil jsem si, že je to jiný druh knihy. Vzbuzovala jiný respekt než běžné pohádkové knihy, které jsem dříve četl. Byla vázaná v kůži se zlatým křížem a tenkým listovým papírem. Byla to velmi jemná kniha.

V naší tradici jsme zvyklí na kombinaci čtení a osobní interakce s textem. Četl jsem ji tedy pozorně, některé texty jsem si podtrhával a dělal si do ní poznámky. To byl prostředek dialogu s božským poselstvím v ní. Muslim by to v Koránu nikdy neudělal. Ale pro mě to bylo přirozené: Bible byla svatá kniha, kterou jsem četl pomalu, abych se proměnil, ale také kniha, která mě vybízela k dialogu. Pravda, kterou Písmo předává, není jen v tištěných slovech, ale také v tom, jak je čteme.

Originál rozhovoru: cne.news, redakčně upraveno.