Ukrajinský vojenský kaplan: Přinášíme Boha do temnoty války

Ukrajinská armáda čelí už téměř tři roky tvrdým bojům, a nejen vojáci, ale i jejich duchovní průvodci se ocitají v těžkých podmínkách. Vojenský kaplan P. Andrij Zelinskij, SJ, sdílí svou zkušenost s duchovní službou na frontové linii a vysvětluje, proč je naděje klíčovou silou pro všechny, kteří procházejí temnotou války.

Válečné konflikty nejsou jen bojem o území, ale především zkouškou lidskosti. Vojenský kaplan P. Andrij Zelinskij, SJ, zástupce vedoucího oddělení vojenské kaplanské služby při patriarchální kurii Ukrajinské řeckokatolické církve, se podělil o své zkušenosti ze služby na frontě. Do Říma zavítal na setkání vojenských ordinářů a vedoucích kaplanů, které ve dnech 6.–8. února pořádala Rada biskupských konferencí Evropy (CCEE), a následně se zúčastnil Jubilea ozbrojených sil, policie a bezpečnostních složek.

„Abychom v temnotě dnešního světa neztratili naději, musíme si zůstat nablízku. Musíme upírat svůj pohled na krucifix a nikdy nezapomínat na vzkříšení,“ uvedl v souvislosti s Jubileem.

Podle P. Zelinského je hlavním úkolem vojenského kaplana péče o ducha a lidskost vojáků. „Sloužit lidskosti znamená sloužit božství v člověku. Jsme stvořeni k Božímu obrazu, a proto máme být jeho přítomností ve světě,“ říká. Úlohou kaplana je být nablízku, poskytovat duchovní podporu a přinášet naději i v nejtěžších chvílích. Válka však tuto službu zásadně proměňuje. „Žijeme ve světě, kde je zraněno samotné lidství – válkou, zvěrstvy, utrpením, které na Ukrajině vidíme každý den, ale nejen tam. Celý svět je poznamenán válkou,“ vysvětluje. Proto je podle něj zásadní pochopit, co znamená lidskost, a nenechat si ji vzít.

„Bůh je pravda, dobro, spravedlnost a krása. I ve válce musíme hledat krásu – v srdcích těch, kdo pomáhají, kdo slouží, kdo sdílejí. Tato krása je zdrojem skutečného vítězství, protože jen láska může zvítězit.“

Nejtěžší pro kaplany je podle P. Zelinského být svědkem ničení lidskosti. „Vidět umírat přítele, dítě, blízkého člověka je nesmírně těžké. Ale možná ještě těžší je vědět, že svět se rozhodl tuto válku nevidět. Lidé se vyhýbají odpovědnosti, jako by se jich to netýkalo, přestože jde o jeden z nejbrutálnějších konfliktů od konce druhé světové války.“ Zkáza lidství není jen důsledkem zbraní, ale i lhostejnosti. „Neochota bojovat za pravdu a spravedlnost je další ranou pro lidstvo,“ dodává. A právě vojenský kaplan musí být tím, kdo pomáhá vojákům udržet si morální sílu a neztratit víru v dobro.

Během posledních let dochází k intenzivnější výměně zkušeností mezi vojenskými kaplany z různých zemí. Ukrajinští duchovní se stávají zdrojem cenných poznatků pro ostatní. „Svět se změnil a my se musíme učit jeden od druhého. Bohužel jsou naše zkušenosti bolestné, ale mohou pomoci jiným pochopit, jak pečovat o duše těch, kdo bojují.“

Rok 2025 je Svatým rokem s mottem „Poutníci naděje“. P. Zelinskij připomíná, že právě naděje je to, co pomáhá překonat válku i jakékoli utrpení. „Být poutníkem znamená nebýt na cestě sám. Musíme stát při sobě, protože sami neobstojíme.“ Nejsilnějším symbolem naděje je podle něj krucifix. „Jeho poselství je nejsilnější právě dnes – když se podíváme na Ukřižovaného, víme, že poslední slovo nemá smrt, ale vzkříšení. Proto se nesmíme zastavit, musíme jít dál. Ne sami, ale společně, v modlitbě a s pohledem upřeným ke Kristu.“

P. Zelinskij svou službou ukazuje, že i v největší temnotě války lze nalézt paprsky světla. Hledání pravdy, volba dobra, boj za spravedlnost a kontemplace krásy – to jsou podle něj pilíře, na kterých stojí lidskost i v těch nejtěžších podmínkách.

Zdroj: Vatican News, anglická sekce, redakčně upraveno