Ukrajinský nuncius: Papež je jedním z mála opěrných bodů

Mons. Visvaldas Kulbokas bilancuje situaci v zemi, kde se už všechno, dokonce i trocha vody a světla, mění ve složitý podnik. Bez míru budou brzy nároky lidí neudržitelné, státní úřady proto předpokládají hromadné evakuace. Papež František je nicméně stálým hlasem, který utěšuje ty, kdo vše ztratili, prohlašuje apoštolský nuncius na Ukrajině.

Mons. Visvaldas Kulbokas se stal apoštolským nunciem na Ukrajině pouhých osm měsíců před vypuknutím války. Vatikánským médiím vypráví o realitě rozvráceného národa a zároveň o odolnosti, která se po osmi měsících dostala na hranice lidských možností, zvláště když se stává hlasem manželek a matek, které už nemají zprávy o svých blízkých a děkují Františkovi, že je jedním z "mála opěrných bodů", z nichž mohou čerpat naději.

Papež při zpátečním letu z Bahrajnu velmi intenzivně hovořil o naléhavé potřebě ukončit válku, každou válku, která v současnosti krvácí na naší planetě. Požaduje, abychom se přihlásili k míru a odmítli obchod se zbraněmi. Jak na vás tento apel zapůsobil?

Zdá se mi velmi důležité zdůraznit hlavní záměr, který Svatý otec projevuje. Prvním hlediskem je naslouchat tomu, ke kterému publiku se Svatý otec obrací. Evidentně oslovuje všechny, ale citoval například Dostojevského, citoval ruskou kulturu, takže je jasné, že se srdcem snažil oslovit především ruskou veřejnost. Druhým aspektem, který považuji za velmi významný, je to, že Svatý otec se staví do role zcela nezávislého hlasu, takže se snaží použít slova, kterými všem projevuje stejnou náklonnost, čímž říká: Jsem zcela proti válce, protože jsem nezávislý. A zde máme třetí aspekt, který bych rád zdůraznil: Svatý otec mluvil nejen jako hlava katolické církve, ale také jako člověk, který věří v posmrtný život. Takže papež jako člověk mluví ke všem, kteří věří v posmrtný život, ať už jsou to křesťané, muslimové, hinduisté nebo buddhisté, protože v posmrtném životě se všichni setkáme, zatímco válka se stává odsouzením: odsuzuji tě, beru ti život, moderními válkami dokonce ohrožujeme životy 8 miliard lidí. Takže až se se všemi těmito oběťmi válek setkáme v posmrtném životě, budou se nás ptát: jak to, že jsi mě takhle odsoudil, jak to, že ses postavil na místo Boha? A tak bych řekl, že posláním církve, všech věřících, je doprovázet tato slova Svatého otce modlitbou, aby slovo nezůstalo prázdné, ale přineslo ovoce.

Při včerejším setkání s Františkem ve Vatikánu Jeho Blaženost Svjatoslav Ševčuk papeži vyprávěl o velkém díle ukrajinské církve v těchto válečných měsících. Řekl, že každá katedrála a každé centrum se staly "úkrytem". Co nám o tom můžete říct?

Na vlastní oči jsem viděl, jak se mnohé kostely staly distribučními sklady humanitární pomoci, která přichází, buď přímo od Svatého otce, či mnoha různých katolických i nekatolických charitativních organizací. Díky této pomoci se do jejího rozdílení přímo zapojuje řada eparchií, diecézí a farností, které někdy využívají církevní prostory, samotné prostory sakrálních budov. A to nemluvím o tom, že několik kostelů se svými podzemními kryty se také stalo útočištěm pro okolní čtvrť. Díky této farní síti je známo, že existují i jiné lokality, třeba dál od velkých měst, kde lidé nemají světlo, dokonce ani chleba. Někdy tam také není voda, takže je tam mnoho mobilních kuchyní. Tuto pomoc poskytuje stát, ale existuje také mnoho dobrovolných skupin a bylo by obtížné vyjmenovat všechny aktivity, ale jsou obrovské, protože i nároky jsou obrovské.

Církev je tedy skutečně v první linii, velmi blízko lidem, na které padají bomby. Jak jí lze pomoci?

Hlavní potřebou je samozřejmě mír. Dokud nenastane mír, je tu celá řada potřeb, v prvé řadě voda a proud. Mnoho sociálních center, pastoračních center a také center, která pomáhají chudým, nebo dokonce dětských domovů, se snaží zajistit minimum elektřiny, minimum vody... Důležitou pomocí by bylo vzít děti do jiných zemí. Děti velice trpí, protože jejich rodiče často nemohou odjet do zahraničí. Pak je tu spousta dalších potřeb: například auta, mikrobusy, protože řada sociálních a charitativních center se snaží přivážet vodu a jídlo do nejpostiženějších oblastí, kde není možnost vyrobit chléb, ani si ho koupit. A pak také nafta, pohonné hmoty. Nyní tedy nemluvíme o stavbě kostelů nebo budování středisek, ale o zajištění těch nejnutnějších věcí: chleba, vody, světla a topení...

Jaká je situace zejména v hlavním městě, jak ji vidíte?

V některých těžce postižených čtvrtích není po většinu dne světlo. V noci je obvykle o něco více světla, protože spotřeba elektřiny klesá. Mnoho lidí mi řeklo, že se snížila i možnost výroby samotného chleba. Například v Kyjevě bude v případě zhoršení situace problém i s chlebem, protože na výrobu nejnutnějších potravin je potřeba minimum energie. A pokud by se humanitární situace ještě více zhoršila, mohl by se scénář stát naprosto neúnosným, protože by se hygienické služby zcela zastavily. Proto také civilní úřady hovoří o nutnosti evakuace všech osob, což znamená, že musíme být připraveni na všechny eventuality.

Papež má vždy na srdci ty, kteří v každé části světa nejvíce trpí, a v těchto válečných měsících neustále připomínal tragédii Ukrajinců. Jak Františkovu solidaritu pociťují tamní lidé?

Hlas papeže Františka je jistě slyšet, protože je to velmi jasný hlas blízkosti, ale zde bych chtěl zdůraznit především to, co mi říkají matky a manželky vězňů. Říkají: „Jsme vděčny za tuto solidární pozornost. Říkají: máme jen málo opěrných bodů a mezi těmito několika referencemi je papež František, kterému můžeme svěřit své žádosti o propuštění pohřešovaných osob, osob zadržovaných v různých podmínkách“. Tato blízkost Svatého otce se nás tedy opravdu dotýká, a proto jsem chtěl sdělit, co mi tyto matky a manželky ze srdce svěřují.