Ukrajinský národ se vnitřně sjednotí

Rodině řeckokatolického kněze P. Paula Semenjuka, která musela uprchnout před válkou na Ukrajině, se v budově pražského arcibiskupství rozhodl poskytnout azyl kardinál Dominik Duka. Katolický týdeník přinesl s P. Semenjukem rozhovor, který níže sdílíme.

P. Paulo Semenjuk s manželkou Justinou, synem Justinem Markem (vedle matky) a synovcem Maximem. Snímek autor

Jak jste se dostal do České republiky?

V České republice jsem už od roku 2016, kdy jako duchovní vypomáhám v řeckokatolické farnosti u svatého Klimenta. Domů na Ukrajinu jsem se ale pravidelně vracel a do poslední chvíle jsem byl přesvědčen, že válka nebude, že nějaké diplomatické řešení se určitě najde. O to větší šok pak přišel, když válka vypukla.

Z Ukrajiny teď za vámi do Česka přicestovala manželka s nejmladším synem a synovcem a neměli jste se kam uchýlit. Zasáhla vás válka ještě nějak?

Bezprostředně naštěstí ne. Jsme ze západní Ukrajiny, ze Zakarpatské Ukrajiny, z území, které mezi válkami náleželo k Československu, a tam se zatím nestřílí. Obavy mám ale obrovské. Šíří se totiž informace, že Rusové chtějí bombardovat letiště i v západoukrajinských městech. A už se mi také donesly zprávy o úmrtí v rodinách našich známých. Největší strach mám ale o své dva starší syny. Čekají doma, až je armáda povolá do zbraně.

Jak ve válce pomáhají duchovní?

Přímo na bojištích jsou kněží, kteří slouží jako vojenští kaplani. Ve zdravotnických zařízeních jsou zase nasazeni nemocniční kaplani. Ostatní kněží pomáhají, jak jen mohou: modlitbami, organizováním charitativních sbírek, především se ale snaží být lidem nablízku. Poskytují jim duchovní, ale i psychologickou pomoc. Lidé jsou teď plní emocí a potřebují se vypovídat.  

Co je teď vaším úkolem – jakožto duchovního – v České republice?

Do vaší země nyní přichází obrovské množství běženců, v naprosté většině žen a dětí. Zvláště o sobotách a nedělích zaplňují kostely, aby se vyzpovídaly a zúčastnily mše svaté. V tom je podstata mé služby, být jim k dispozici jako kněz. Kromě toho jsem také pomáhal s organizací finanční sbírky, která nakonec vynesla přes milion korun, i s organizací nějakých autobusů na Ukrajinu. Práce je teď opravdu dost.

Pozorujete během války mezi svými ukrajinskými spoluobčany zvýšený zájem o náboženství?

Jednoznačně. Válka nás všechny duchovně sjednotila. Většina národa se hlásí ke křesťanství – více k pravoslavné než řeckokatolické církvi, ale teď spolu všichni spolupracujeme. Napjatá situace je jen s moskevským patriarchátem, který je proputinovský. Některé chrámy, které jsou pod ruským pravoslavím, dokonce slouží jako skladiště zbraní. Jinak se ale náboženský život a morálka Ukrajinců během války obrovsky zvedly. Jsem přesvědčen, že to bude i výsledný efekt této války: lidem se zvedne morálka a národ se vnitřně sjednotí.

Jiří Prinz