U krnovských minoritů se opět slouží mše svaté – zatím v kapli

Počínaje 1. listopadem se začaly u krnovských minoritů, ošklivě vyplavených nedávnou povodní, opět sloužit mše svaté. Zatím sice nikoli v kostele, nýbrž pouze v boční kapli sv. Máří Magdaleny, ale místní jsou vděční i za tuto možnost.

Před půldruhým měsícem se velkou částí naší diecéze převalila obrovská vlna ničivé vody. K nejvíce postiženým místům patřil Krnov, který jí byl zaplaven až z 80 % a netknuté zůstaly prakticky jen lokality na okolních kopcích a pár objektů ve městě (např. farní kostel). Klášter menších bratří sv. Františka však zakusil obzvláště těžké chvíle. Lemovaly ho dva dravé proudy, po nichž zůstaly kolem kláštera dvě průrvy, vyražená brána a zbořená zeď. V samotné budově konventu pak nadělala voda nepředstavitelnou paseku a neušetřila ani kostel, v němž hladina dosáhla výšky zvíci 1,70 m.

Jen co opadla, přivalila se další vlna – tentokrát obrovské solidarity lidí, kteří ze všech možných koutů naší země přispěchali na pomoc – své zástupce zde měly Příbor, Kopřivnice, Opava, Ostrava, Třemešná, Melč, Tichá, Karviná, ale i města mimo ostravsko-opavskou diecézi – Brno, Velehrad, Vysoké Mýto, Kroměříž nebo Šumperk.

„Děkuji všem, kteří nám pomáhali po povodních jak s odstraňováním škod, tak také finančně, Jsme všem velmi vděčni, protože bez této pomoci bychom nebyli schopni dát klášter a kostel do pořádku,“ říká P. Bogdan Sikora, jenž má krnovský konvent ve své gesci, a dodává: „Dobrovolníci ještě přicházejí, ale už ne tak houfně jako na začátku. Nyní už potřebujeme spíše odbornou pomoc.“

Dobrovolníci během oněch šesti týdnů udělali nesmírné množství práce, a tak mohl P. Bogdan spolu s bratrem Václavem na konci října farníky obeslat radostnou zprávou, že v pátek 1. listopadu začnou být „u minoritů“ konečně slouženy mše svaté, a to nezměněně podle zavedeného harmonogramu. Zatím pouze v boční kapli sv. Máří Magdaleny, ježto v kostele to zatím možné není.

„Nyní stále ještě uvádíme do provozu elektroinstalaci, před námi je oprava podlahy a oltářů v kostele, oprava omítek v klášteře, kostele i kapli, odvlhčení stěn celého objektu,“ uvádí P. Bogdan do celé problematiky.

Dosavadní provizorium – menší kaple sv. Máří Magdaleny, do níž se dostanete z ulice – není farníkům neznámá, mše se zde dlouho sloužívaly v roce 1997, kdy probíhaly opravy kostela po tehdejší povodni, a později v některých letech i v zimních měsících, ježto je vytápěná. Rovněž ona dostala v půlce letošního září pořádný zásah, vodní hladina v ní svrhla oltář, vystoupala dokonce do výšky 2 m a v bahně jste se mohli brodit po kotníky. Trvalo tudíž, než se vyčistila a odvlhčila, přičemž za jednu noc pohltil odvlhčovač klidně až 60 l vody. „Ze stěn v kapli jsme odstranili bahno a asi i nějaký pozdější nátěr a objevili jsme zřejmě původní malbu stěn,“ říká P. Bogdan, jenž také prozrazuje, jaké další práce na bratry čekají: „Čeká nás také oprava podlahy refektáře, oprava nebo eventuální pořízení nového nábytku v sakristii a v přízemí kláštera, instalace plynového kotle, oprava brány, plotu zahrady, oprava nebo eventuální pořízení nových dveří v objektu kláštera a mnoho dalších.“

„V kostele by se mohly mše sloužit asi až na jaře příštího roku,“ vyjadřuje přání P. Bogdan a byl by rád, aby v tomto případě nebylo přání pouze otcem myšlenky.

Foto zachycující vnitřek kostela po povodni převzato z Immaculata – Křesťanský časopis pro život z víry