Tři mladí putovali pěšky z Paříže do Jeruzaléma, aby prohloubili svou víru

"Potřeboval jsem ujít 4 500 kilometrů, abych pochopil, že Ježíš není jen v Jeruzalémě, ale že byl po mém boku na každém kroku," řekl mladý Francouz agentuře CNA. Také dvě dívky, Madeleine (19 let) a její sestra Marie-Liesse (22 let) opustily 17. září 2023 Paříž a vydaly se na pouť do Jeruzaléma, aby rostly ve víře.

"Potřebovaly jsme, aby se víra stala naší vlastní," řekly agentuře CNA. "Cílem pouti bylo poznat Boha, skutečně ho hledat a prohloubit svou víru. Naučily jsme se, že Bohu můžeme důvěřovat, že se o nás ve všem postará. Evangelium není vtip."

O dva měsíce později, v polovině listopadu 2023, se na pěší pouť z Paříže do Jeruzaléma vydal také čtyřiadvacetiletý Louis Antona. Pěšky šel celkem 189 dní a do Jeruzaléma dorazil 18. května. Tito tři mladí lidé se po cestě náhodně setkali v Albánii, společně prošli Turecko, pak se jejich cesty rozdělily a znovu se setkali v Jeruzalémě. O příběh své pouti se podělili s agenturou CNA.

Dívky vycházely na cestu z baziliky Nejsvětějšího srdce na Montmartru v centru Paříže s požehnáním rodičů a kněze. "Bylo to Boží povolání," řekla Madeleine o rozhodnutí odejít spolu se sestrou. "Když Bůh volá, není třeba hledat důvody; stačí následovat to, co vám řekne." Její sestra ji doplnila: "Rozhodly jsme se vydat na cestu jako žebračky. Vyrazily jsme jen s několika kusy oblečení a ničím jiným, bez jídla a peněz. Chtěly jsme se odevzdat do rukou Prozřetelnosti. Každý večer jsme klepaly na dveře lidí a prosili o přístřeší, postel a jídlo. Pán se vždy postaral." Jejich dny byly protkané chůzí a modlitbou.

Nejnáročnějším momentem bylo pro dívky rozhodnutí pokračovat v cestě poté, co se dozvěděly, že ve Svaté zemi vypukla válka. Jejich cesta vedla přes Švýcarsko, Německo, Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko. Na měsíc se zastavily v Medžugorji (Bosna a Hercegovina), kde se k nim na Vánoce připojila rodina. "Bylo to náročné období. Opět jsme nevěděly, co dělat. Ale po období rozlišování jsme si uvědomily, že nás Kristus volá zpět na cestu," řekla Madeleine. Poté se sestrou přešly Černou Horu a dorazily do Albánie, kde se setkaly s Louisem.

"Právě jsem dokončil studia a chtěl jsem Bohu něco nabídnout," sdělil Louis agentuře CNA. "Nebyl jsem si jistý čím, ale myslel jsem si, že to nejlepší, co mám, je samotný čas. Rozhodl jsem se tedy nabídnout Bohu rok svého života tím, že se vydám na cestu. Byla to výzva; nebyl jsem si jistý, jestli mě bude bavit chodit a být sám." Louis se rozhodl odejít navzdory válce. "Domnívám se, že nejtěžší na takové pouti je rozhodnout se ji začít. Věděl jsem, že kdybych to kvůli válce vzdal, už bych to nikdy neudělal. Každopádně jsem si myslel, že než dorazím, válka už skončí."

Setkání tří poutníků nebylo náhodné. Sestry se modlily k Bohu, aby jim dal parťáka na cestu, když je čekala cesta přes Turecko. Prosily Boha, aby nemusely jít samy a pak potkaly Louise. Trojice přešla Makedonii a Řecko a do Turecka dorazila na Květnou neděli. V této převážně muslimské zemi oslavili Velikonoce a byli vřele přijaty místní malou francouzsky mluvící komunitou.

"Každý den této pouti byl zázrak," řekl Louis. "Každý den jsme potkávali lidi, kteří se na nás usmívali nebo k nám byli milí. Musím říct, že v Turecku jsme našli ty nejpřívětivější lidi."  S Louisem souhlasí i mladé dívky: "Nezřídka nám Turci spontánně podali pomocnou ruku. V Turecku jsme se setkali s nekonečnou úctou ke kolemjdoucím cizincům a ke křesťanství, přestože křesťané jsou zde vystavováni pravidelným útokům."

Po Turecku se cesty tří poutníků opět rozdělily. Trasa sester vedla přes Kypr, ale odtud nemohly pokračovat do Jeruzaléma po moři, protože válka zastavila dopravu. Na Kypru se však prozřetelně setkaly s někým, kdo jim nabídl, že zaplatí letenku, a sestry tak 6. května dorazily do Tel Avivu. O tři dny později, na svátek Nanebevstoupení Páně, byly v Jeruzalémě. "Mnohokrát jsme si myslely, že se do Jeruzaléma nedostaneme," řekla Madeleine. "Naučily jsme se, že cesta je ještě důležitější než dosažení cíle. Být tady je velký dar, už jen to, že tu jsme. Jednou provždy jsme si vybalily zavazadla, poklekly před touto Svatou zemí a modlily se. Jaký pokoj, jaká chvíle milosti! Když jsme obdivovaly východ slunce a zlatavé světlo, které vnášelo barvu do střech starého města, mohly jsme si znovu přečíst Boží zázraky a rozjímat nad evangelii. Jeho nekonečná láska nás ohromila," napsaly sestry na svém blogu.

Madeleine mluvila o důvěře v Boha: "Modlitba je to, co nás neslo. Když jsi slabý, tehdy jsi nejsilnější, protože tehdy v tobě může působit Bůh; nezabíráš všechen prostor. Důvěra v Boha může být náročná, ale když pochopíte, že Bůh chce jen to, abyste byli šťastní, a dá vám vše, co potřebujete, pak si uvědomíte, že máte vše, abyste byli šťastní v tomto okamžiku; můžete mu důvěřovat."

O deset dní později, v předvečer Letnic, dorazil do Jeruzaléma také Louis. Tři poutníci jsou stále ve Svaté zemi. Měli možnost zúčastnit se různých slavností a navštívit krásy Svaté země. "Největším darem je být zde a pochopit, co se zde stalo, vidět na vlastní oči, být svědky skutečných míst," řekla Madeleine. "Na každém místě jsme se mohli zastavit, pomodlit se a v tichu rozjímat." 

Taková cesta není pro každého, ale všichni tři poutníci se shodují, že pokud vás Bůh volá, jděte v pokoji. Pokud vám Bůh pomáhá, všechno je možné.

Zdroj: CNA