Tradice a paměť: sedmdesát let od vydání „Exsul familia“ Pia XII.

U příležitosti sedmdesátého výročí vydání „Exsul familia“ (1. srpna 1952), apoštolské konstituce Pia XII. o duchovní a pastorační péči o migranty, zveřejňujeme úvod k tomuto dokumentu papežského magisteria, který opětovně vydalo Vatikánské nakladatelství, z pera edičního ředitele Vatican News.

Ve svém projevu k diplomatickému sboru akreditovanému u Svatého stolce z 9. ledna 2020 papež František vyjádřil naději, že Evropa neztratí „smysl pro solidaritu, jímž se po staletí vyznačovala, a to i v nejtěžších okamžicích svých dějin, a že nepozbyde onoho ducha, který zapustil své kořeny, mimo jiné, v římské pietas a křesťanské caritas, jež vystihují duši evropských národů“.

Ve zběsilé době, v níž žijeme, ponořeni do obrovského množství informací a komentářů, které nás nutí reagovat na vlně emocí a bez reflexe, nám často chybí schopnost podívat se do minulosti, abychom mohli adekvátně čelit přítomnosti a pokusit se navrhnout budoucnost. Výzva k pietas a caritas jako základním prvkům identity je proto výzvou, abychom nezapomněli na to, čím národy Evropy byly a měly by být i nadále.

Přijetí a péče, které církev v průběhu svých dějin nikdy nezapomněla hlásat a dosvědčovat vysídlencům, uprchlíkům a cizincům, věrna Ježíšovým slovům (Mt 25,35) „Byl jsem cizincem a přijali jste mě“, našly svůj výraz několik let po skončení druhé světové války v apoštolské konstituci Exsul familia Pia XII. z 1. srpna 1952. Situace v Evropě a ve světě sedm let po skončení krvavého konfliktu, který si podle převažujících odhadů vyžádal životy přibližně pětapadesáti milionů lidí, převážně civilistů, tehdy stále zaznamenávala vysoký počet válečných vysídlenců. Významný magisteriální dokument přibližuje obavy papeže Pacelliho, který se nejdříve snažil této válce zabránit a poté se ze všech sil angažoval v pomoci jejím obětem.

Exsul familia začíná těmito slovy římského biskupa: „Nazaretská rodina ve vyhnanství, Ježíš, Maria a Josef, kteří emigrovali do Egypta a zde jako uprchlíci unikli hněvu bezbožného krále, jsou vzorem, příkladem a oporou všem emigrantům a poutníkům všech dob a ze všech zemí, všem uprchlíkům jakéhokoli stavu, kteří jsou pod tlakem pronásledování nebo nouze nuceni opustit svou vlast, drahé příbuzné, sousedy, milé přátele a odejít do cizí země“. Hned poté Pius XII. připomíná, že „svatá Matka církev... poháněná nesmírnou láskou k duším a dychtící po splnění závazků všeobecného spasitelského poslání, které jí svěřil Kristus, neváhala pečovat, zvláště duchovně, také o poutníky, cizince, vyhnance a všechny emigranty a nešetřila žádným úsilím“.

Italský text tohoto dnes již málo připomínaného dokumentu nebyl snadno dostupný. Z tohoto důvodu se Vatikánské nakladatelství (Libreria Editrice Vaticana) rozhodla znovu vydat první a nejpodstatnější část této apoštolské konstituce, věnovanou představení péče, kterou církev po staletí projevovala ve prospěch uprchlíků a migrantů. Knihu doprovázejí dvě eseje, které představují kontinuitu magisteria a rámcují historický kontext, a které napsali otec Fabio Baggio, podsekretář sekce pro migranty a uprchlíky Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji, a historik Andrea Riccardi. Četba těchto stránek umožňuje lépe porozumět magisteriu současného papeže v této velmi aktuální otázce.

Během své cesty na řecký ostrov Lesbos 16. dubna 2016 František společně s ekumenickým konstantinopolským patriarchou Bartolomějem a pravoslavným athénským arcibiskupem Ieronymem navštívil uprchlický tábor Moria, kde katolíci a pravoslavní bok po boku pečují o oběti konfliktů, humanitárních katastrof a klimatických otřesů. “Bůh stvořil lidský rod, aby vytvořil jedinou rodinu. Když některý náš bratr či sestra trpí, dotýká se to nás všech. Všichni ze zkušenosti víme, jak snadno někteří lidé ignorují utrpení druhých a dokonce zneužívají jejich zranitelnost“, řekl papež při této příležitosti.

Téhož dne odpoledne, před odletem letadla se třemi uprchlickými rodinami zpět do Říma, František v modlitbě na památku obětí migrace zopakoval učení Pia XII. a spojil konkrétní zkušenost tolika našich bratří a sester v dnešní době se zkušeností dítěte Ježíše, Marie a Josefa, kteří byli nuceni uprchnout, aby přežili:

Svěřujeme Ti všechny ty, kdo podnikli tuto cestu,

snášeli strach, nejistotu a ponížení,

s cílem dosáhnout bezpečí a naděje.

Jako jsi neopustil svého Syna,

když jej Maria a Josef odvedli do bezpečí,

tak buď nablízku těmto svým synům a dcerám

skrze naši něhu a ochranu.

Učiň, abychom o ně pečovali, a tak prosazovali svět,

kde nikdo není nucen opouštět svůj domov

a kde všichni mohou žít ve svobodě, důstojně a v míru.