Více než 60 novinářů požádalo papeže Františka, aby se Titus Brandsma, který bude kanonizován 15. května, stal oficiálním patronem žurnalistiky.
V otevřeném dopise zveřejněném 10. května se uvádí, že svět "v dnešní době dezinformací a polarizace naléhavě potřebuje svatého přímluvce", jako je Brandsma, karmelitánský kněz a novinář.
Brandsma, který bude 15. května prohlášen za svatého, zemřel v koncentračním táboře Dachau v roce 1942 poté, co se v katolických novinách rozhodně postavil proti povinné nacistické propagandě.
"My, katoličtí novináři, uznáváme v Titovi Brandsmovi profesního druha a souvěrce významného postavení. Někoho, kdo sdílel hlubší poslání, které by mělo být hnacím motorem žurnalistiky v moderní době: hledání pravdy a pravdivosti, podpora míru a dialogu mezi lidmi," píše se v petici.
Na dopise se podíleli tři novináři z Nizozemska, kde se Brandsma narodil, a jeden novinář z Belgie. Spolu s nimi jej podepsalo více než 60 vatikánských zpravodajů.
"Titus Brandsma znamenal pro katolickou komunitu v zemích Beneluxu mnoho, ale jeho novinářská práce vyniká mezi všemi jeho ostatními aktivitami. Byl šéfredaktorem novin, věnoval se modernizaci a profesionalizaci katolického denního tisku v Nizozemsku, usiloval o zlepšení pracovních podmínek a zavedení odborného vzdělávání novinářů," píše se v dopise.
"Otec Brandsma vykonával svou práci v kontextu nástupu fašismu a nacismu v Evropě. Slovem i skutkem se stavěl proti jazyku nenávisti a rozdělení, který se v té době stával běžným. Podle jeho názoru nemělo být v katolickém tisku tolerováno to, co dnes označujeme jako 'fake news'; úspěšně se zasadil o biskupský zákaz otiskování nacionálněsocialistické propagandy v katolických novinách."
Dopis uznává, že katolická církev již má svého patrona novinářů, Františka Saleského. Papež Pius XI. prohlásil ženevského biskupa za patrona novinářů a spisovatelů v roce 1923. Světec ze 16. století využil svého spisovatelského nadání a napsal klasický zbožný spis "Úvod do zbožného života", stejně jako dopisy, kázání a dokumenty zabývající se kontroverzemi a kalvinismem.
List tvrdí, že francouzský světec byl "nepochybně svatým mužem víry a měl velké zásluhy, ale nebyl novinářem v moderním slova smyslu". "Titus Brandsma jím byl. A jak jsme řekli, položil za to život. To ho podle našeho názoru činí obzvláště vhodným pro toto patronství,“ dodává.
Brandsma působil jako duchovní poradce zaměstnanců více než 30 katolických novin v Nizozemsku. Pracoval také na životopisu karmelitánky sv. Terezie z Avily, psal meditace ke křížové cestě a dopisy.
Ve 30. letech 20. století Brandsma s hrůzou sledoval, jak Adolf Hitler posiluje svou moc v sousedním Německu. V novinových článcích a přednáškách ostře kritizoval nacistickou politiku. "Nacistické hnutí je černá lež," říkal. "Je pohanské."
Když bylo nizozemským novinám nařízeno, aby přijímaly inzeráty a tiskové zprávy od svých nacistických nadřízených, požádal utrechtský arcibiskup Brandsmu, aby katolickým vydavatelům v zemi sdělil, že mají tento příkaz odmítnout.
Brandsma stihl navštívit 14 redaktorů, než byl 19. ledna 1942 zatčen v klášteře v Boxmeer. Když se ho gestapo chystalo odvést, poklekl před svým představeným a přijal jeho požehnání.
Důstojník, kapitán Paul Hardegen, později požádal Brandsmu, aby písemně vyjádřil, proč jeho krajané opovrhují nizozemskou nacistickou stranou.
"Holanďané," napsal mnich, "přinášeli velké oběti z lásky k Bohu a mají trvalou víru v Boha, kdykoli museli prokázat oddanost svému náboženství ... Bude-li to nutné, my, Holanďané, položíme za své náboženství život."
Brandsma a deset dalších kandidátů, včetně Charlese de Foucaulda a čtyř žen, budou prohlášeni za svaté při první kanonizační mši ve Vatikánu po více než dvou a půl letech. Před jeho kanonizací uspořádalo nizozemské velvyslanectví při Svatém stolci sympozium o Brandsmovi a svobodě tisku. Velvyslankyně Caroline Weijersová řekla Vatican News, že jedním z témat, které na sympoziu očekává, je, že "svět potřebuje odvážné novináře, jako byl Titus Brandsma, aby se zasadili o humanitu a lidská práva pro všechny".
Přeložila: Terezie Kvapilíková