Ti, kdo vedou válku, zapomínají na lidskost

Před rokem navštívil František Irák. Cesta, která prorocky naznačila, že je třeba odmítnout válku a zavázat se k mírovému soužití. Papežova slova a gesta v oblasti sužované dlouholetými konflikty jsou dnes vážným varováním, neboť v srdci Evropy probíhá zuřivá válka vyvolaná ruskou invazí na Ukrajinu.

"Dnes navzdory všemu potvrzujeme své přesvědčení, že bratrství je silnější než bratrovražda, že naděje je silnější než smrt, že mír je silnější než válka." 5. března 2021 začala apoštolská cesta papeže Františka do Iráku. Mnozí ji z bezpečnostních důvodů nedoporučovali, jiní se obávali, že by mohla být "neúspěšná" vzhledem k vnitřním rozporům v irácké společnosti a ne vždy snadnému dialogu mezi různými náboženstvími, která v zemi jsou. Tato návštěva, kterou si papež velmi přál, byla - navzdory předešlým obavám - úspěšná. Bylo to víc než to: byla to cesta-poselství, která zdůraznila, že mír je možný, soužití je nezbytné a že - jak František řekl v Mosulu zničeném krutostí tzv. Islámského státu - bratrství je navzdory všemu silnější než bratrovražda. Slova pronesená před rokem v jedné z nejpostiženějších oblastí planety dnes znějí prorocky jako varování, zatímco v srdci Evropy probíhá ničivá válka vyvolaná vpádem ruské armády na Ukrajinu. Utrpení je nesmírné, stejně jako nesnesitelný dluh lidských životů, které tento konflikt zmařil. Samotný řád věcí je narušen, protože, jak trpce poznamenal Hérodotos, "v době míru synové pohřbívají své otce, v době války otcové pohřbívají své syny".

S výjimkou snad kubánské krize v roce 1962 se lidstvo dosud nikdy tolik neobávalo vojenské eskalace, která by nebezpečně přerostla v nový globální konflikt. Šílenství, které je cizí rozumu, a přesto se ho nyní bojí jako možného. A přesto papež před mnoha lety varoval před třetí světovou válkou, která se povede "po částech": od Sýrie po Jemen, od Afghánistánu po Irák. Na tento seznam nyní tragicky přibyla Ukrajina. František se během téměř devíti let pontifikátu neúnavně zasazoval o národy utlačované pohromou válek, zejména těch, na které se zapomíná, protože se vedou daleko od center moci nebo za nezájmu velkých médií. Kolikrát už papež apeloval za jemenské děti, nevinné oběti brutálního konfliktu. Kolikrát připomněl drama Sýrie a kolik iniciativ - modlitebních, humanitárních a diplomatických - pro tento lid, který už více než deset let nepoznal mír.

"Kdo vede válku, zapomíná na lidskost," řekl minulou neděli při modlitbě Anděl Páně se srdcem rozervaným pro Ukrajinu. Dodal, že ti, kdo vedou válku, "nehledí na konkrétní životy lidí", ale "spoléhají na ďábelskou a zvrácenou logiku zbraní, která je nejvíce vzdálená Boží vůli". Je také nejdále od logiky bratrství, které trpělivě přijímá druhého takového, jaký je, protože je dítětem téhož Otce. Papež František při návštěvě vojenského památníku v Redipuglii v září 2014 u příležitosti stého výročí první světové války odsoudil absurditu války a zdůraznil, že "je šílená, protože jejím plánem rozvoje je destrukce". V těchto dnech přicházejí z Ukrajiny, zpustošené ruskou vojenskou invazí, záběry zkázy, která nikoho nešetří. A otázka, která je den za dnem tísnivější, zní: jak dlouho ještě?