Taizé v Rostocku: "Bez modlitby můžeme ztratit srdce"

Představený komunity Taizé, bratr Alois, ve své včerejší meditaci zdůraznil význam naděje a promluvil ke stovkám mladých lidí, kteří se v německém Rostocku sešli na 45. evropském setkání komunity.

"Ve středu večer jsem vám vyprávěl o odvaze a naději, kterou jsem pocítil, když jsem strávil Vánoce s jedním ze svých bratrů na Ukrajině. Utrpení způsobené krutou válkou, která byla v této zemi rozpoutána, je všudypřítomné. Ale život jde dál a lidé se snaží zařídit, jak nejlépe dovedou." Těmito slovy začal bratr Alois čtvrteční večer v Rostocku, kde se od čtvrtka do 1. ledna scházejí mladí lidé spojení s komunitou Taizé na tradičním setkání, které se koná již 45. rokem. "V hlavním městě Kyjevě někdy zůstávají celé čtvrti bez elektřiny dva až tři dny. Lidé tak obvykle nemají k dispozici ani topení, ani teplou vodu. Po společné večerní modlitbě s mladými lidmi se jedna mladá žena zeptala: "Jak dlouho to bude trvat?".

Mnozí se však nenechali odradit a nadále pomáhají potřebným. Ve Lvově měl představený Taizé o Vánocích dvakrát setkání s mladými dobrovolníky, z nichž někteří jsou nyní v Rostocku. "S úžasnou energií obnovují zničené domy doma a podílejí se na různých kreativních projektech solidarity."

Delegace Taizé na Ukrajině byla ohromena způsobem, jakým místní obyvatelé slaví Vánoce. Účast na bohoslužbě byla dojemná, řekl. "V jednu chvíli byly k radosti všech shromáždění představeny dvě novorozené děti. Jedno z nich právě přišlo na svět v rodině, která musela uprchnout z východu země, a bylo přijato do tohoto společenství." A bratr Alois si odnesl další obzvlášť silný dojem. "Navzdory absurditě zla si mnoho Ukrajinců uchovává naději. To nás může všechny povzbudit.”

Ale i další svědkové nás povzbuzují, abychom "s nadějí hleděli vpřed". V Německu i mimo něj je dodnes mnohým znám luteránský teolog Dietrich Bonhoeffer, pokračoval představený Taizé. "Patřil k luteránské církvi, která se postavila nacistickému režimu. Pracoval v odboji proti Hitlerovi a měsíc před koncem války, v roce 1945, byl popraven." Bylo mu jasné, že "v jeho době působilo zlo par excellence". Měl však vnitřní sílu zvolit si naději. "V jedné ze svých posledních modliteb napsal z vězení text ve formě básně: "Bůh je s námi večer i ráno, a jistě v každém novém dni".

Volba naděje nemá nic společného s lehkovážností nebo naivní důvěrou. Vyžaduje to zakořenění v modlitbě, řekl představený, a modlitba nás vyzývá, abychom si uvědomovali utrpení druhých. "Vyzývá nás, abychom převzali odpovědnost za sebe i za druhé" a tyto dva postoje," řekl bratr Alois, "jsou i dnes neoddělitelné. Bez modlitby můžeme ztratit srdce; bez oddanosti spravedlnosti se naše modlitba může stát útěkem ze světa. Každý z nás by si tedy mohl položit otázku: "Jak můžeme tyto dvě skutečnosti, niternost a solidaritu, uplatnit ve svém životním nasazení?".

Bratr Alois upozornil, že v Německu a dalších zemích jsou modlitby se zpěvy Taizé pomůckou ve víře pro mnoho mladých lidí a také pro starší lidi. Také spojují lidi mezi sebou, uzavřel představený Taizé.