Synodální pondělí: „Potřebujeme přesvědčivé odpovědi, jak dnes nově objevit a hlásat Evangelium“

Kontinentální synodální setkání v Praze vstoupilo do svého prvního jednacího dne. Delegáti 39 biskupských konferencí si vyslechli první příspěvky a založili diskuzní skupinky. Závěr dne patřil modlitbě ve spiritualitě komunity Taizé.

Kardinál a tzv. zpravodaj synody o synodalitě Jean-Claude Hollerich při pondělní ranní bohoslužbě propojil současnou situaci světové církve s osudy sv. Pavla Mikiho a dalších japonských mučedníků. Jejich památka v liturgickém kalendáři připadá právě na 6. února. „Svatý Pavel Miki věděl, že my jako církev máme úkol – misii,“ zdůraznil lucemburský arcibiskup, podle kterého nás můžou japonští mučedníci inspirovat v touze ukázat Krista všem. „V evangeliu jsme slyšeli, že všichni nemocní a trpící přicházeli ke Kristu. A co my? Přivádíme dnes ke Kristu trpící a nemocné a vůbec všechny ostatní lidi, ať už je považujeme za dostatečně morálně kvalitní nebo ne,“ zmínil dál kardinál Hollerich.

Právě lidé na okraji, sužovaní trápením a nespravedlnostmi, stáli v centru pondělních synodálních jednání. Úvodní duchovní slovo si pro účastníky připravil Mons. Tomáš Halík, který zmínil také myšlenku papeže Františka o tom, že dnes na církev zavřenou v kostelích klepe Ježíš zvenku: „Musíme překročit naše dosavadní mentální i institucionální hranice, jít především k chudým, marginalizovanými, trpícím. Církev má být polní nemocnicí – tuto myšlenku papeže Františka je třeba dále rozvinout. Polní nemocnice musí mít zázemí církve, která je schopná nabídnout kompetentní diagnosu (čtení znamení času), prevenci (posílit systém imunity proti infekčním ideologiím jako je populismus, nacionalismus a fundamentalismus), terapii a dlouhodobou rekonvalescenci (včetně procesu smíření a hojení ran po dobách násilí a nespravedlnosti),“ zmínil kněz a profesor teologie.

Pak už přišel čas na vstupy delegátů jednotlivých biskupských konferencí. V pondělí přišla řada na první třetinu: 13 vstupů v jasně daném rytmu. Za každou biskupskou konferenci mohla promluvit dvojice, která dostala vždy šest minut prostoru na reflexi, jaká témata otevíraná synodou, jsou pro danou zemi podstatná. Ze sálu se ozývalo cinkání, které upozorňovalo na to, že čas k mluvení se už krátí. Postupovalo se podle abecedy. Chorvati zdůrazňovali pastorační péči o rodiny, Němci zase poučení z krizí spojených se sexuálním zneužíváním v církvi.

Předseda tamního episkopátu Mons. Georg Bätzing kladl důraz na dialog německé Synodální cesty se světovou synodou o synodalitě, kterou vyhlásil papež František: „Situace, ve kterých v Evropě žijeme, jsou různorodé. Potřebujeme přesvědčivé odpovědi, jak v dnešní době nově objevit a hlásat Evangelium. Ale nesmíme se přitom vydávat vlastní cestou bez ostatních.“

„Synodalita v církvi vyžaduje rovněž uznání a objevení darů a charismat všech věřících, které spojuje rovnost v důstojnosti. Společně pak můžou vstoupit do symfonie různých povolání uprostřed církve,“ uvedla za francouzskou delegaci Anne Ferrandová. Její kolegyně Lucie Lafleurová pak vyzdvihla, jak důležité je úsilí o jednotu v církvi tváří v tvář názorové různosti. „V našich komunitách často panuje roztříštěnost. Hájení vlastních zájmů a konflikty ukazují, jak naléhavé je znovu se naučit rozlišovat, což vyžaduje skutečnou cestu obrácení,“ zaznělo ve francouzském příspěvku, který také zmínil volání po větším zapojení laiků do rozhodovacích procesů v církvi.

Po několika vstupech vždy následovala chvíle ticha, aby vyřčené mohlo v ostatních doznít. Tato synodální metoda se ostatně uplatnila též při odpoledních diskuzních skupinkách. „Metoda práce ve skupinách se mi zdá opravdu užitečná a efektivní. Střídání příspěvků a ticha nám zabraňuje upadnout do hádek a příkrých názorových výměn,“ podotkl pro francouzský deník La Croix jeden z polských delegátů Aleksander Bańka. Touhu po jednotě a společném rozlišování, kam Duch Svatý církev vede, podtrhla závěrečná večerní modlitba s písněmi z komunity Taizé.