Synoda - nejde o shromažďování názorů, ale o živé setkání lidí

Probíhající Synodu někdo přivítal s nadějí a radostí, někdo se skeptickou nedůvěrou. Zeptali jsme se proto P. Prokopa Brože, člena Národního synodálního týmu, na otázky, které mohou lidi v souvislosti se Synodou napadat. Snad se mu povedlo rozptýlit některé obavy a předsudky, které můžeme mít, když o Synodě přemýšlíme.

Synoda 2021 2023 byla papežem Františkem zahájena na začátku října 2021. Kdy se o ní začalo jednat? Kdy se o ní dozvěděli čeští biskupové?

Papež František už na konci předcházející synodě o mladých, víře a rozlišování povolání (2018) naznačil, že tématem další biskupské synody bude synodalita. Konkrétní materiály se nám do ruky bohužel dostaly minulé léto, bylo je třeba rychle přeložit, seznámit se s obsahem a postupně nahlédnout skutečný záměr synody.

Diecézní fáze synodního dění je už ve své druhé polovině. Přesto je možné potkat katolíky, kteří o probíhající Synodě dosud neslyšeli. Jakým způsob byli lidé o Synodě informováni a od kdy se informace oficiálně šířily?

První informace proběhly dopisem biskupů věřícím, který se četl při bohoslužbách. Následně nejdostupnější média – diecézní weby, Katolický týdeník, posléze i TV Noe – poskytly a i nadále poskytují informace o synodálním dění.

Bohužel mnoho těch, kdo vědí, že Synoda probíhá, se jí z nejrůznějších důvodů neúčastní. Někdo proto, že se toho v jeho farnosti ujali šikovní lidé, kterým věří, někdo proto, že naopak nevěří, že by vynaložená námaha měla smysl. Až se bude s výsledky pracovat, bude zohledněno, že se zapojili jen někteří? Bude započteno i mlčení, nebo ti, kdo Synodě nevěří, mají napsat, proč se jí nechtějí účastnit?

Synoda o synodalitě se týká těch, kteří se chtějí zapojit. A pokud skutečně chtějí, mají dost prostoru k tomu, abych se zapojili. Jakkoli bych si přál, aby se zapojilo co nejvíce lidí, je mi jasné, že to nakonec bude jen část, nikoliv všichni. Pokud se někdo chce účastnit tím, že se nebude účastnit, je to dosti krkolomné řešení, nemyslíte?

Nemyslím, že se někdo chce účastnit neúčastí, ale že svou neúčastí někteří něco sdělují. Neuvažovalo se třeba o nějakém zaškrtávacím dotazníku – nebo roztrhávacím jako při sčítání – kde by všichni lidé v kostele mohli dát najevo, zda se Synody účastní, a pokud neúčastní, měli by na výběr třeba ze tří důvodů? Nebyla by tato informace stejně cenná jako výstupy skupinek?

Neuvažovalo. Kdo chce mít podíl na synodálním procesu, může se naprosto svobodně rozhodnout, a v jeho rámci pak sdělit vše, co má na srdci.

Má smysl přesvědčovat ty, kteří mají ve farnosti aktivní skupinku a neúčastní se s pocitem, že to není potřeba?

Je dobré je na synodální proces upozornit, a pak vše ponechat na jejich rozhodnutí.

A co ti, kteří synodnímu procesu nevěří a nedoufají, že by jejich hlas byl brán vážně? Jaký je postup práce s výstupy, které skupinky pošlou? Kdo je bude číst a jak se bude určovat, který podnět bude tlumočen dál a který skončí v šuplíku? Existuje nějaký doporučený způsob, jak výstup sepsat, aby bylo zpracování efektivní? Třeba, že to mají být tři body o maximálně dvaceti slovech? Bude se s výstupy pracovat i dál, ne jen v rámci Synody?

Abych mohl odpovědět na tuto otázku, je dobré si připomenout, o co v synodálním procesu jde. Synodalita je způsob soužití nás lidí, jakým způsobem společně žijeme a kráčíme v čase coby Boží lid. A tak není v prvním plánu synody o synodalitě shromažďovat všechny názory, co si lidé myslí, ale především je nechat potkat se. Jde o živé setkání lidí, kteří si naslouchají, zvažují své pohledy, modlí se a prosí Ducha Svatého, aby uměli nacházet společnou řeč. Pán Ježíš říká: „Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce“ (Mt 18,19). Jak říká papež František, jde o změnu stylu života jednání. Najít nově řeč, která nás spojuje. Říkám s trochou nadsázky: V tomto kole nejde o myšlenkové perly, které pro vnitřní neshodu si jen navzájem pošlapáváme, ale jde o vytvoření podmínek pro to, abychom v dalším kroku mohli své názor skutečně sdílet, a ne se jimi probodávat.

Mluví o Synodě katecheté ve školách? Stojí někdo o zkušenosti mládeže, dětí ze základních škol? A pokud by děti rodiče přesvědčily, může skupinku vytvořit jedna nebo dvě rodiny?

Nevím, na kterých školách se o synodalitě mluví a na kterých ne. Kdo žije v prostředích, které jsou zevnitř vystavěny synodálně – v tom případě považujeme soužití lidí za obrovskou hodnotu, například v rodině - , tak tam vždy o sdílené názory stojíme. Ať ve školách, nebo ve farnosti, v knihovně, prostě kdekoliv, kde lidé spolu přicházejí do kontaktu. Synodální skupinu pak můžeme vytvořit kdekoliv. Každé společenství si může zkusit, co mu synodální proces přinese.

Na druhé straně stojí lidé v domovech pro seniory, kteří se často nedostanou ani do kostela, ani k internetu, a pokud vůbec o Synodě vědí, rozhodně se nemohou zapojit do skupinky ve farnosti. U nich nejde o svobodné rozhodnutí, a jejich hlas je důležitý. Bude je někdo aktivně oslovovat, aby se necítili vydělení?

Dá Bůh, že se to někde podaří. Ještě jednou připomenu, že v tomto kole nesbíráme myšlenky, ale sdílíme pohledy a názory. Časté téma papeže Františka, že se generace mají potkávat: „Je důležité, aby se mladí lidé a starší lidé setkávali. Starý člověk, který dává své sny, a mladý člověk, který je přijímá a může je předávat dál s výhledem do budoucnosti“ (25.12.2021).

Omlouvám se, že se držím těch písemných výstupů, ale pozornost se na ně logicky soustředí a lidé předpokládají, že se s nimi bude pracovat. Jsou lidé, kteří si myslí, že pokud už by se v církvi něco mělo měnit, rozhodně by to nemělo být motivováno hlasem lidu. Jaký důsledek může mít zjištění zkušeností a postojů jednotlivých lidí? Mohou nastat nějaké zásadní změny v církvi, kterých by se někteří mohli obávat?

Změna a proměna je skutečným srdcem naší víry. Jak píše sv. Pavel: „A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé“ (Řím 12,2). Hlas lidu je v synodálním procesu utvářen jako souhlas všech i každého s tím, jak nás společně Duch Svatý vede. K tomu je třeba se učit společnému rozlišování – a to přesně je téma synodálního procesu. Umíme projít společným rozlišováním? Víme, co to je? Jak to probíhá? Pokud ne, můžeme se hlouběji zajímat o synodální proces.

A pokud se někdo bojí, že některé země kvůli povaze svých obyvatel výzvu přijmou a ve velkém se zúčastní a jiné národy budou Synodu ignorovat? Co říct na obavy, že mlčícím národům budou vnuceny nějaké důsledky, které vyplynou z výstupů aktivních národů?

Každé prostředí, každá diecéze, každá národní církev, můžeme-li to tak říci, má svou podobu, která vykazuje synodální rysy, a s ní se pojí bohužel také charakteristiky, které poukazují na její asynodální podobu. I my budeme moci konstatovat, v čem jsme synodální a v čem asynodální. V asynodálním prostředí nemá valného smyslu něco měnit. Ježíš se také zamýšlel nad prostředím, které pro něho nemělo perspektivu: „K čemu přirovnám toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují“ (Mt 11,16). Základní změnou je, že se společně vydáme na cestu, vrátíme lidskému soužití v církvi přítomnost Ducha Svatého, Moudrosti, a dynamičnost rozvíjejícího se nového života ze křtu.

Pokud se nakonec ukáže, že písemné výstupy pošle jen málo skupin, jak s tím budete pracovat?

Kvantita výsledků má sice vypovídací hodnotu, nicméně tzv. syntéza není strojovým zpracováním dat, ale společnou prací těch, kdo od úrovně základních synodálních skupin až po národní tým rozlišují, co do závěrečné syntézy uvést.

A pokud by si teď někdo řekl, že se tedy ještě zapojí, ale ve svém okolí z nejrůznějších důvodů nevidí možnost – co má dělat? Nespojujete takové lidi do virtuálních skupinek?

Je třeba vyhledat živou synodální skupinu a tam se zapojit. Pokud taková skupina využije způsob komunikace on-line, je to na nich. Nicméně musí jít o setkání v reálném čase, v němž se můžeme společně modlit, naslouchat si a společně rozlišovat.

Co Vy sám si od tohoto synodního dění slibujete, proč mu věnujete svůj čas a energii? Co věříte, že skutečně bude důsledkem tohoto zjišťování postojů lidí? A co byste své církvi přál?

Považuji synodální proces za velmi zralý plod života církve a vývoje teologie po 2. vatikánském koncilu. Zatímco institucionální sestavu církve předpokládá, věnuje se skutečnému soužití lidí tak, aby vedlo ke skutečné jednotě, která je plodem působení Ducha Svatého. Nejde jen o zjišťování názorů, ale o dobrou vůli svými názory přispívat k vnitřní svornosti a rozvoji života církve tak, jak nás Duch Svatý vede. Nejde to uspěchat, jen trpělivě vítat každý krok a každého člověka, který společnou cestu objeví. A tak si přeji, aby soužití na společné cestě (synodalitu) objevilo a docenilo tolik lidí, že by přece jen synoda o synodalitě byla dobrým časem, který přinese v budoucnu své plody.

Zdroj: Magazinsignaly