Na čtvrteční tiskové konferenci o probíhající Synodě o synodalitě se několik účastníků podělilo o své úvahy k tématům projednávaným na generálním shromáždění, mezi něž patřila i modlitba za vážnou situaci na Blízkém východě.
Blízký východ, Ukrajina, Irák, Afrika – Modlitba za mír spojuje církev na celém světě. Tak zní poselství Synody o synodalitě podle posledního brífinku. Ti, kteří na něm ve čtvrtek odpoledne promluvili, vyjádřili naléhavou potřebu pokračovat společně v mezináboženském a mezikulturním dialogu.
Mezi těmi, kteří před novináři sdíleli své svědectví, byla i Margaret Karramová, prezidentka Hnutí fokoláre, arabská katolička izraelského a palestinského původu. Novinářům sdělila, že společná modlitba ve čtvrtek ráno na synodě byla pro ni velmi silným momentem: "Od chvíle, kdy vypukla válka, mám zlomené srdce a přemýšlela jsem, co tady na synodě dělám. Připojit se k modlitbě se všemi bylo velmi hlubokým okamžikem.".
Podle Margaret Karramové je pro mír zapotřebí mnoho úsilí, ale síla modlitby je naprosto zásadní. "Tato zkušenost mě učí, co znamená jít společně, vést dialog a reagovat na výzvy druhých. Synodalita není jen metodika, musí se stát způsobem života církve, která naslouchá druhým s respektem, i přes rozdílné názory. Včera jsme se také spojili s Ukrajinou. Dohodli jsme se, že se sejdeme ve stejnou dobu, abychom se společně modlili v rámci iniciativy Živý mír, a požádali jsme také o konkrétní gesta solidarity vůči bratřím jiných náboženství spolu se závazkem podepsat výzvu za mír, která bude adresována světovým představitelům," řekla prezidentka Hnutí fokoláre.
Dobré skutky nedělají hluk, lidé mluví jen o nenávisti, ale Margaret Karramová upozorňuje, že v Izraeli se mnozí starají o budování mostů s těmi, kdo žijí v Gaze. "Mám židovského kamaráda, který se rozhodl modlit se ve stejnou dobu jako muslimové, aby se s nimi spojil v modlitbě," řekla Karramová.
Předsedkyně Hnutí fokoláre vyzvala mezinárodní společenství, aby neodkladně obnovili jednání a společně postupovali v řešení tohoto konfliktu. "Stále je příliš ticho. Můj hlas sám o sobě ovoce nepřinese, k usmíření národů a dodržování lidských práv je potřeba, aby se angažovali všichni."
"Synodalita tvoří součást africké kultury, protože vždy děláme věci společně jako rodina," uvedl arcibiskup Andrew Nkea Fuanya z kamerunské Bamendy, který je zároveň předsedou kamerunské biskupské konference. "Myslím si, že tato synoda je pro Afriku velkou útěchou, protože vzhledem k problémům, které v Africe máme, se někdy cítíme izolovaní a opuštění. Ale když jsme přijeli na synodu, spojili jsme se se zbytkem univerzální církve, abychom si sedli a společně se modlili za problémy, které se v Africe dějí, a zejména za země, které jsou postiženy válkou," řekl.
Kamerunský arcibiskup poté dodal: "Myslím si, že je to pro Afriku úžasná příležitost, jak se v rámci synody prosadit." V souvislosti s válkou prohlásil, že "válka nikdy nemůže být řešením."
Tvořit jednu rodinu na synodě zažila také sestra Caroline Jarjisová, lékařka v bagdádském zdravotním středisku a řeholnice z Kongregace dcer Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Ve čtvrtek ráno spolu s ostatními účastníky shromáždění četla evangelium ve svém rodném jazyce, arabštině, a byla ohromena tím, jak jejím slovům všichni rozuměli. "Bůh je přítomen v práci, kterou na synodě děláme. Vybral si nás a připravil nás před odjezdem do Říma. Společně prožíváme zkušenost prvních křesťanů, kteří se o všechno dělili," řekla.
Pohled sestry Caroline vyjadřoval naději navzdory dvacetiletému utrpení v Iráku. "Pocházím ze země ve válce, kde jsou křesťané menšinou, ale bohatství naší církve je dáno přítomností mučedníků. Jejich krev," řekla sestra Caroline novinářům, "nám dává impuls jít dál a já se vrátím domů s větší silou pramenící z této zkušenosti společenství s univerzální církví."
V odpovědi na otázky novinářů irácká řeholnice vyjádřila plnou podporu rozhodnutí kardinála Louise Raphaela Sako stáhnout se ze sídla bagdádského patriarchátu po rozhodnutí prezidenta Rašída zrušit pro chaldejskou církev dekret, kterým byl kardinál uznán za hlavu tamní křesťanské komunity s odpovědností za církevní majetek. "Je správné žít důstojně jako křesťané v zemi mučedníků – nejsme občané druhé kategorie," uvedla.