Svatý Wolfgang, biskup a misionář

31. října si připomínáme svatého Wolfganga, významného misionáře a biskupa, který ustanovil pražské biskupství. Jeho neúnavné úsilí o posílení církve a péči o chudé z něj činí jednoho z nejvýznamnějších světců své doby.

Dnes si připomínáme svatého Wolfganga, významného světce a misionáře, který se narodil kolem roku 924 poblíž Reutlingenu ve Švábsku, na území dnešního Německa. Wolfgang pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny – jeho otec byl hrabě z Pfullingenu a matka Gertruda z Veringen. Díky podpoře rodičů a rodinného přítele – kněze, který zpozoroval jeho talent a duchovní nadání, se Wolfgangovi dostalo kvalitního vzdělání. Nejprve studoval v klášterech na ostrově Reichenau, kde se setkal s Jindřichem Babenberským, budoucím arcibiskupem trevírským. Toto přátelství Wolfganga významně ovlivnilo a otevřelo mu dveře do škol ve Würzburgu.

Po letech studia Wolfgang přijal nabídku svého přítele Jindřicha, který jej povolal do Trevíru jako ředitele dómské školy. Jeho pověst zaujala i císaře Otu I., jenž mu nabídl prestižní místo v Kolíně nad Rýnem. Wolfgang ale cítil silnější volání k mnišskému životu a tuto kariérní možnost odmítl. V roce 965 vstoupil do kláštera v Einsiedelnu ve Švýcarsku, kde se cele oddal modlitbám a duchovnímu životu. Roku 970 obdržel kněžské svěcení od augsburského biskupa Ulricha a krátce poté se vydal na misijní cestu do Uher. Své kazatelské úsilí však nakonec zaměřil na Regensburg, kde byl roku 973 jmenován biskupem a zahájil rozsáhlé reformy, zejména v oblasti klášterního života.

Jako regensburgský biskup zasvětil svůj život snaze o reformu klášterů a založení nových opatství, která by klášterům zajistila vlastní vedení a samostatnost. Wolfgangovy reformy se však neomezily pouze na kláštery – významnou součástí jeho misijního působení bylo také ustanovení pražského biskupství, čímž podpořil církevní samostatnost na českém území. Pro tento krok získal podporu císaře Oty I. a českého knížete Boleslava II., a zasloužil se tak o posílení české církve. Wolfgang se snažil o co nejlepší vzdělávání mládeže a zasazoval se o pomoc chudým. Při hladomoru v roce 987 otevřel sýpky a dbal na spravedlivé rozdělování potravin, čímž si získal hlubokou úctu lidu.

Zemřel roku 994, když během cesty k salcburskému arcibiskupovi náhle onemocněl. Před smrtí požádal o přenesení do chrámu svatého Otmara v Puppingu, kde se odevzdal Pánu v modlitbě. Zemřel v pokoře a klidu, obklopen lidmi, které žádal, aby kostel zůstal otevřený i během jeho posledních okamžiků. Pohřben byl v Regensburgu, a jeho svatost byla potvrzena kanonizací papežem Lvem IX. v roce 1052. Úcta ke svatému Wolfgangovi se postupně rozšířila po celé Evropě a dodnes je vnímán jako ochránce a vzor oddanosti církvi a službě lidem.

Zdroj: Catholica, redakčně upraveno