Svatý stolec jménem Městského státu Vatikán brzy přistoupí k Pařížské dohodě – Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu. Oznámilo to dnes vatikánské tiskové středisko v prohlášení, v němž se uvádí, že prozatím se Svatý stolec k této úmluvě připojil, a to ve středu 6. července prostřednictvím svého stálého pozorovatele ve Spojených národech, mons. Gabriela Giordana Caccii.
„Jakmile to bude možné, Svatý stolec k Pařížské dohodě přistoupí“ , vysvětluje se v nótě. „Svatý stolec totiž hodlá jménem Vatikánského městského státu přispět k úsilí všech států o spolupráci v souladu s jejich společnou, ale diferencovanou odpovědností a příslušnými možnostmi, a poskytnout jim morální podporu při účinné a přiměřené reakci na výzvy, které změna klimatu představuje pro naše lidstvo a náš společný domov“. Tyto výzvy mají nejen environmentální, ale také etický, sociální, ekonomický a politický význam a dotýkají se především života těch nejchudších a nejzranitelnějších, zdůrazňuje se v textu, který na základě papežova magisteria vybízí k odpovědnosti za kulturu péče, v jejímž středu stojí lidská důstojnost a společné dobro.
V této souvislosti Svatý stolec připomíná naléhavou výzvu papeže Františka obsaženou v encyklice v Laudato si' „k dialogu o tom, jak utváříme budoucnost planety“: „Potřebujeme konfrontaci, která nás všechny spojí, protože environmentální výzva, kterou prožíváme, a její lidské kořeny se týkají a dotýkají nás všech“. V odpovědi na otázku "jaký svět chceme předat těm, kteří přijdou po nás, dětem, které vyrůstají?", která je jádrem Františkovy encykliky, Svatý stolec doufá, že Úmluva a Pařížská dohoda mohou přispět k podpoře „silného sblížení všech, kteří se zavazují k naléhavé potřebě zahájit změnu směru, která by byla schopna rozhodně a přesvědčivě přejít od „kultury plýtvání“, která převládá v naší společnosti, ke „kultuře péče“ o náš společný domov a o ty, kteří v něm žijí nebo budou žít“.
Jak papež napsal ve svém poselství na konferenci Cop-26, která se loni na podzim konala v Glasgow, „lidstvo má prostředky, aby se zhostilo této změny, která vyžaduje skutečné obrácení, individuální, ale i komunitní, a rozhodnou vůli vydat se na tuto cestu. Jedná se o přechod k integrálnějšímu a celistvějšímu modelu rozvoje, založenému na solidaritě a odpovědnosti: dvou základních hodnotách, které musí být základem provádění Úmluvy i Pařížské dohody a které budou řídit úsilí Svatého stolce v tomto procesu implementace“.