26. prosince si připomínáme sv. Štěpána, prvního mučedníka církve, který svým životem i smrtí dosvědčil hlubokou víru v Ježíše Krista. Svatý Štěpán pocházel pravděpodobně z helénistických židů a vyznačoval se pevným charakterem, moudrostí a láskou. Apoštolové na něm spatřovali působení Ducha Svatého, a proto byl vybrán mezi sedm mužů, kteří měli sloužit chudým, pečovat o vdovy a podílet se na hlásání evangelia.
Evangelista Lukáš ve Skutcích apoštolů představuje Štěpána jako člověka plného milosti a síly, který mezi lidmi konal velké divy a znamení. Jeho působení se však setkalo s odporem některých židů. Nemohli obstát před jeho moudrostí a Duchem Svatým, který z něj mluvil, a proto na něj nastražili falešná obvinění. Před veleradou Štěpán pronesl mocné kázání, kde shrnul dějiny Izraele od Abraháma po Ježíše Krista. Ostře kritizoval tvrdošíjnost posluchačů, kteří odporovali Duchu Svatému, zabíjeli proroky a nyní zradili a zavraždili Ježíše. Tento smělý projev vyvolal zuřivost a velerada se rozhodla jej ukamenovat.
Při kamenování za hradbami Jeruzaléma Štěpán pohlédl k nebi a zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka po Boží pravici.“ Ačkoliv se stal obětí nenávisti, jeho srdce zůstalo naplněné láskou. Na kolenou se modlil: „Pane, nepřičítej jim tento hřích,“ a poté skonal. Svatý Štěpán se stal vzorem pro činnou lásku a neochvějnou víru, kterou nepřemohly ani lež a násilí.
U jeho smrti byl přítomen mladý Šavel, který později jako sv. Pavel zasvětil život hlásání evangelia. Tradice uvádí, že hrob sv. Štěpána byl objeven v roce 417 po zjevení knězi Luciánovi a jeho ostatky byly přeneseny do Jeruzaléma. Sv. Štěpán nám připomíná, že skutečná síla vychází z lásky a vědomí Boží přítomnosti. V jeho příkladu nacházíme odvahu k svědectví víry, i když se setkáme s odporem nebo nespravedlností.
Zdroj: Catholica, redakčně upraveno