Svatý Robert Bellarmin, vášnivý obhájce pravdy a církve

17. září si církev připomíná svatého Roberta Bellarmina (1542-1621), muže, který s mimořádnou pevností čelil nejtěžším okamžikům, jimiž církev ve svých dějinách prošla. Teprve před několika lety, v roce 2021, jsme oslavili 400. výročí jeho úmrtí (17. září 1621) a také 90. výročí jeho zařazení na seznam učitelů církve (17. září 1931).

Bellarmin kdysi napsal: „Považuj za pravé dobro to, co tě přivádí k cíli, a za pravé zlo to, co ti brání v jeho dosažení.“ Tím naznačil, že je důležité vždy hledat Boží záměry pro náš život, aby duše mohla jít po cestě, kterou jí určil Bůh, a dosáhnout štěstí, naplnění a svatosti.

Svatý Robert byl odvážným obráncem katolické církve proti těm, kteří ji chtěli zničit nebo poškodit. Bylo to v době protestantského povstání a navzdory všeobecnému přesvědčení se nejnebezpečnější nepřátelé nemuseli nacházet „mimo církev“, ale uvnitř ní. Hluboká krize kléru a velké části hierarchie oslabovala katolicismus od samého jeho jádra.

Svatý Robert bojoval proti různým herezím a stal se jedním z nejsilnějších propagátorů protireformačního hnutí. Nebylo to zrovna to, co bychom dnes nazvali „politickou korektností“: protestanty jednoduše nazýval „kacíři“, přičemž jeho úsilí o zviditelnění správného učení nevycházelo ani z pohrdání druhými, ani z falešného nadřazeného svědomí. Bellarmine měl jen jeden „problém“: nazval omyl „omylem“, a to bez jakýchkoli pochybností či skrupulí.

Páter Bellarmin kromě jiných povinností působil v římské kurii jako konzultor a prefekt v různých dikasteriích. Díky svým funkcím se účastnil procesů s Galileem Galileim (1564-1642) a Giordanem Brunem (1548-1600), v nichž jednal s rozvahou, láskou a horlivostí pro pravdu.

Krátce před svou smrtí světec ve své závěti napsal, že jeho majetek má být rozdělen chudým, ačkoli ve skutečnosti měl tak málo, že to, co zanechal, nakonec stačilo jen na zaplacení jeho pohřbu. V době své smrti byl svatý Robert na odpočinku v noviciátu svatého Ondřeje v Římě, kde také 17. prosince 1621 zemřel. Papež Pius XI. ho v roce 1923 blahořečil a v roce 1930 kanonizoval. Tentýž papež ho 17. září 1931 - rok po kanonizaci - prohlásil za učitele církve.

Dílo svatého Roberta Bellarmina je velmi rozsáhlé, srovnatelné pouze s díly světců jako byl svatý Augustin z Hippo nebo svatý Tomáš Akvinský. Kromě této pozoruhodné úvahy však světec ve své knize De ascensione mentis in Deum (O povznesení mysli k Bohu) napsal: „Moudrý člověk by neměl vyhledávat příznivé či nepříznivé události, bohatství a chudobu, zdraví a nemoc, pocty a pohoršení, život a smrt, ani před nimi utíkat kvůli nim samým. Jsou dobré a žádoucí jen tehdy, přispívají-li ke slávě Boží a k věčnému štěstí. Pokud mu brání, jsou špatné a je třeba před nimi utíkat.

Svatý Roberte Bellarmine, oroduj za nás!

Zdroj: Aciprensa