Svatý Petr Damiani patřil mezi nejvýznamnější reformátory církve 11. století. Z chudého chlapce, který prožil těžké dětství, se stal učencem, mnichem a nakonec i poradcem papežů. Neúnavně bojoval proti morálním nedostatkům duchovenstva, reformoval kláštery i biskupství a pomáhal upevnit papežskou autoritu. Přestože byl jmenován kardinálem, toužil po životě v klášterní samotě.
Svatý Petr Damiani se narodil v roce 1007 v Ravenně do chudé rodiny. Po smrti rodičů prožil těžké dětství, kdy byl šikanován některými sourozenci. Z tvrdého dětství mu pomohla sestra Roselinda, jež se ho v opuštěnosti ujala, a jeden mnohem starší bratr, který se v Ravenně stal arciknězem a umožnil mu studium ve Faenze a Parmě. Po studiích se stal profesorem v Ravenně a na znamení vděčnosti přijal druhé jméno Damiani po svém bratrovi.
Ve 28 letech vstoupil do přísného benediktinského kláštera ve Fonte Avelana, kde se věnoval studiu Písma a opisování rukopisů. Přes počáteční obtíže se stal v roce 1043 převorem. Ukázal se jako laskavý, ale přísný organizátor. Usiloval nejen o reformu řeholního života, ale i celé církve – kritizoval různé mravní úpadky duchovenstva. Stal se poradcem několika papežů a spolupracoval s reformátorem Hildebrandem, budoucím papežem Řehořem VII.
V roce 1059 byl jmenován ostijským biskupem a kardinálem. Po čase se stáhl zpět do kláštera, kde se věnoval duchovnímu životu a řezbářské práci. Na poslední misii usmířil rozdělenou Ravennu, ale cestou zpět roku 1072 zemřel. Pro jeho duchovní hloubku a reformní úsilí ho papež Lev XII. v roce 1828 prohlásil za učitele církve.
Zdroj: Catholica