Svatý papež Pius X., velký ctitel Eucharistie a Panny Marie

21. srpna si katolická církev připomíná svatého Pia X., papeže, který vedl církev v letech 1903 až 1914, v době hlubokých změn před první světovou válkou. Právě v tomto obtížném období dokázal Pius X. nasměrovat církev k věrnosti evangeliu, aby mohla s nadějí čelit velkým výzvám nové doby.

Pius X. nastoupil na Svatopetrský stolec po smrti papeže Lva XIII. v roce 1903. Okamžitě začal prosazovat větší oddanost věřících eucharistii. Povzbuzoval je, aby k ní přistupovali co nejčastěji a pokud možno si vypěstovali návyk každodenní mše svaté.

Zde začala jeho „reforma“, která velmi odpovídá heslu, jež si zvolil pro svůj pontifikát: „Všechno upevnit v Kristu“; jinými slovy, k proměně světa – stále se vzdalujícího od Boha – je třeba stavět na nejjistějších základech: na Kristu. Bez něj je každý lidský podnik odsouzen k nezdaru.

Giuseppe Melchior Sarto se narodil 2. června 1835 v italské Riese jako syn pošťáka a člen skromné rodiny. Byl dítětem, které vyrůstalo v podmínkách italské dělnické třídy. Navzdory těžkostem byl vždy veselým, citlivým a inteligentním chlapcem.

Jak dospíval, jeho neklidný duch ho poháněl k prohlubování víry a povolání. Ze všeho nejvíc chtěl milovat Boha a své bratry, a tak přišel ten nejvážnější okamžik: uvažoval o tom, že se stane knězem. O několik let později, ve svých 23 letech, byl vysvěcen na kněze v provincii Treviso v Benátkách (Itálie).

V roce 1867 byl jmenován vikářem v Salzanu, významné obci v diecézi Treviso, kde obnovil kostel a pomáhal rozšiřovat a udržovat nemocnici. Současně se zasazoval o to, aby se žákům veřejných škol dostalo náboženské výuky. V listopadu 1884 byl jmenován biskupem v Mantově, což byla velmi obtížná funkce. Po nástupu do úřadu mu šlo především o formaci duchovních, proto začal pracovat v semináři a převzal osobní odpovědnost za výuku dogmatické teologie.

Později ho k jeho překvapení papež Lev XIII. v červnu 1893 na tajné konzistoři jmenoval kardinálem. O tři dny později byl při veřejné konzistoři prohlášen „patriarchou benátským“, přičemž si ponechal titul apoštolského administrátora Mantovy. Nyní již kardinál Sarto však musel čekat 18 měsíců, než se mohl ujmout své diecéze, protože italská vláda mu odmítla udělit oficiální uznání. Jakmile mohl být dosazen na post benátského patriarchy, obrátil svou pozornost zpět k semináři, kde zřídil fakultu kanonického práva.

Po letech jako pontifik provedl důležité reformy odpovídající době a potřebám věřících. Papež například doporučil, aby se první svaté přijímání podávalo malým dětem, jakmile začnou používat rozum. K padesátému výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí vydal Pius X. encykliku „Ad diem Illum laetissimum“ v souvislosti s mariánským kongresem, na němž korunoval obraz Neposkvrněného početí ve svatopetrské bazilice. Touto encyklikou dal papež nový impuls úctě k Marii, Matce Boží.

Pokud jde o výuku křesťanské nauky, vydal encykliku „Acerbo nimis“ (O náboženské výchově), v níž navrhl, aby katecheze byla určena i dospělým. Podpořil také vydání nového katechismu pro římskou diecézi.

Stejně jako v době, kdy byl biskupem a vždy se staral o formaci kněží, i jako papež zasahoval prostřednictvím magisteria: vydal encykliku „Pieni l'animo“ (Plný odvahy), adresovanou italskému episkopátu, v níž zdůraznil potřebu větší péče při svěcení kněží a upozornil biskupy na skutečnost, že mezi mladými kleriky se stále častěji objevuje duch nezávislosti, který je neslučitelný s církevní disciplínou. Nařídil také, aby biskupové často navštěvovali italské semináře.

Další jeho velkou starostí bylo zachovat čistotu víry, a proto v roce 1907 vydal dekret „Lamentabili“ (nazývaný také „Syllabus Pia X.“), v němž odsoudil 65 modernistických návrhů. Většina z nich se týkala Písma svatého a jeho inspirace, učení o Ježíši a apoštolech, zatímco jiné se týkaly dogmat, svátostí a primátu římského biskupa.

Krátce poté, 8. září 1907, vydal encykliku Pascendi Dominici gregis (Paste stádo Páně), v níž odhalil a odsoudil systém modernismu, poukázal na jeho nebezpečí ve vztahu k filozofii, apologetice, exegezi, historii, liturgii a kázni a ukázal rozpor mezi tímto myšlenkovým proudem a vírou.

Svatý Pius X. byl po celý svůj život velkým milovníkem duchovní hudby a jako pontifik vydal motu proprio pro používání duchovní hudby v kostelech. Nařídil, aby se všude používal gregoriánský chorál, a nařídil, aby se zpěvníky tiskly stejným písmem, jaké se používá ve Vatikánu, a to pod dohledem zvláštní komise.

Vzhledem k tomu, že studium Bible má pro teologii mimořádný význam, přál si papež Pius X. založit v Římě zvláštní centrum pro tato studia, které by poskytovalo záruku ortodoxie a vědecké hodnoty. Nakonec s podporou jezuitů založil v Římě Papežský biblický institut.

Za jeho pontifikátu byl aktualizován a doplněn Kodex kanonického práva, na němž spolupracovaly autority v oboru z celého světa. Charakteristickým rysem nových předpisů je úplné oddělení soudních aspektů od administrativních; zároveň byly přesněji vymezeny funkce některých útvarů a jejich práce byla vyváženější.

Provedl řadu důležitých změn ve vatikánské kurii a vydal motu proprio s 19 návrhy zejména pro církev v Itálii, jimiž se snažil čelit některým tendencím inklinujícím k socialismu, které podporovaly ducha nepodřízenosti církevní autoritě.

Zdroj: Aci Prensa